Článek
Češi se prý raději než na Boha a na druhé spoléhají jen na sebe. Ale je tu jedno velké ale. Co ve skutečnosti Češi nejvíc řeší? Jak se o ně postará všemohoucí sociální systém. Důchod a sociální přídavky, to je český evergreen.
Kde v tom všem je Bůh? Bůh je natolik abstraktní, že se dá schovat kdekoliv. Rozhodně ho v Česku zřídkakdy najdete v kostelech, které jsou zpravidla opuštěné, nebo v modlitebnách protestantských církví, které bývají leckde poloprázdné.
Ale určitě ho najdete v českém sociálním systému, v rodinách, v politickém a ekonomickém systému. Tam všude Češi hledají, za koho by se mohli schovat a kdo by jim jako všemohoucí splnil jejich tužby.
Úžasnej národ tihle Češi. Škoda, že nebyli u stvoření světa. Mohli poradit.
Český „něcismus“ alias cokolismus
Kněz Tomáš Halík tvrdí, že Češi věří v takzvaný „něcismus“. To není zcela přesné. To „něco“ mají Češi až moc dobře definované. Spíše než něco je to „cokoliv“, co jim může přispět k prosperitě a hlavně se postará o věci, o které oni zájem pečovat vůbec nemají. Všimli jste si, že si vaši bližní zpravidla hledí věcí, které se jich netýkají? To především proto, aby nemuseli řešit to, co se jich opravdu týká.
Česká variabilita versus duchovní naivita
Oficiální náboženství v Česku nemají na růžích ustláno, protože z jejich doktrín zpravidla Češi udělají řezanku. Tak se tomu stalo s husity, ale to byl ještě slabý odvar, který Češi uvařili z Viklefa, Husa, Tomáše Štítného a Jakoubka ze Stříbra (a dalších). Nakonec, jak říká katolický historik Jaroslav Šebek, čeští katolíci často věří v reinkarnaci. Prý jedinou cestou k tomu jim vysvětlit, že tomu tak není, je dobrá katecheze.
A jak prosím, pane Šebku, když jí věří i mnozí katoličtí faráři? Čím to je? Jednoduše tím, že Češi, bez ohledu na jejich vyznání, zpravidla věří ve všechno, co kde viděli a slyšeli. Jakási vrozená duchovní naivita koluje ve státě českém. Ale pozor, děti jsou také nevinné a naivní a mají za to ochranu od svých rodičů a okolí. To stejné čekají Češi. Něco jiného je, když to od vás čeká dítě, ale co teprve dospělý s dětinskými rysy. Tak takhle nějak to tady je.
Povědomí o duchovnu
Obávám se, že mnozí lidé dnes nevědí skoro nic ani o Husovi. Na Staroměstském náměstí mi nedávno někdo povídal, že Hus bojoval při Pražském povstání, a proto má na Staromáku ten velký pomník.
Ačkoliv jsou Češi proslulí tím, že se zpravidla chlubí svými znalostmi v jakémkoliv směru, stejně jako i v jiných oblastech, i v té duchovní jsou na tom žalostně špatně. Ostatně citovaný výrok pana Šebka je, řekl bych, v tomto směru symptomatický. Ve složitém duchovním textu se nevyznají a vydávají jej za Čapkův dort kočičky a pejska. Ale svá moudra dělaná kutilsky na koleně chápou jako svatý kánon. Není divu, že se zde oficiálně neujala vlastně žádná církev, neboť když její ideologii dostali místní do spárů, moc z té původní nezbylo.
Církev nemilovaná, ale ochraňovaná
Sv. Vojtěch a další si stěžovali na nevymýcené pohanské praktiky, tedy na to, že křesťanství je tenoučkou slupkou, nátěrem na povrchu, který sem tam odprýskne, a je vidět, že pod ním se vlastně nestalo, nezměnilo nic.
Přesto, že Češi nadávají jako špačci na církev a jí podobné instituce, mají v zemi největší síť kostelů a duchovních budov na obyvatele, které jsou ještě navíc chráněny památkovými ústavy a nikdo na ně nesmí ani šáhnout. Přitom jsou tyto chrámy často postaveny právě na energetických pohanských místech. Když Češi tak nesnáší církevní instituce, proč s takovou schránšlivostí pečují o jejich domy?
Česká spiritualita vypadá spíše jako takový guláš. Setkáte se zde klidně s katolíkem, který věří v reinkarnaci, zatímco také s esoterikem, který se vám svěří, že se chodí do kostela nabíjet a jeho nejoblíbenějším kultovním předmětem je socha svatého Františka. S kartářkou, která se odvolává na Pannu Marii a s knězem, který chodí na golf a žehná kasinu. Češi se v duchovním světě vyznají asi jako koza v petrželi. Nakonec ve svých projevech je ta česká duchovnost poměrně jednoduchá.
Začíná u velkých řečí a končí u důchodového pojištění a církevních budov.
Zdroje:
Zdeňek Jančařík, Stanislav Balík, Jaroslav Šebek. Český bůh : hovory o historii, víře a ateismu. 2023. Vyšehrad.
https://apologie.info/20250708_rm_co_je_necismus/
