Genocida v Pásmu Gazy

Všichni, kdo sledují zprávy, vědí, že je neustále plní titulky z Palestiny, konkrétně z titěrného území o rozloze 365km² docela odstřiženého od světa izraelskou blokádou, která trvá nepřetržitě 17 roků. 7. 10. došlo k nečekanému útoku, kdy Hamás a další bojůvky z tohoto území překročili plot a brány, zesměšnili Izrael a spáchali řadu válečných zločinů. V reakci na toto Izrael zahájil operaci Železné meče s několika cíli: 1) vojensky zničit Hamás, 2) zabít jeho vůdce, 3) dostat zpět rukojmí. Po 7 měsících však vidíme, že Izrael ničeho takového nedosáhnul. Naopak jeho útok protkává šňůra zločinů, že mnoho expertů začalo tlouct na poplach, že v Pásmu Gazy se momentálně odehrává genocida. Tento apel nabyl mnohem větší kredibility, když Mezinárodní soudní dvůr vydal předběžná opatření v případu Jihoafrická republika vs Izrael, ve kterých nařizuje Izraeli ať udělá vše, co je v jeho silách, aby genocidě zabránil. Nejen tento příkaz, ale i zločin genocidy jsou nepochopené fenomény v české debatě, obojí se pokusím vysvětlit s příhlednutím do relevantní literatury.

Zločin genocidy je velice specifický zločin, docela nepodobný jakémukoliv jinému, které mezinárodní právo dosud kodifikovalo. Většina lidí si tento zločin představí, když přijde řeč na nacistické Německo a destrukci Židů v Evropě. Vskutku, byla to genocida Židů, která nakonec podnítila nově vzniklou Organizaci spojených národů a její členy ke kodifikaci zločinu genocidy do mezinárodního práva Úmluvou o prevenci a trestání zločinu genocidy. Tento zločin poprvé kodifikoval a popsal polský právník židovského původu Rafael Lemkin ve své knize Vláda sil Osy v okupované Evropě a už tady dochází k prvnímu silnému nedorozumění, jelikož Rafael Lemkin považoval za genocidu i nacistickou okupaci Francie. Avšak většina lidí má za to, že genocida je jen a pouze cílená destrukce a vraždění milionů lidí. Není to pravda, Rafael Lemkin sám měl mnohem širší definici tohoto zločinu, kterou však nemohl protlačit na půdě OSN a proto se do mezinárodního práva dostala jen velice osekaná verze. Pro potřebu této statě budou zapotřebí články 2 a 3.

Článek 2

V této Úmluvě se genocidou rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:

a) usmrcení příslušníků takové skupiny;

b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny;

c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení;

d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;

e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.

Vzledem k tomu, že se jedná o zločin, jeho výklad, souzení a dokazování podléhá judikatuře, totiž jakým způsobem prokuratura a soudy tuto definici vykládají a interpretují. Pojďme si tedy ukázat, jak se genocida prokazuje.

Sloveso „zničit“ se dá vykládat různými způsoby, zvlášť, když vezmeme v potaz i pokračování věty: zničit úplně nebo částečně národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou.

Skupinu lze zničit různými způsoby, skupina může žít na nějakém místě, například Palestinci v  Gaze. Jejich zničení by mohlo vypadat například tak, že Izrael všechny tyto lidi evakuuje/vyžene na sinajský poloostrov a zabrání jim v tom se vrátit. Skupina Palestinci v Gaze přestala existovat, byla však zničena? Dle judikatury, která byla přijata Mezinárodními trestními tribunály pro bývalou Jugoslávii a Rwandu nikoliv. Judikatura si dala záležet, aby jasně odlišila mezi zničením fyzickým/biologickým (musí obnášet smrt členů skupiny) a pouze rozpuštěním skupiny. Vyhnáním nějaké skupiny z jejich území sice skupina již nadále neexistuje, ale nebyla zničena dle znění judikatury, byla pouze rozpuštěna, byť výsledek je v obou případech podobný - skupina Palestinci v Gaze už neexistuje, požadavek judikatury splněn nebyl a právně se o genocidu nejedná.

Slovo částečně, alespoň dle jeho doslovného čtení by mohlo indikovat jakýkoliv počet. Avšak judikatura přijala precedent, že částečně se překládá jako „značný“, totiž musí dojít ke zničení značné části skupiny tak, aby to ohrozilo její přežití, biologické přežití. Nebyl přijat jakýkoliv precedent jaká přesně část to musí být, ale například ve Srebrenici to byla 1/5 populace Muslimů ve Srebrenici. Tato 1/5 byla zároveň 1/3 mužské populace a jejich likvidace probíhala v kontextu rozpouštění této skupiny (etnické čištění), což samotné bylo protkané množstvím dalších zločinů dějících se v tomto kontextu.

Zdroj: https://www.refworld.org/jurisprudence/caselaw/icty/2001/en/40159

Dokazování genocidy stojí a padá na prokázání úmyslu. Zločin genocidy je specifický v tom, že úmysly jsou zde dva. Totiž úmysl spáchat alespoň jeden z genocidních aktů vyznačených v článku 2 Úmluvy. To je první část, druhá část je mnohem těžší, to je prokázat úmysl, že pachatel tyto genocidní akty páchal s úmyslem zničit skupinu částečně nebo úplně. Toto dokazování je mnohem těžší, jelikož obnáší mentální stav pachatele, ke kterému se obvykle nepřizná. Tento problém se však dá překlenout například tím, že existuje nějaký ucelený a napsaný plán spáchat genocidu. Nicméně i tyto plány spíše neexistují, ale i s tím si judikatura poradila. Genocidní úmysl (dolus specialis) se dá totiž dokázat na základě nepřímých důkazů sestavením tzv. vzorce chování.

Vzorec chování (pattern of conduct) by se dal popsat jako cílevědomý, repetitivní vzorec činů vedoucí vždycky ke stejnému výsledku, aby se vyloučila možnost, že se tyto činy dějí náhodně.

Když se děje genocida, provází ji série válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Válečné zločiny a zločiny proti lidskosti samy o sobě nejsou genocidou, ale pakliže se dějí repetitivně, cílevědomě a neustále, mohou být součástí genocidního vzorce chování, kterým se dá před soudem demonstrovat genocidní úmysl (dolus specialis) pachatele zničit skupinu částečně nebo úplně. Vzorec chování se ustanovuje tím, že se vezmou všechny dostupné důkazy dohromady a jediný smysluplný závěr, který z nich lze odvodit, je genocidní záměr, pakliže existuje jakýkoliv jiný důvod proč se ty zločiny udály, o genocidu se nejedná. Judikatura zde adaptovala vskutku vysokou laťku na prokazování genocidy, byť soudy samy uznaly, že mohly adaptovat nižší laťku. Vzorec chování také může obsahovat veškeré zločiny, ne jen ty vyznačené v článku 2 úmluvy a bere v potaz celkový kontext, ve kterém se zločiny udály. Pro vzorec chování se tedy vezmou všechny dostupné důkazy dohromady.

Teď, když jsem shrnul některé poznatky v dokazování genocidy, uplatním je nyní na izraelskou kampaň v Pásmu Gazy.

Bombardovací kampaň celou dobu jejího trvání provází šňůra zločinů. Izrael masivně používal A.I. ke generování cílů. A.I. se jménem Lavender a Gospel mu vytvořila tisíce cílů v podobě juniorních členů Hamásu, které bombardoval v jejich domech, v noci, když spali se svými rodinami mimo jakékoliv boje. Také často bombardoval jejich domovy aniž by vůbec byli doma a v důsledku pobil tisíce lidí a doslova vymazal celé rodiny z registru. Následkem této taktiky došlo mimo k rozsáhlým ztrátám také k rozsáhlé devastaci Pásma Gazy, devastaci srovnatelnou s Mariupolem, Aleppem, ale dokonce i spojeneckým bombardováním německých měst za 2. světové války. Je také nejisté, zdali skupina bude vůbec schopna na takto zničeném území reálně přežít.

Pásmo Gazy je nadále dle mezinárodního práva okupovaným územím. Okupant nesmí populací hýbat, nesmí ji evakuovat, pakliže k tomuto sáhne, musí to být provedeno šetrně. Izrael však nařídil více jak milionu lidí opustit své domovy s tím, že pakliže zůstanou, budou považování za teroristy. Tohle je implicitní hrozba: „Pakliže neodejdete, zabijeme vás.“ Nelze přehazovat odpovědnost za ochranu civilistů na civilisty, válčící strana má vždycky odpovědnost zajistit jim bezpečí. Izrael také vyznačil koridory, kterými měli lidé oblasti opustit, avšak i tyto oblasti byly neustále bombardované. Izrael také těmto lidem zničil domovy, čímž zajistil, že se nebudou mít kam vrátit. Rozsáhlé vyhánění obyvatel (etnické čištění) bývá častým komponentem genocid a obvykle bývá označováno jako takový předstupeň genocidy. Izrael chtěl kredibilně vyhnat obyvatele na Sinaj. Také hovořil s Kongem o deportaci Palestinců tam.

U genocidy je důležité, že pachatel cílí na skupinu. Snaží se zničit skupinu jako takovou, což může učinit zabitím jejich členů, ale také destrukcí jejich kultury, památek, domovů a podobně. Rozsáhlé ničení mešit, univerzit, domovů je tedy nutné analyzovat v tomto kontextu a je tedy dalším střípkem do vzorce chování.

Izrael po dobu trvání kampaně zničil většinu nemocnic v Pásmu Gazy, čímž zajistil, že o raněné nebude postaráno a budou nadále umírat, což povede ke zničení skupiny.

Izrael od počátku avizoval, že zavede úplnou blokádu a po celou dobu také blokoval a ztěžoval dodávání humanitárních dodávek do enklávy, kvůli čemu tam vypuknul hladomor. Také už existují odhady, že okolo 1/4 populace by mohla do konce roku zahynout, pakliže se nic nezmění. Neochota Izraele vpouštět do enklávy humanitární pomoc je zdokumentovaným fenoménem, všiml si toho Oxfam v raných dnech kampaně. Upozorňuje na to HRW a také šéf diplomacie EU. V tomto kontextu také dochází k bombardování humanitárních konvojů a humanitárních pracovníků, což se děje neustále, takže nelze tuto skutečnost přičíst náhodě. Izrael také zabíjí lidi, kteří si pro humanitární pomoc dojdou.

Rozsáhlé a cílené zabíjení dětí může také indikovat existenci genocidního záměru, jelikož děti nejsou bezpečnostní/vojenská hrozba. Jsou ale důležité pro přežití skupiny, jejich zabíjení tedy může indikovat, že pachatel je zabíjí, protože je bere jako hrozbu demografickou. Tohle byl závěr společné intervence západních států o možném porušování Úmluvy v případu Gambie vs Myanmar.

Každou genocidu také vždycky provází dehumanizující rétorika proti členům skupiny, určené k likvidaci. Za zmínku stojí například premiér Netanyahu, který přirovnal Palestince v Gaze k Amálekovi. Amálek je odkaz na biblickou genocidu, kmen Amáleků nařídil Bůh izraelitům zničit, citát z bible je následující: „Toto praví Hospodin zástupů: Mám v patrnosti, co učinil Amálek Izraeli; položil se mu do cesty, když vystupoval z Egypta. Nyní jdi a pobij Amáleka; jako klaté zničíte vše, co mu patří. Nebudeš ho šetřit, ale usmrtíš muže i ženu, pachole i kojence, býka i ovci, velblouda i osla!“

Dále se hodí zmínit presidenta Isaaka Herzoga: „Je to celý národ, který je na vině, tato rétorika o nezúčastněných civilistech vůbec není pravdivá.“

A samozřejmě ministr obrany Joav Galant: „bojujeme s lidskými zvířaty, budeme se tak chovat.“ A „eliminujeme všechno.“

Tato rétorika se posléze přetavuje do činů přímo na zemi, je nespočet videí izraelských vojáků používající tu samou rétoriku, když v Gaze bojují.

Někteří budou samozřejmě tvrdit, že tím vším mysleli jen Hamás, což před analýzou neobstojí v tváří v tvář ohromným ztrátám na civilních životech. Izrael přestal rozlišovat mezi Hamásem a civilisty, naopak, dle logiky Izraele v Gaze žádní civilisté nejsou, jsou tam jen teroristé, podporovatelé teroristů nebo lidské štíty. Jinými slovy Izrael může všechny zabít, takto momentálně operuje. V Gaze tedy můžeme sledovat, jak se tato dehumanizační rétorika přetavuje v genocidní zločiny.

Také je ale nutné mít na paměti, že pachatel nemusí být ve svém snažení provést genocidu úspěšný, stačí prokázat, že se o to alespoň pokusil. Třeba jenom v určitý moment. Dle článku 3 Úmluvy jsou trestné tyto činy:

a) genocida;

b) spolčení k spáchání genocidy;

c) přímé a veřejné podněcování ke spáchání genocidy;

d) pokus o spáchání genocidy;

e) Napomáhání genocidě.

Judikatura genocidy se také neustále vyvíjí, případ JAR vs Izrael bude mít dalekosáhlé důsledky pro mezinárodní právo v průběhu trvání případu i po konečném verdiktu, který přijde za mnoho let. Je také možné, že Soud aplikuje nižší laťku pro prokázání genocidy, než jakou aplikoval v případě Bosny a Herzegnoviny.

Celkový kontext vojenského běsnění Izraele v Pásmu Gazy se odehrává v atmosféře 57 let brutální okupace, 17 let nelegální blokády, která splňuje definici zločinu proti lidskosti perzekuce a 57 let trvajícího apartheidu uplatňovaný proti domorodému obyvatelstvu Pásma Gazy. Izrael po celou svou existenci proklamuje nutnost udržení demografické převahy židovského obyvatelstva nad palestinským. Izrael také vzniknul zničením domorodé společnosti etnickým čištěním v roce 1948. Celkový kontext nejnovějšího vzplanutí násilností a nynější kampaně je tedy desítky let trvající expanze Izraele na zmenšující se území Palestinců, jejich vyvlastňování, zabíjení a vyhánění buďto pryč z Palestiny, nebo jejich koncentrování do nežitelných kantonů/rezervací. Po 7. 10. Izrael vycítil příležitost, jak se demografického problému Pásma Gazy zbavit permanentně. Použil k tomu sympatie svých spojenců po 7. 10. a komplicitu mediální kasty, která odmítá referovat pravdivě o tom, co Izrael dělá.

Celkový kontext je tedy postupné vymazávání a rozpouštění skupiny Palestinců, co by chráněné skupiny, toto rozpouštění se nyní přetavilo do genocidy alespoň proti těm žijící v Pásmu Gazy, jelikož likvidace skupiny je nyní fyzická/biologická, nejsilnějším indikátorem tohoto je hladomor, který tam Izrael vytvořil. Izrael totiž musí vědět, nebo by měl vědět, že když lidé dlouho nejí, zahynou. Jaký jiný je smysluplný závěr celé kampaně se všemi jejími zločiny včetně hladomoru a jasného a vědomého izraelského rozhodnutí humanitární pomoc neustále zamítat? Bojovat proti Hamásu je jedna věc, úmyslně vytvořit hladomor druhá.

Zde stručně zmíním, co znamená tento případ a co jsou předběžná opatření.

Mezinárodní soudní dvůr je nejvyšší právní těleso na planetě Zemi. Nejedná se o trestní soud, spíše o těleso, které řeší spory mezi členskými státy OSN tím, že vykládá mezinárodní právo. JAR i Izrael jsou oba členy Úmluvy o prevenci a trestání zločinu genocidy. Dle této Úmluvy oběma státům vyplývají povinnosti nepáchat a zabraňovat genocidě kdekoliv se děje. JAR podala stížnost před ICJ, že má s Izraelem spor ohledně této Úmluvy a argumentovala, že způsob jakým Izrael vede svou kampaň v Pásmu Gazy, porušuje relevantní práva v rámci této Úmluvy. JAR má za to, že Palestinci v Pásmu Gazy jsou chráněna skupina dle této Úmluvy a jsou jí chráněni - mají dle této Úmluvy právo, aby na nich nebyla páchána genocida. Dle JAR Izrael svou kampaní toto právo porušuje a argumentovala v podobném duchu, jak jsem vypsal - vzorcem chování a rétorikou izraelských politiků a požádala o předběžná opatření, která mají za úkol toto právo zachovat dokud se nezjistí, zdali Izrael genocidu skutečně spáchal, nebo ne. Dokazování totiž trvá roky, logika spočívá v tom, že nelze čekat roky, jelikož do té doby může dojít ke spáchání tohoto zločinu, Úmluva spočívá hlavně v prevenci.

Mezinárodní soudní dvůr dal JAR za pravdu - Palestinci v Gaze jsou vskutku chráněná skupina a přisluší jim být chráněni před genocidou. Soud také dal za pravdu JAR v tom, že právo Palestinců být chráněni před genocidou hrozí porušení izraelským jednáním a vydal tzv. předběžná opatření, která mají zabránit tzv. nenapravitelnému příkoří a toto právo zachovat. Soudci hlasovali 14:2. Proti byla akorát ugandská soudkyně a ad hoc izraelský soudce Aharon Barak (známý hlavně tím, že když byl předsedou Nejvyššího soudu Izraele zlegalizoval mučení a braní rukojmích).

Soud Izraeli nařídil zabránit genocidě a vpustit dovnitř humanitární pomoc.

Jinými slovy: Genocida v Pásmu Gazy je možná. Někteří lidé argumentovali ve špatné víře s odvoláním se na bývalou předsedkyni ICJ Joan Donoghue, že Soud neřekl, že je pravděpodobné, že Izrael páchá genocidu, místo toho řekla, že „některá práva, pro která JAR hledá ochranu jsou pravděpodobná.“

Jenže to znamená přesně to samé, soudkyně Donoghue to akorát zaobalila technikálií. Pojďme si to rozebrat: Soud dal JAR za pravdu, že práva, pro která JAR hledá ochranu (aby na Palestincích v Gaze nebyla spáchána genocida) jsou pravděpodobná (plausible). Totiž, že těmto právům hrozí tzv. nenapravitelné příkoří/porušení.

To znamená, že pakliže hrozí právu, aby na někom nebyla spáchána genocida porušení, znamená to, že hrozí spáchání genocidy.

Zajímavé v tomto případu je deklarace německého soudce Georga Nolteho, ten měl totiž za to, že JAR nepřišla s pravděpodobným případem, že Izrael páchá genocidu, ale musel i tak hlasoval pro přijetí předběžných opatření, jelikož rétorika izraelských politiků mu přijde genocidní.

Avšak Soud byl nucen přijat ještě druhá předběžná opatření hlavně kvůli zhoršujícímu se hladomoru. Izrael se totiž odmítnul předběžnými opatřeními, která jsou právně závazná, řídit, což vedlo ke kvalitativní změně a byla přijata další předběžná opatření. Ty mohou být přijata jen pakliže dojde k této změně. Nyní už i Georg Nolte ve své deklaraci uznal, že Izrael je obviněn kredibilně. Jako kvalitativní změnu oprávňující přijetí dalších předběžných opatření je právě hladomor.

Zdroje ohledně ICJ:

Žádost JAR o předběžná opatření - https://www.icj-cij.org/sites/default/files/case-related/192/192-20231228-app-01-00-en.pdf

1. předběžná opatření - https://www.icj-cij.org/sites/default/files/case-related/192/192-20240126-ord-01-00-en.pdf

2. předběžná opatření - https://www.icj-cij.org/sites/default/files/case-related/192/192-20240328-ord-01-00-en.pdf

1. deklarace soudce Nolteho - https://www.icj-cij.org/sites/default/files/case-related/192/192-20240126-ord-01-04-en.pdf

2. deklarace soudce Nolteho - https://www.icj-cij.org/sites/default/files/case-related/192/192-20240328-ord-01-04-en.pdf