Článek
Prvním impulzem byla zkušenost s neúspěchem Společnosti národů. Organizace založená po roce 1919 nedokázala zastavit agresi v Mandžusku, Etiopii ani Evropě; po druhé světové válce byla roku 1946 oficiálně rozpuštěna a svůj majetek předala nově vznikající OSN. Smysl byl jasný: vytvořit silnější, univerzálnější rámec pro mír.
Za války vzniká nový jazyk a cíle. Atlantická charta (14. 8. 1941) vytyčila principy poválečného uspořádání (žádná územní anexí bez souhlasu, sebeurčení, svoboda moří, snížení zbrojení). O půl roku později ji státy protihitlerovské koalice vtělily do „Declaration by United Nations“ (1. 1. 1942) a poprvé použily název „United Nations“ pro společenství spojenců.
V letech 1944–45 proběhla jednání, která z hrubé vize udělala návrh konkrétní instituce. V Dumbarton Oaks (Washington, 8–10/1944) tři velmoci + poté Čína připravily strukturu budoucí organizace: Valné shromáždění, Radu bezpečnosti, Hospodářskou a sociální radu a Mezinárodní soudní dvůr. Šlo o pracovní „proposals“, na jejichž základě sepsali diplomaté pozdější články Charty.
Klíčové politické „uzávěry“ přišly v Jaltě (únor 1945): velmoci potvrdily složení pěti stálých členů RB a dohodly proceduru hlasování s právem veta — stálí členové mají možnost blokovat rozhodnutí, ale veto nemá bránit samotné diskusi o sporech. To byl kompromis, který měl zajistit účast velmocí i funkčnost.
Podpis Charty OSN (San Francisco, 26. 6. 1945)
Pak přišla fáze „překlopit návrh v závazný text“. Konference v San Francisku (25. 4.–26. 6. 1945) sdružila 50 států, které text Charty projednaly, upravily (včetně statutu ICJ) a 26. 6. 1945 Chartu podepsaly. Tady se z válečné koalice stal plán na univerzální organizaci s právní subjektivitou a jasně vymezenými orgány.
Aby však OSN „začala existovat“, bylo třeba naplnit článek 110 Charty: ratifikace pěti stálých členů RB (Čína, Francie, SSSR, Spojené království, USA) a většiny ostatních signatářů. Po splnění této podmínky Charta vstoupila v platnost 24. 10. 1945 — proto se tento den slaví jako Den OSN.
Pro české čtenáře je důležitý detail: Československo bylo mezi 51 zakládajícími členy, podepsalo Chartu v San Francisku 26. 6. 1945 a ratifikovalo ji v říjnu téhož roku. Nástupnické státy (Česko, Slovensko) navázaly na toto členství po roce 1993.
A obsahově? Charta v článku 1 říká, že cílem OSN je udržovat mezinárodní mír a bezpečnost, rozvíjet přátelské vztahy a spolupráci na základě rovné svrchovanosti států. Proto vznikla — ne jako spojenectví vítězů, ale jako rámec, který má předejít opakování světové války a dát sporům proceduru, místo aby končily válkami.
Den OSN
Den OSN je každoroční připomínka 24. října, dne, kdy vstoupila v platnost Charta OSN (1945). Smyslem je popularizovat cíle a práci OSN – typicky probíhají akce, debaty, výstavy, kampaně. Nejde o „oslavu OSN“ pro OSN, ale o vysvětlování, k čemu OSN je.
Valné shromáždění stanovilo rámec hned po válce: v roce 1947 vyhlásilo 24. říjen za „United Nations Day“ (A/RES/168 (II)) a vyzvalo, aby ten den byl věnován seznamování veřejnosti s cíli a výsledky OSN. To je právní základ dnešní tradice.
Později OSN přidala „druhý krok“. V roce 1971 Valné shromáždění prohlásilo Den OSN za mezinárodní svátek a doporučilo, aby jej státy slavily jako státní volno (A/RES/2782 (XXVI)). Tím se z výročního dne stala oficiální mezinárodní observance s doporučením k veřejnému dodržování.
Historická poznámka pro kontext: už během války se název „United Nations“ používal pro spojence a v USA se 14. června 1942 konal „United Nations Day“ jako den solidarity. Současný Den OSN ale vychází z výročí Charty, ne z válečné tradice.
Den OSN je především veřejná „vitrína“ cílů OSN: instituce, školy, knihovny a města pořádají debaty, výstavy a vzdělávací programy, které přibližují práci organizace i aktuální témata (mír, lidská práva, rozvoj). Tohle pojetí potvrzuje oficiální stránka OSN – Den slouží k zapojení veřejnosti do agendy OSN, ne jen k interní oslavě.
Součástí tradice je slavnostní koncert v síni Valného shromáždění v New Yorku, který OSN každoročně pořádá ve spolupráci s umělci a partnery. Koncert je oficiální „observance“ Dne OSN a komunikuje témata od míru po udržitelnost.
Viditelný je i symbolický „modrý“ branding: při kulatých výročích OSN zvala města a instituce k akci „Turn the World UN Blue“, kdy se významné památky rozsvěcují modře (Empire State Building, pyramidy v Gíze aj.). Tenhle formát z popularizačních kampaní pomáhá dostat OSN do městského prostoru.
V regionech fungují informační centra OSN (UNIC), která pomáhají s programy pro školy a veřejnost, poskytují materiály a často hostí menší akce. Pražské UNIC sídlí v Železné 24 a je kontaktním bodem pro lokální iniciativy a partnerství.
Proč je Rada Bezpečnosti (RB) terčem kritiky
Jádrem sporu je, že pět stálých členů s právem veta (P5) může zablokovat i široce podporovaná rozhodnutí – a tím oslabit legitimitu i rychlost reakce. Kritici dodávají, že složení P5 odráží rok 1945, ne dnešní svět, a že Afrika či Latinská Amerika nemají stálé křeslo.
„Veto initiative“: co se změnilo v roce 2022
Valné shromáždění (VS) přijalo rezoluci 76/262: kdykoli je v RB uplatněno veto, VS musí do 10 pracovních dnů svolat debatu. Není to zákaz veta, ale povinné veřejné zdůvodnění a politický tlak na stálé členy. Od té doby se konají pravidelné debaty po vetu (např. 2023–2025). Transparentnost stoupla – moc veta nezmizela.
Historická pojistka mimo RB: „Uniting for Peace“ (1950)
Když RB kvůli vetu nejedná, může Valné shromáždění svolat mimořádné zasedání a přijímat politická doporučení (ne sankce RB). Tenhle mechanismus známý jako rezoluce 377A(V) – „Uniting for Peace“ byl aktivován např. při Suezské krizi či po invazi na Ukrajinu (2022). Je to obchvat vetu směrem k politickému tlaku VS.
Dobrovolné brzdění veta u masových zvěrstev
Probíhá dvojí iniciativa: francouzsko-mexická výzva k dobrovolné zdrženlivosti veta v případech genocidy a podobných zločinů a Code of Conduct skupiny ACT, k němuž se přihlásila více než stovka států. Tyto rámce veto právně neruší, ale zvyšují politické náklady jeho použití v nejhorších krizích.
Kdo chce reformu křesel: G4, Afrika a odpůrci trvalých míst
Skupina G4 (Brazílie, Německo, Indie, Japonsko) prosazuje rozšíření stálých křesel; Africká unie trvá na dvou stálých místech pro Afriku (Ezulwini/Sirte). Naproti tomu koalice Uniting for Consensus (Itálie aj.) tlačí spíše na delší nestálá křesla bez veta. Shoda na modelu zatím neexistuje.
Data a trend
Počet vet v posledních letech znovu roste – s vrcholy u konfliktů jako Sýrie, Ukrajina či Gaza. Přehled všech vet od roku 1946 vede knihovna OSN; souhrny po jednotlivých letech publikuje Security Council Report. Statistiky potvrzují, že veto zůstává klíčovou pákou moci P5.
Zasedací síň Valného shromáždění
OSN v číslech a trvalé výzvy
OSN dnes sdružuje 193 států – od roku 1945 (51 zakládajících) narostla do skutečně globální organizace. Rozsah agendy je tomu úměrný: mír a bezpečnost, rozvoj, lidská práva, klima, humanitární reakce.
V oblasti míru a bezpečnosti běží mírové operace s více než 60 000 nasazenými vojáky, policisty a civilními experty; roční rozpočet mírových misí je cca 5,6 mld. USD (2024/25). Přestože jde o zlomek globálních vojenských výdajů, operace narážejí na složitá mandáty, bezpečnostní rizika a politické limity.
Rozvojová agenda zaostává: jen 17 % cílů SDGs je na trajektorii splnění; téměř polovina postupuje jen minimálně a více než třetina stagnuje či couvá. Pandemické „jizvy“, konflikty a klimatické výkyvy zvyšují tlak na instituce i rozpočty. Závod s časem do roku 2030 už vyžaduje cílené investice a reformy financování rozvoje.
Humanitární potřeby jsou vytrvale rekordní: v roce 2024 potřebovalo pomoc téměř 300 milionů lidí, ale globální odvolání bylo dlouhodobě podfinancováno – ještě v létě 2024 činila mezera přes 36 mld. USD a krytí koordinovaných plánů dosahovalo přibližně poloviny požadavků. Dopad je přímočarý: méně potravin, zdravotní péče a ochrany v krizích od Súdánu po Jemen.
K tomu přistupuje strukturální napětí ve financování OSN: pravidelný i mírový rozpočet stojí na několik málo velkých plátcích; výkyvy a nedoplatky členských států způsobují likviditní stres a odklady plateb. Diskuse o spravedlivějším rozložení zátěže a řešení arier běží napříč orgány OSN i think-tanky.
Trvalá výzva je tedy dvojí: udržet legitimitu a účinnost (reformy rozhodování, lepší odpovědnost za veto) a zajistit předvídatelné zdroje pro mír, rozvoj i pomoc. OSN zůstává nejširší multilaterální platformou – její dopad ale závisí na politické vůli států a ochotě platit nejen slovy, ale i rozpočtem.
Zdroje: UN Charter | United Nations
