Článek
Nové cesty v darování potravin.
Tesco
V boji proti plýtvání potravinami Tesco neustále hledá nové cesty. Aktuálně testuje večerní darování čerstvého masa a vybraných volných lahůdek v rámci pilotního projektu na devíti prodejnách po celé republice – konkrétně v Brně (Heršpice, Bohunice a Vídeňská), v Praze (Skalka a Novodvorská), dále pak v Příbrami, Prostějově, Plzni (Rokycanská) a Sokolově. Tesco zároveň již nyní připravuje rozšíření tohoto programu do dalších prodejen.
Tesco omezilo plýtvání.
Jsem zákaznicí jedné z devíti prodejen zařazených do nového projektu, který se testuje v rámci snahy o snížení plýtvání potravinami. I já jsem v posledních měsících zaznamenala pozoruhodnou prodejní strategii. Ale abych nepředbíhala.
Už u vchodu do obchodu mě vítají plakáty, kde se Tesco chlubí tím, jak omezilo plýtvání potravin. Od roku 2016 byl potravinový odpad snížen o 72 %. Ve zprávě, kterou Tesco zveřejnilo letos, se chlubí dokonce úsporami neuvěřitelných 82 % procent oproti roku 2016/2017
V prodejně nejspíš tedy visí plakát zastaralý ale já jsem ráda, že se řetězec chová příkladně, ani já potravinami neplýtvám a jsem zvyklá nakupovat velice úsporně a zkonzumovat vše beze zbytku.
Šetří také Penny, Lidl, Billa, ale jiným způsobem.
Těší mne, že Tesco šetří, však šetří i Penny, Lidl nebo Billa. Tam je k mání taška zlevněných potravin za příznivou cenu. Tašku v Lidlu i Bille jsem už v minulosti také zakoupila a byla jsem spokojená. Penny tašku jsem ještě nevyzkoušela, ale je také oblíbená. Obsahuje především včerejší pečivo, ovoce, zeleninu, někdy také jiné produkty. Vždy záleží na konkrétním výprodeji končících potravin. Do večera jsou tašky pryč, jsou nachystané dopoledne a je jasné, že kdo první přijde, tak také mele. Neboli vykoupí zlevněné zboží.
Penny
Tesco a jeho nová cesta k úsporám.
Tesco zřejmě zvolilo jinou cestu, tašky se zlevněným zbožím k dispozici nejsou. Přesto se cosi mění, nějaká opatření pociťuji ihned po příchodu. Jen co jsem jsem došla k pultu masa a lahůdek, byly některé produkty nabízeny za velice výhodných podmínek. A kdo by nekupoval, že? Bylo okolo páté hodiny, do zavíračky obslužného pultu ještě celkem daleko, ale ty ceny opravdu úžasné. Dvě ovarová kolínka za poloviční cenu, tři kousky zadního hovězího za půlku, salám, šunka a saláty za pár kaček. Dříve jsem se do obchodu nedostala, ale podvečerní doba tomuto výprodeji svědčila. Výprodej před koncem záruční lhůty, pomyslela jsem si a nakoupila za vynikající cenu, co jsem potřebovala. Za týden se situace opakovala, ale dorazila jsem asi později, na výběr už moc nebylo a maso v lákavých cenách nebylo žádné, ale párky, klobásy, salámy, šunky, pomazánky a salátce se daly koupit i do deseti korun za sto gramů. Prý tomu končí záruční lhůta. Kdo by přece nekoupil kvalitní uzeninu za deset korun za deset deka, že?
O pár dní později další návštěva a další nevyzpytatelné slevy. Nakoupila jsem zadní hovězí z mladého býka za neskutečných 150 Kč za kilo, klobásy a salámy. Maso zamrazím a uzenin jsem koupila jen tolik, kolik dokážeme zkonzumovat do druhého dne. Nákup opět potěšil.
Místo potřebných vše schlamstne nenasytný kontejner na odpad.
Následující týden jsem ovšem zůstala v šoku: Poslušně se stavím do pomyslné fronty, u pultu kromě mne žádný jiný zákazník nestojí. Za pultem jsou dvě prodavačky, mezi nimi obrovský pytel. Prodavačky váží kusy z pultu, zapisují hmotnost do nějaké tabulky a všechno hážou do pytle. Snažím se je zadržet. „Prosím, vás, já bych chtěla ta kolena za 50 Kč, jak jste je zrovna daly do pytle.“ Pytel už byl z části plný, obsahoval nejspíš různé vepřové a hovězí maso. Čekám, až konečně na mne koukne prodavačka: „Už končíme, budeme zavírat.“ Zírám. Maso je naházeno do velikého odpadkového pytle. Potřebovala bych ještě šunkový salám a šunku. Vidím obojí na tácku za skvělou cenu, asi také výprodej. Jenže prodavačky na mne nemají asi čas, popotáhly pytel k pultu uzenin. Váží, zapisují a vyhazují. Vůbec si mne nevšímají a jídlo konči v obrovském pytli. „Ale to ne!“ Vykřiknu. „Já chci tu šunku!“ „Máme zavřeno, neslyšela jste?“ Nevěřila jsem, že uzeniny hážou do stejného pytle jako syrové maso. To mi ještě nedocházelo, o co jde. „A co s tím bude? Proč to tam házíte?“ „To se vyhodí. Na to předpis.“ Zírám, oči navrch hlavy. Ty dvě ženské už ten obří pytel sotva táhnou. Je plný drahého masa a uzenin. Vše se vyhodí. Jsem v šoku. Ten obrovský pytel musí vážit snad metrák. Dvě ženské ho sotva táhnou.
Metráky jídla končí v kontejneru na odpad. Tak zní předpis.
Tesco
Zkusila jsem vyhledat informace o tomto podivném způsobu plýtvání potravin a přišla jsem na to, že v naší prodejně se ověřuje program Nové cesty v darování potravin. Zdroje uvádí, že se aktuálně testuje večerní darování čerstvého masa a vybraných volných lahůdek v rámci pilotního projektu na devíti prodejnách po celé republice. Ano, naše prodejna do projektu spadá. Jenže darování je jen na oko. Nejprve se určité položky výrazně zlevní a co se neprodá do konce prodejní doby obslužného pultu, se vyhodí. Pochopitelně likvidace začíná s náskokem, nikdo nebude v práci přesčas. Přesně v zavíracím čase pultu s masem a lahůdkami končí metrák jídla v popelnici.
Další nákup mi opět dopřál levné maso. Také salám, párky a pomazánku. Dávám se do řeči s milou prodavačkou. Prý záruční doba nekončí, prostě je to nařízení a nikdo, ani ony nevědí dopředu, co půjde do této výrazně slevy. Napřed se vytipované produkty výrazně zlevní, sleva ale není na pultu zvýrazněná jako sleva z důvodu konce záruční lhůty, působí spíše jako nějaká akce. Prý se opravdu nemusíme bát konzumace, potraviny mají ještě dlouhou dobu exspirace. Je to prostě zboží určené k výprodeji a co se nevyprodá, to se prostě vyhodí. Je to nařízení a prodavačky netuší, proč to tak je, ani nevědí, jaký systém vyhodnocuje položky dané do výprodeje a následné likvidace.
Prostě o nějakém darování komukoliv není ani řeč. Část produktů se zlevní na minimální částku, a to, co se neprodá zhruba do půlhodiny před koncem provozní doby obslužného pultu, hodí se do pytle a vyhodí. Opravdu se vyhodí, produkty se nebalí jednotlivě, pytel je směsný a je tam vhozeno vše dohromady. Syrové maso, uzeniny, saláty, nic se nebalí a neodděluje. Jen se vše váží a zapisuje. Takový pytel, který pozřel bez obalů kusy masa a hromady šunky, salámů a salátů opravdu nikdo nebude rozebírat.
Předpis, kterému prodavačky nerozumí, ale musí ho pochopitelně dodržovat. Každý večer před zavíračkou táhnou obrovský pytel do kontejneru. Sotva s ním válčí.
Darování potravin?
Tak tahle vypadá v realitě ta nová cesta za darováním potravin. Darování potravin? Co vás nemá! Ani omylem. Pod rouškou bohulibého projektu pomoci materiálně slabším spoluobčanům se koná zřejmě jakési zvěrstvo. Nic není určené k rozdání sociálně slabým, vše se rozprodává za nízké ceny komukoliv. Co se nerozprodá, se vyhodí, ačkoliv by se mohlo prodávat ještě dál, protože podle posledních informací od prodavačky se vůbec nejedná o zboží s procházející záruční lhůtou, ale o produkty vytipované podle nějakého záhadného mechanismu, který běžný personál vůbec nezná a nerozumí mu.
Mě bude ovšem ve snu stále strašit obraz dvou statných prodavaček, které v zájmu předpisu sotva vlečou metrák jídla v pytli do útrob prodejny, aby ho vzápětí nenávratně zlikvidovaly. Maso, salámy, šunky, párky, klobásy, pomazánky, saláty. Vše pečlivě odvážené, hodnoty vzorně zapsané a následně jídlo bez milosti vyhozené.
Kde jsou ty dary? Kde je ta úspora? Kde to vlastně vůbec jsme? Co jsme to za lidi? Na oko darování a ve skutečnosti absurdní plýtvání?
Jsou praktiky stejné ve všech prodejnách, které byly určené k tomuto pilotnímu projektu?
Zdroj:
