Článek
Matematika se staví na piedestal jakési schopnosti představivosti a abstraktního myšlení, přitom valná část školní matematiky pracuje s nejnižší možnou formou představivosti, jakou si vůbec lze představit, a to obrazotvorné děti zkrátka nudí. A když se ještě tvrdí opak, jak je matematika zajímavá a připadá být krásná jen opravdu chytrým, kteří se v ní vyznají, je to úplná motanice.
Matematická imaginace vs. normální imaginace
No schválně. Zkuste si představit, jak ležíte v létě na pláži u moře, opalujete se a v ruce máte ovocný koktejl. Dělá vám to problém? Myslím, že většině z vás ne. A teď si představte bod. A pak druhý bod a mezi nimi přímku. A to je matematika. No není to oproti té předchozí představě děsná nuda? I když hodně přidáte, a místo přímky si představíte trojúhelník, plochu, krychli, prostorovou hyperbolu, prstenec o velikosti donutu, kouli a její tečnu, integrály nebo deriváty či komplexní čísla nebo exponenciální grafy, pořád jsou to představy značně suché a nezajímavé proti představě pláže a dobrého pití. A to jsou obojí jasné vizuální představy.
Dokonce i když zajdeme do složitějších oborů matematiky, ať už si je dokážete představit konkrétně, přibližně nebo vůbec, jsou to představy strohé, modelové, teoretické a v zásadě naprosto neživotné. A to se můžeme bavit i o představách fraktálů nebo dynamických soustav či grafů složitých rovnic, můžeme počítat dráhu rakety nebo statiku budovy či vypočítávat složité operace, pořád jsou to představy, které svou podstatou a zajímavostí nekonkurují tak primitivní představě jako je ležení na pláži s ananasovým koktejlem v ruce.
Proč je pro kreativní děti matematika utrpením
A takové děti, ty si chtějí představovat daleko víc věcí, než ležet s koktejlem na pláži. Kromě toho všeho, co dnes vidí na internetu a co jim jejich představivost zahlcuje, si představují sami sebe v rolích pohádkových a filmových hrdinů nebo jako své vzory. Takový malý kluk si chce představovat, že je slavný influencer nebo stavitel kvantového počítače, nechce si představovat trojúhelník a přímku. Můžete namítnout, že se bez toho neobejde, pokud chce dělat ten kvantový počítač, ale pro to nemáte důkaz. Existuje mnoho vynálezů, na které přišli lidé intuitivně, protože matematika za skutečností vždycky jenom vlaje a všechny matematické koncepty, které se nehodí na danou situaci, jsou vyhozeny do koše. Pak to vypadá, že se hodí na všechno, ale ona se do všeho jen montuje.
Méně matematiků a techniků, lepší svět pro kreativní lidi
Možná také proto, že je to dobrý aparát pro ty, kteří nemají představivost žádnou, tak pár bodů a ploch si dokáže představit opravdu každý. Proto také technici jsou zpravidla lidé bez fantazie, kteří se dál než k několika prostorovým představám ve své fantazii nikdy nedopracují. Vrcholem jejich sociální představivosti je pak právě ono ležení na pláži s mangovým koktejlem v ruce. To proto je matematika tak oblíbená v pracovním světě, protože dává právě všem lidem bez fantazie fantastické uplatnění. A že jich tedy je. Rozhodně to ale není v pořádku. Lidé s fantazií si umí bez problémů představit život s daleko menším množstvím techniky, než jaké se tu dnes všude válí, a s mnohem efektivnějším využití prostředků na bydlení. Jenže to by přišli všichni technici o práci a s nimi spousta bankéřů a účetních, kybernetických a jiných počtářů, a to by se přišlo na to, že nemají žádnou fantazii a že jsou tak nudní, že se to s nimi nedá vůbec vydržet. Ale ono se na to brzy přijde stejně tak jako tak, takže je to jedno.
Matematika jako relaxace, proboha pro koho?
Když se lidé zabývají relaxací nebo meditací, představují si spíš ležení na pláži u moře nebo spíše přímku a trojúhelník? No schválně zkuste si představit meditaci, kterou někdo vede a vykládá: „Tak, teď zklidněte dech, dýchejte do břicha a zhluboka a představte kužel, jak ho zhruba v jedné třetině jeho výšky přetíná rovina nakloněná vzhledem k jeho ose o 39 stupňů.“ Nebo například: „Uvolněte se, sedněte si rovně, spusťte ramena, nadechněte se a představte si číslo do stovky a zkuste si ho v mysli odmocnit třemi.“
Jak by se vám u takových představ relaxovalo? Já myslím, že se skoro všichni shodneme na tom, že dost příšerně. Matematika žádné relaxační pocity nevytváří. Maximálně může vytvářet pocit uvolnění u neurotického matematika, který si matematikou zaplňuje hlavu, aby se nemusel zabývat světem, kterému nerozumí a který ho proto stresuje.
Matematika přírody a člověka
Matematika je ztělesněná nuda. Nevytváří totiž žádné sociální kontexty, žádné přirozené podněty, je to vykuchaná kostra kalkulačního aparátu, který má v hlavě nejen každý člověk, ale který je přítomen všude v přírodě. Příroda počítá, a to dost přesně. Tak například taková vrána má pokaždé dvě oči a dvě křídla. Až na výjimky potvrzující pravidlo. Rostlinné druhy určujeme podle klíče na základě konkrétních počtů jejich jednotlivých částí. Savci mívají čtyři nohy, chobotnice osm. Země obíhá Slunce v matematicky přesných intervalech, s matematicky přesnou odchylkou, ovšem pokud se nestane něco neočekávaného.
Matematiku tedy má v hlavě úplně každý organismus, od buňky, která ví, kolik čeho má vyrobit, přes zvěř, která si umí vypočítat dráhu kroků při běhu nebo dráhu manévrování při letu, až po lidi, kteří si dovedou spočítat, že nenávidět pisatele za jeho názor je hloupost, která se jim nevyplatí. A to k tomu není potřeba žádný matematický aparát.
