Článek
Každý z nás se jistě dostal do situace, kdy někomu dobrovolně pomohl, ať už starému člověku něco sebrat ze země nebo pomoc v podobě rady. Je to přirozené, lidé si pomáhají, je to součást lidské empatie. Jenže ne každý o pomoc stojí, ať se jedná o nevyžádanou radu nebo o jakoukoliv fyzickou pomoc. Vaše snaha vás nakonec bude mrzet. (Nemyslím teď případy, kdy skupina násilníků kope do nějakého nebožáka, kdy při pokusu o pomoc můžete skončit zkopaný vedle něj.)
Před pár lety jsem byl svědkem, jak jedné starší ženě upadla na ulici taška s nákupem. Pomeranče, rohlíky, rajský, vše se válelo po chodníku. Paní míjel mladý muž a duchapřítomně jí chtěl pomoct nákup posbírat. Stál jsem od dvojice dobrých čtyřicet metrů, přesto jsem zřetelně slyšel, jak paní mladíka sepsula na dvě doby. Ať ji nechá být, na nic nesahá, že si to posbírá sama. Mladík dal ruce pryč a šel si svou cestou. Možná se jen bála, že nějaká položka z nákupu skončí v jeho kapse, kdo ví…
Donesl se ke mně i zážitek mého známého, který měl podezření, že v sousedním bytě dochází k domácímu násilí, což se příjezdem policie potvrdilo. Druhý den u jeho dveří zazvonila sousedka z dotčeného bytu a vynadala mu, že kvůli němu má teď její partner jenom problémy. Že ona má od partnera krásně vybarvenou modřinu na krku, to ji evidentně netrápilo.
Určitě jste od někoho, nebo na vlastní kůži zažili mnoho podobných případů, kdy je skutek po zásluze potrestán. Nalézt na ulici peněženku s finančním obnosem a donést ji na policii či přímo majiteli na adresu, vás může nakonec mrzet. V peněžence totiž dle majitele bylo přece mnohem víc peněz, tak je hned koukejte vyndat z kapes! Samozřejmě můžete pomoct ztracenému plačícímu dítěti, ale počítejte, že můžou najednou přiběhnout jeho rodiče, případně kolemjdoucí, a hned z vás udělají pedofila. Co na tom, že se to dítě ztratilo a vy jste chtěli pomoct? Mluvili jste s ním, a to na osočení stačí.
Naštěstí takové případy ještě řadí mezi ty „vzácné“, je spousta lidí, kteří pomoc přijmou s vděčností. Já osobně umím pomoc ocenit a sám rád pomáhám. Jenže někdy si říkám „Budou nějaký následky?“ Je špatně, že při pomoci automaticky takhle uvažuji? V podstatě ano, protože nikdy nevíte, co se dotčenému honí hlavou. Tím nechci nikoho navádět, aby se aspoň o pomoc nepokusil. Jen je třeba se mít na pozoru.
Nerad bych se dočkal doby, kdy lidi budou s nezájmem přehlížet vytroušenou peněženku nějaké stařenky, plačící ztracené dítě nebo zraněnou osobu…
Proč to píšu?
Na tuto úvahu mě totiž přivedla současná situace mé kamarádky. Její sestra s partnerem založila rodinu a žila si zdánlivě poklidně v jeho bytě. Jenže po letech vztahu a péče o potomka lásku vystřídala nenávist. Musela i s dítětem přítelův byt opustit.
Kamarádka se situaci její sestry dozvěděla a z dobré vůle jí nabídla na pár týdnů ubytovat k sobě. Viděla vhodnou příležitost pomoc rodinnému příslušníku v nouzi a případně prohloubit sesterské vztahy. Žila sama, volný pokoj k dispozici. Sestra pomoc přijala a ke kamarádce se s dítětem nastěhovala. Kdyby kamarádka jen tušila, pomoc by si rychle rozmyslela.
Velmi krátce po nastěhování si kamarádka začínala uvědomovat, že to ona se cítí na jako návštěvě ve svém domě. V sestře totiž po rychlém oklepání z rozchodu vzplála její panovačná povaha. Nejspíš zapomněla, že to ona je návštěva a jen díky dobré vůli a rodinným vztahům má kde ulehnout.
Nejen, že kamarádce nebyla schopná pomoct, byť jen s úklidem nebo vařením, její snahy cílily i na přetvoření kamarádčina (tedy cizího) domu k obrazu svému. Ano, nějakým změnám kamarádka ustoupila jako nové sedačce a skříni, ale probourání stěny a spojení dvou pokojů už nedovolila, což jejich vztah značně ochladilo. Největší problém byl se šestiletým synem.
Kamarádka nechtěla jen tak sledovat nejen, jak jí synovec postupně rozbíjí talířky a skleničky (což se samozřejmě stává i dospělému), ale také nechtěla po celém domě neustále sbírat rozházené kusy oblečení a šlapat po neuklizených hračkách. Jakékoliv snahy o usměrnění ale skončily výtkami typu „je to moje dítě, nemáš právo ho napomínat“ a podobně. Co na tom, že tím značně omezuje majitelku domu? Jsou přece sestry a malé dítě, tak to snad přetrpí!
Kamarádka se snaží sestru z domu vystrnadit, už na ni nemá sílu, ale očividně to bude ještě dlouhý boj. Já jí můžu jen ze srdce popřát, aby ten boj co nejdřív vyhrála.
