Článek
V posledních týdnech se objevila informace o tom, že poslankyně za SPD Markéta Šichtařová (Svobodní) ve své poslanecké kanceláři místo poslanecké práce raději natáčí propagační videa pro svou soukromou firmu zabývající se investicemi do zlata.
Šichtařová se netají tím, že práce poslankyně ji nebaví, shledává ji neefektivní, ve výborech pracovat odmítá. Přitom právě práce ve výborech je pro legislativní proces klíčová. Právě zde dochází k nejdůležitějším věcným návrhům k připravovaným zákonům. Poslankyně namítá, že pozměňovací návrhy může podávat na plénu, aniž by musela být členkou jakéhokoliv výboru.
No budiž. To by na ta pléna ale musela chodit.
Jenže paní Šichtařová od svého zvolení, tj. za pět měsíců, ani jednou nevystoupila na plénu s jakýmkoliv projevem, ani nepředložila návrh zákona či návrh pozměňovací.
Funkci poslankyně bere evidentně jako pasivní příjem k jejímu hlavnímu byznysu s investicemi. Šichtařová, vzděláním ekonomka, si to uměla velice dobře spočítat. Plat přes sto tisíc korun měsíčně za nicnedělání, kdo by to nechtěl?
Šichtařová ovšem není jediná, kdo si pohodlně žije za poslanecké peníze, aniž by během svého mandátu byla jakkoliv aktivní. Jako zářný příklad mohu uvést poslance za hnutí ANO Josefa Váňu.
Ne, není to shoda jmen. Opravdu se jedná o toho slavného žokeje.
Že jste si nevšimli, že se stal poslancem? Nebojte, nejste jediní. O to bizarnější je fakt, že se jedná již o druhé volební období, ve kterém se Váňa ve Sněmovně vyskytuje. Abych byla vůči panu Váňovi fér, musím uvést, že v předchozím volebním období se stal poslancem pouze na rok, když nahradil kolegyni Janu Mračkovou Vildumetzovou, která se stala senátorkou.
A abych byla fér i vůči našim občanům, musím zase uvést, že za ten rok, kdy byl Váňa ve funkci poslance, se vyjádřil na plénu pouze jednou. Jednalo se o pouhých 117 slov, která uvedl k diskuzi o posouvání důchodového věku.
Poslanec vysvětloval, že v době Fialovy vlády se nedalo ve Sněmovně věcně diskutovat. Jenže stejně jako Šichtařová se Váňa od svého zvolení v říjnu 2025 za řečnický pultík nepostavil ani jednou. Strana, jíž je členem, má předsedu vlády, a společně s SPD a Motoristy tvoří ve Sněmovně většinu. Kdo mu v tom tedy brání dnes?
Nemohu samozřejmě vynechat ani poslance za Motoristy Filipa Turka. Turek se také stydí stoupnout si za pultík a vyjádřit se k projednávaným tématům. Kéž by se místo toho styděl třeba za to, jak trapně za sebe nechává lobbovat předsedu Motoristů Petra Macinku. Nebo za své výroky na sociálních sítích. Nebo za hajlování.
Turek měl po svém zvolení pocit, že mu automaticky náleží post ministra. Nejdříve se jednalo o resort zahraničních věcí, po rošádě s Macinkou to mělo být zase ministerstvo životního prostředí. Turkovi nevyšlo ani jedno, tak byl alespoň dosazen na místo vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green deal, a pro všechen boj s větrnými elektrárnami pozapomněl, že mandát poslance mu běží i nadále.
Zmínění poslanci ovšem nejsou jediní, komu poslanecká práce příliš nevoní. V počtu 80 poslanců za hnutí ANO jich lze najít mnoho, kteří v aktuálním volebním období ani jednou nevystoupili před plénem, aby vyjádřili svůj názor či postoj. Holt kdo není vidět, nic nezkazí.
Láteřením nad neaktivitou a leností jednotlivých poslanců bohužel nic nezměním. Poslanci jsou neodvolatelní, ani strana, ani volič tedy s jejich přístupem k poslaneckému mandátu nic nezmůžou.
Dovolím si ale mít na voliče malý apel. Až příště budete rozhodovat o tom, kdo má zastupovat vaše zájmy, přemýšlejte o tom, pro koho zvolení znamená šanci něco změnit a kdo mandát poslance vnímá pouze jako dobře placenou brigádu.
Pozn. autorky: Článek byl na profilu zveřejněn v úterý 10. 3. 2026 v odpoledních hodinách. O pár hodin později Markéta Šichtařová oznámila, že se vzdává poslaneckého mandátu.
