Článek
Marie zobrazená v evangeliích není žádná milá paní
Slovo Marie pochází z hebrejského Miriam, což znamená vzpurná. To by sedělo, k prvnímu zázraku Ježíše neomaleně nutila jeho matka. Jednalo se o přeměnu vody ve víno na svatbě v Káně. Matka Boží nebo Bohorodička, to jsou termíny, které Bible nezná. Ježíš svou matku podle všeho celkem ignoroval, a když k němu jednou přišla s jeho bratry, prohlásil, že jeho matka a jeho bratři jsou ti, kteří ho poslouchají. Nejspíš to byla němá výčitka vůči jeho rodině.
Ať tak či onak, rozhodně nebyla Marie v evangeliích na piedestalu, kam ji postavila na konci 4. století katolická církev. Je to vlastně kompletní mýtus o tom, že je Marie něco víc a že zrodila Boha, mýtus, který pozdní křesťané nejspíš převzali ze starověkého Babylóna nebo kdoví odkud.
Křesťanství se stává státním náboženstvím pohanů
V době, kdy se křesťané stali státním náboženstvím v Římě, po docela dlouhém pronásledování a ústrcích je napadlo, že by se mohli víc rozšoupnout a udělat pravý opak toho, co dosud dělali. Udělali totiž z Ježíše Boha a z Marii Bohorodičku, to vše bylo otázkou procesu, který začal na konci 3. století a vyvrcholil ve století 4. n. l. Možná to souvisí s jednoduchým trikem. Chtěli více propagace, když se totiž křesťanství stalo státním náboženstvím, chtěli do něj všichni. A tak se mnoho pohanů stalo skálopevnými křesťany. A pohané, ti jsou přeci zvyklí na uctívání více bohů a taky bohyň. Ve chvíli, kdy církev přijala nekřesťanskou nauku o Trojici, triády byly populární v Egyptě i v Sumeru, který byl egyptským vzorem, tak bylo třeba jít s pravdou ven. Když je Ježíš rovnocenný s Bohem, je to Bůh a Marie je tedy Bohorodička.
Marie se stává Matkou Boží
V roce 431 n. l. na koncilu v pohanském městě Efezu byla Marie konečně oficiálně prohlášena za Matku Boží. Stalo se něco, co se už neoficiálně šuškalo dlouho. Na základě církevního schválení se mariánský kult rozvinul do obludných rozměrů. Pohané uctívali bohyni plodnosti Dianu, před nimi zase Řekové Artemis a Egypťané Isis, takže Marie už jen byla poslední tečka do panteonu. V roce 432 n. l. papež Sixtus II. nařídil, aby byla v Římě postavena bazilika na počest Matky Boží. Shodou okolností byla vystavěna v blízkosti chrámu zasvěceného Lucině, římské bohyni porodu. A tak došlo k manželství pohanství a křesťanství.
Jak se babylónská bohyně stala Panenkou Marií
Babylonská bohyně Ištar
Pohanské kořeny bohyně, která se posléze stala Matkou Boží jsou více než zajímavé. Babyloňané totiž uctívali bohyně, které byly zároveň promiskuitní prostitutky a panny. Jak to mohli dát dohromady netuším, ale je to fakt. Jednalo se třeba o bohyni Ištar. Její uctívání zahrnovalo činnost posvátných prostitutek. A navíc, tahle bohyně tvrdila, že její syn byl ve skutečnosti její reinkarnovaný manžel. Byl to bůh Dummuzi. A chytili jsme je při činu. V rámci Trojice je totiž Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch Svatý a ti nejsou od sebe entitálně odlišní, naopak. Tohle zamotání do kokonu Matky Boží, která byla původně prostitutkou, ale zároveň cnostnou ženou a taky Matkou Boží, který není odlišný od svého vlastního otce, je kořenem mariánské úcty.
Shrnuto podtrženo, kdo uctívá Marii jako Matku Boží, uctívá vlastně pohanskou bohyni, kterou si křesťané jednoduše vypůjčili. A její morální profil není zrovna cnostný.
Zdroje:
Sarah Jane Boss. Mary: The Complete Resource. 2009. Continuum International Publishing Group.
