Článek
V českém prostředí často nerozhoduje síla argumentu, ale výška jmenovky na dveřích.
Můžete mít přesnou analýzu.
Promyšlený návrh.
Racionální řešení.
Pokud však nemáte odpovídající titul, funkci nebo institucionální váhu, vaše myšlenka zůstane „k diskusi“.
A mezi diskusí a rozhodnutím je zásadní rozdíl.
Argument versus autorita
Argument má přesvědčovat.
Autorita má platit.
V ideálním prostoru by měly rozhodovat důvody.
V reálném prostoru však často rozhoduje pozice.
„Pan doktor říká…“
„Pan profesor tvrdí…“
„Vedení se rozhodlo…“
Titul předchází obsah.
Hierarchie předchází argumentaci.
A jakmile je titul dostatečně silný, obsah se přestává zkoumat.
Symbolický kapitál
Francouzský sociolog Pierre Bourdieu popsal fenomén „symbolického kapitálu“ – tedy formy uznání a prestiže, která dává určitým osobám větší váhu ještě předtím, než promluví.¹
Titul, funkce či akademická hodnost nejsou jen označením kvalifikace.
Jsou vstupenkou do prostoru, kde je názor automaticky brán vážně.
Problém nastává ve chvíli, kdy se symbolický kapitál oddělí od kvality argumentu.
Když rozhoduje značka, nikoli obsah.
Mikrosituace, které známe
Stejný návrh.
Dva různí lidé.
Mladší zaměstnanec bez funkce jej přednese – reakce je zdrženlivá.
O měsíc později stejnou myšlenku zopakuje vedoucí – návrh je „rozumný“.
Obsah se nezměnil.
Změnil se nositel.
Tento rozdíl není náhodný.
Je strukturální.
Moc jako rámování pravdy
Michel Foucault upozorňoval, že moc a vědění nejsou oddělené sféry – to, co je považováno za „pravdu“, je vždy formováno strukturou moci.²
Nejde o to, že by autority vždy neměly pravdu.
Jde o to, že jejich pravda má větší šanci být přijata bez odporu.
Hierarchie neurčuje jen to, kdo rozhoduje.
Určuje i to, kdo je slyšen.
Český kontext
České prostředí tradičně preferuje stabilitu před konfliktem.
Zpochybnit titul znamená zpochybnit hierarchii.
Zpochybnit argument znamená jen debatovat.
Proto je bezpečnější přijmout názor s funkcí než vstoupit do sporu s autoritou.
Výsledkem je paradox:
Formálně žijeme ve společnosti diskuse.
Prakticky však často respektujeme pozici víc než argument.
Když titul umlčuje
Nejde o útok na vzdělání.
Nejde o zpochybnění odbornosti.
Jde o situaci, kdy titul přestává být zárukou kompetence a stává se nástrojem ukončení debaty.
„On je profesor, ví to lépe.“
„On je vedoucí, má přehled.“
A tím diskuse končí.
Argument nebyl vyvrácen.
Jen byl převážen.
Otázka svobody
Společnost, která hodnotí myšlenky podle hierarchie, nikoli podle kvality, může být stabilní.
Ale není intelektuálně svobodná.
Protože svoboda argumentu znamená, že důvod má větší váhu než pozice.
A to je vždy nepohodlné.
Otázka na závěr:
Kdy jste naposledy souhlasili s názorem —
ne proto, že vás přesvědčil, ale proto, že přišel z vyšší pozice?
Zdroje
Pierre Bourdieu, Language and Symbolic Power, trans. Gino Raymond and Matthew Adamson (Cambridge: Polity Press, 1991), pp. 37–39, ISBN 978-0-7456-0975-8.
Michel Foucault, Power/Knowledge: Selected Interviews and Other Writings 1972–1977, ed. Colin Gordon (New York: Pantheon Books, 1980), pp. 131–133, ISBN 978-0-394-73954-0.
