Článek
Manžel druhé dítě nikdy nechtěl
Vždycky jsem si představovala, že jednou budu mít dvě děti. Když se nám narodilo první, byla jsem šťastná, ale někde uvnitř jsem pořád cítila, že moje představa kompletní rodiny je trochu jiná. Můj manžel to však viděl od začátku jinak. Jedno dítě mu připadalo jako dost a postupem času bylo stále jasnější, že na druhé nechce ani pomyslet. Dlouho jsem se snažila svoje přání potlačit, protože jsem nechtěla, aby kvůli mému snu vznikaly mezi námi další problémy. Přesto jsem měla pocit, že se vzdávám něčeho, po čem opravdu toužím.
Rozvod mi otevřel otázku, co vlastně ještě chci
Když naše manželství skončilo, začala jsem přemýšlet úplně jinak. Najednou jsem už nemusela dělat rozhodnutí podle toho, co chce můj manžel, ale musela jsem si přiznat, co chci já sama. Bylo mi třicet osm let a nejvíc mě děsila představa, že jednoho dne potkám člověka, se kterým bych chtěla mít další dítě, ale biologicky už nebude tak snadné svůj sen uskutečnit. Nechtěla jsem hledat nového partnera pod tlakem času ani se rozhodnout pro vztah jen proto, abych ještě stihla otěhotnět.
Zmrazení vajíček pro mě znamenalo naději
Začala jsem proto zjišťovat, jaké možnosti mám. Dozvěděla jsem se o kryokonzervaci vajíček, tedy jejich odebrání a uchování pro případné pozdější využití při asistované reprodukci. V mém věku už pro mě bylo důležité neodkládat rozhodnutí donekonečna, protože s přibývajícím věkem se obecně mění množství i kvalita vajíček. Nakonec jsem se rozhodla zákrok podstoupit. Nebylo to pro mě jednoduché rozhodnutí a rozhodně jsem ho nevnímala jako záruku, že jednou další dítě skutečně budu mít. Spíš jsem si chtěla vytvořit možnost, kterou bych později už nemusela mít.
Nebylo to jen lékařské rozhodnutí
Celý proces byl pro mě překvapivě emotivní. Najednou jsem měla pocit, že vlastně ukládám malou část své budoucnosti do bezpečí a nechávám si otevřené dveře, i když vůbec netuším, co za nimi bude. Samozřejmě jsem měla obavy, jak budu všechno zvládat, jestli se někdy objeví vhodný partner a jestli vůbec budu chtít znovu procházet těhotenstvím a mateřstvím. Přesto jsem cítila úlevu. Poprvé po dlouhé době jsem totiž neměla pocit, že mi čas pouze něco bere. Udělala jsem rozhodnutí, které mi podle mého názoru dalo další možnost.
Teď nechci hledat muže jen kvůli dítěti
Po rozvodu jsem si slíbila, že už nechci dělat zásadní životní rozhodnutí ze strachu. Pokud jednou potkám muže, se kterým si budu rozumět, budeme se milovat a oba budeme chtít společné dítě, budu mít díky uloženým vajíčkům další možnost, o které můžu s lékaři rozhodovat podle tehdejší situace. Zároveň vím, že samotné zmrazení vajíček není jistota budoucího těhotenství. Proto se snažím žít svůj současný život a nesoustředit se pouze na to, koho ještě potkám. Mám své dítě, práci, přátele a konečně také pocit, že o svém životě rozhoduji sama.
Druhé dítě jsem zatím nevzdala
Někdy se mě lidé ptají, proč jsem do toho šla, když vlastně vůbec nevím, jestli budu uložená vajíčka někdy potřebovat. Já sama na to nemám jednoduchou odpověď. Vím jen, že kdybych nic neudělala a později zjistila, že už další dítě mít nemohu, možná bych si celý život vyčítala, že jsem svou šanci ani nezkusila zachovat. Teď alespoň vím, že jsem ve třiceti osmi letech udělala rozhodnutí podle sebe. Nevím, jestli se jednou stanu podruhé matkou, ale nechci, aby o tom rozhodoval pouze čas nebo moje obava, že už je pozdě.
Myslíte si, že je rozumné nechat si ve 38 letech zmrazit vajíčka pro případ, že žena později najde partnera a bude chtít druhé dítě?
👇 Napište do komentářů svůj pohled a sdílejte článek – možná tím otevřete důležité téma i pro ostatní.
Přečtěte si také:
