Článek
Moje teď již exmanželka se po přechodu a patnácti společných letech rozhodla, že už v životě nepotřebuje sex. Ze stejného důvodu asi došla k názoru, že tedy již nepotřebuje mě jako svého muže. Dala mi sice tříletou zkušební lhůtu, ve které chtěla, abych jí dokázal, že je pro mě stále tou princeznou, na které mi záleží nejvíc, ale její vnitřní rozhodnutí moje snaha asi jen posílila. Přeci jenom v hloubi duše spíše chtěla konečně někoho, kdo jí nechce snášet modré z nebe, ale toho, kdo jí pevně nastaví hranice a občas jí i drsně dá najevo, že ne vždy bude po jejím.
Po třech letech jsem to pochopil a vzdal. Protože vztah musejí zachraňovat vždy dva. Snaha jedné strany prostě nestačí.
Chtěl jsem pro naše děti to nejlepší a věřil jsem, že tím je ponechat jim jeden původní domov, a proto jsem odešel a nechal je po vzájemné dohodě soudně ve výlučné péči manželky. Naše ujednání bylo prosté. Já budu mít možnost děti vidět, kdykoliv se na tom s nimi domluvím.
Než došlo na rozvod a dělení majetku, tak naše dohoda fungovala, i když moje ex Kateřina již vystrkovala drápky. Dřív se mnou děti šly i do parku nebo jsme společně hráli basketbal na městském hřišti. Teď ale již neměly o sport, procházky nebo společnou turistiku zájem. Přišlo mi, jako by jim někdo našeptával, a tak jediné, o co stály, byly aktivity, které nebyly úplně levné. Vzhledem k tomu, že jsem neměl dost financí na pravidelná setkání u bowlingu nebo kulečníku, tak naše schůzky moc časté nebyly.
Po rozvodu děti ztratily zájem úplně. Zkoušel jsem, co se dalo, ale nic nezabíralo.
Po pár měsících se moje ex v jednom z hovorů prořekla, že má informace z mého e-mailu, do kterého si udržovala přístup z neodhlášeného domácího počítače. To mi posléze potvrdily i děti a syn mi vmetl do tváře, že mi na nich nezáleží, protože já se seznamuji na seznamkách, zatímco maminka své nové nápadníky odmítá a věnuje se jen jim.
Dcera, poté, co jí maminka ukázala některé mé fotky s mou novou, tehdy jen kamarádkou, se mnou přestala komunikovat úplně a syn se brzy přidal také.
Asi bych nakonec po tlaku a útocích z jejich strany uvěřil, že jsem prostě ten špatný, kdyby stejný osud nepotkal i oba rodiče mojí ex. Dostali vzkaz, že ani ona, ani děti je už nemají důvod navštěvovat, když mají tolik jiných návštěv. Byl to jednoduchý pokyn, aby se vzdali mě.
Já ovšem vozil děti k jejím rodičům na návštěvy mnoho let, a to většinou bez účasti mé ženy. Ona si buď chtěla odpočinout, být pár hodin o víkendu sama, nebo prohlásila, že je to ztráta jejího času. Ze mě a jejích rodičů se mezitím stali přátelé. Vzít děti na návštěvu k těm mým jsem nesměl, a tak jsem utužoval vztahy s teď již extchýní a extchánem.
Já jsem v návštěvách nepřestal. Sice jsem jim navrhl, že přestanu dojíždět, aby sestra mé ex, která s nimi žije pod jednou střechou, mohla podat zprávu o mé nepřítomnosti, a oni na oplátku získali možnost vídat alespoň vnoučata. Z nějakého důvodu jí to nevěří a také se rozhodli, že se nenechají vydírat. Já byl ubezpečen, že o mé návštěvy a přátelství stojí, a tak jsme společně zůstali na jedné straně barikády.
Moje ex dál bojuje skrze svou starší neprovdanou sestru a srší přes ni své manipulace a útoky. A na svém facebookovém profilu sdílí články a výstřižky o rodičích nacistech a manipulátorech, aby ukázala, na které straně stojí. Přece na straně dobra.
A co já?
Jen nechápu, jak snadné je přesvědčit děti o tom, že rodič, kterého nevídají a nekomunikují s ním, je vlastně tím narcistou a manipulátorem. Je vidět, že když se chce, tak jde všechno.
