Bible z pohledu dnešní právní vědy

V dnešní době nahradily vojenské konflikty mezi jednotlivými státy mezinárodní právní arbitráže. Více či méně čestné souboje mezi dvěma stranami, pro něž jako žoldáci bojují jejich právníci se zásobou právnické munice plné právních předpisů, právních kliček a jejich svérázných výkladů.

Tato slova napsal někdo, kdo věděl, že tehdejší zákony se zřejmě spravedlivého řešení života netýkaly.

Bible oproti světským zákonům zastává opačný princip. Zákony tu nejsou pro zákony, ale pro lidi. A ještě navíc: pro vyjádření Boží lásky. To je v konceptu práva něco absolutně revolučního. A proto mohl jeden z biblických pisatelů říci:

Nevím, jestli vás naplňuje takovým nadšením třeba česká ústava a občanský zákoník s trestním dohromady. Ale asi tuším, že ne. To právníci a soudci zřejmě musí zákony oblibovat, ale v jejich afinitě k právu se tak nějak vytrácí jeho původní účel: spravedlnost.

Bible není příručkou právní vědy, ale obsahuje řadu právních norem, které byly závazné pro Izraelity. Tak poznáváme, jaký náhled má Bible na právo a spravednost. Protože v jejím podání jde o jednu a tutéž věc.

Pomineme-li desatero, které je spíše mravním vodítkem, měli Izraelité několik stovek zákonů, podle nichž se řídil jejich občanský život. V mnoha směrech byly naprosto inovativní, rozhodně v porovnání se svým okolím, a jejich principy jsou v zákonech různých států obsaženy dodnes.

Pracovní zákoník nerozlišoval cízí námezdní sílu a domáci. V Mojžíšových knihách čteme:

V celém mojžíšovském zákoníku je přes 600 zákonů. Koncem 20. století naplnily federální zákony Spojených států více než 150 000 stran právnických knih. Odhaduje se, že každým rokem přibude na 600 zákonů. Zdá se, že je to prostě se vzrůstající komplexitou života potřebné, ale paradoxně jsou oblasti, kterým se dnešní zákony nevěnují, zatímco ty biblické se jimi zabývaly.

V době covidu by asi lékařský personál ocenil, kdyby bylo lidem veřejně nařízeno, nikoliv jen doporučeno, aby si řádně umývali ruce. Něco takového však Izraelité měli, zvlášt ve spojení s manipulací s rizikovými látkami jako jsou tělesné tekutiny.

Tehdejší zákony však Izraelitům pomáhaly rozlišovat mezi věcmi čistými a nečistými. Dopodrobna se zabývaly nejen hygienou, ale i stravou, zacházením s odpadem a gastronomickými zákonitostmi.

V otázkách spravedlnosti stanovily princip protiváhy.

Středověké a novověké státy šly ještě nad rámec tohoto a ustanovily princip nerovnosti. I za krádež chleba mohlo následovat vyhnanství či useknutá ruka. Tohle mojžíšovský zákon rozhodně nechtěl. Trest měl vždy odpovídat zločinu.

Zákon stanovil, že každá záležitost musí být potvrzena svědky. A to ne jedním. Museli být dva a případné křivé svědectví se vážně trestalo. Úplatkářství, které tehdy v sumerských městech bujelo, bylo zakázáno.

V dnešní době se zdá, že řada zemí je k zločincům velmi shovívavá. Rozhodně více než k činitelům práva, policistům a hlavně k obětem. Zloděj tehdy musel poškozenému nahradit to, co ukradl, a ještě k tomu něco navíc. Soudci měli v tomto směru poměrnou volnost.

Zákon také uznával, že ne každý přečin se stal úmyslně. Rozlišoval tedy mezi zabitím a vraždou dlouho předtím, než dnešní právní zákoníky. Ten, kdo někoho zabil omylem, mohl vyhledat jedno z útočištných měst, jejichž mapu znal každý. Potom soudci přezkoumali jeho případ, když rozhodli v jeho prospěch, musel v něm za trest zůstat až do smrti velekněze.

Ti, kteří byli, jak bychom řekli dnes, v exekuci, nesměli skončit na ulici. Nikdo nebyl oprávněn k tomu, vstoupit do domu dlužníka a vzít si nějaký majetek jako zástavu. Samotný dlužník ji musel vynést z domu, ale o svou nemovitost nikdy nepřišel. Když si vzal věřitel jako zástavu oděv, musel mu ho vrátit ve chvíli, kdy nastala zima.

Izraelské zákony striktně vymezily věk vojáků na dvacet let. I dospělý muž, který měl strach, byl z armády automaticky vyloučen. To bylo rozumné, k čemu je mít vojsko plné zbabělců? Ten, kdo vstoupil zrovna do manželství, měl jeden rok na to, si ho užít.

Zákon chránil ty nejzranitelnější jako jsou ženy, děti a rodiny. Rodiče však měli povinnost poučovat své děti o duchovních záležitostech. Zákon zakazoval všechny sociální jevy, které by rozbíjely rodinné vazby.

V mojžíšových zákonech se neustále opakují slova jako láska či milovat. Jsou použitá dvacetkrát. Žádná současná soustava zákonů neobsahuje tyto výrazy, protože tak zřejmě necítí potřebu. Podle toho také zákony a jejich uvedení do praxe vypadá. A časté stížnosti na jejich odtržení od reality jdou na vrub právě nedostatku lásky v systému práva a soudnictví.

Lásku měli Izraelité projevovat i k cizincům, kteří žili uprostřed jejich společnosti. Měli podporovat chudé a postižené. Dokonce brát ohled i na tažná zvířata. To bylo jedním z prvních zákonných opatření na světě na ochranu zvířat:

Není tedy divu, že jeden biblický pisatel o tehdejším právním prostředí prohlásil:

Hebrejské slovo pro zákon je tóra a znamená poučování. Zákon lidi vedl za ručičku v přirovnáních, která jim byla blízká, jako třeba tento:

Vycházel z nějaké míry selského rozumu, který tehdy byl v oběhu a také na něj lidé byli zvyklí. Dnes jsou leckteré směrnice jdoucí z Bruselu ukázkou absolutního selhání rozumu a prozíravosti. Hlavně se míjí účelem, který mají zákony splňovat. Udržovat zdravou sociální atmosféru. Izraelské zákony tohle naplňovaly do puntíku.

Ježíš Kristus o mojžíšovském zákoníku prohlásil:

Ježíš ukázal na svém přístupu a chování, co tím myslel. Do jeho doby dokázali Židé mojžíšovský zákon doplnit mnoha dodatky a vysvětleními a někteří z nich, zvaní farizeové, později rabíni, si na tom udělali dobré bydlo. Ježíš se pravidelně střetával s jejich nesmyslnými představami a výklady o tom, jak má v praxi uplatnění toho či onoho zákona vypadat.

Vždy je dokázal trumfnout a naopak zákon ještě povýšit do jiné úrovně. Protože vycházel z jeho podstaty tak, jak na jednom místě říká:

Zákon měl tedy pro Ježíše především mravní a duchovní kvality, které pokud postrádá, přestává býti zákonným.

Přisahání na Bibli v USA je tradicí po staletí. Naposledy na ni přísahal poslední prezident Donald Trump. I když je USA sekulární stát, jeho protestantské základy hrají při rozhodování soudců velkou roli. V některých případech tak došlo k potlačení pluralitních politiků či komunit, protože do role soudců byli zvoleni bibličtí fundamentalisté. Soudce v některých amerických státech volí veřejnost. A ta zpravidla hodně dá na biblické hodnoty.

V muslimských zemích platí specifická forma práva, které jasně stanoví, že se nesmí civilní zákoník protivit Koránu. V některých případech díky tomu dochází k naprostým absurditám, jindy však muslimové ze svého nábožensko-občanského systému práv velmi těží. Tak třeba v případě finančnictví, kde je absolutní zákaz úroku. Takže takoví ti podvodní nabízející předražené půjčky by se třeba v Iráku neuživili. Zatímco islámské bankovnictví uznává podílnictví bankovních institucí na úspěchu i neúspěchu podnikatelů. Tak se vytvořil systém, který je třeba v porovnání s tím americkým velmi finančně stabilní.

Biblické právní normy se nedají úplně vyjmout z kontextu morálních a lidských hodnot, naopak jsou jejich integrální součástí. A domnívám se, že takto by měl právní systém vypadat. Jak poznáte, že takový opravdu je? Výsledkem je společnost, která se zákonů nebojí, neporušuje je naschvál a dodržuje právní normy, protože jí to samotné svědčí. A žijete v takové společnosti?

Zdroje:

Bible, textová analýza

https://effectivegov.uchicago.edu/primers/elected-vs-appointed-judges