Článek
Jak jsem již zmínila, pracuji v noci. Celý život. Poslední roky se snažím práci plánovat tak, abych měla maximálně tři noční po sobě. Přece jen už nejsem nejmladší a zdraví také neslouží jako zamlada.
Nevím na co jsem myslela. Minulé pondělí kouknu do diáře a vytřeštím oči. Měla jsem pět nočních za sebou. „To nepřežiju“ napadlo mě. Přežila. Sobotu jsem prospala celou. Vzbudila jsem se těsně před půlnocí. V hlavě jsem měla jedinou myšlenku: „Dost, najdu si nějaký přivýdělek z domova a bude klid.“
„Posnídala“ jsem, uvařila kávu a otevřela notebook. Nabídek na přivýdělek jsem našla opravdu hodně. Vybavilo se mi, že podobné inzeráty jsem viděla bezmála před dvaceti lety. To jsem si chtěla přilepšit k mateřské. Tenkrát jsem si „vyklikala“ na reklamách tisícovku za rok. Ta vzpomínka mě rozesmála.
Odpověděla jsem na všechny inzeráty typu montování propisek, plnění obálek, čtení reklamních sdělení, skládání dárkových krabiček, vyplňování anket a podobně. Zavřela jsem počítač a uvelebila se k televizi.
Hned ráno, podotýkám v neděli, se začaly dít věci. Nepřetržitě pípal mobil a oznamoval mi příchozí maily. Věděla jsem, že mám volno, tedy nemusím jít spát. Uvařila jsem kávu a začala číst.
Všechny byly stejné: „Zaplaťte, pošleme reklamní materiály.“ Jen částky se lišily od celkem schůdných pěti set až po drzých patnáct set. Reklamními materiály byl myšlen seznam firem, nejlépe v zahraničí a návod jak obrat další důvěřivce. Žádná obálka, žádný leták, žádné pérko k propisce.
Čtení reklam už nezajišťovalo ani tu před dvaceti lety vydělanou tisícikorunu. Jenom bodíky, bonusy a slevy na zboží, které určitě k životu nepotřebuju.
Jaké zklamání. „To opravdu nikdo nepracuje doma?“ Nedalo mi to a začala jsem se prohrabávat dalšími stránkami. A ejhle, existuje možnost: „Jste šikovní? Umíte plést, háčkovat, vyšívat? Vyrábět šperky? Nabízíme vám prostřednictvím našich webových stránek reklamu a propagaci vašich „handmade“ výrobků.“ Samozřejmě zpoplatněnou. To chápu, ne všichni si umí udělat webovky.
Bohužel, ne všichni jsou manuálně zruční.
Náušnice vyrobím za týden, šálu upletu za měsíc, infantilní velikonoční motiv vyšiju na prostírání za dva měsíce. „To by mě těžko uživilo“ vzdychnu.
Vzdávám se myšlenky na přivýdělek a otevírám diář: „Dva dny práce, poté den volna, tři dny zase práce a neděle volno.“
Usmívám se, usínám s vědomím, že mě čeká vlastně moc pěkný týden.
A jaký bude ten váš?
