Článek
I my, tedy já s manželem, jsme se zastavili na této vyhlášené zastávce. Byl únor, kdy nebývá až tak veliký cestovní či turistický ruch, přesto jsme si místa rezervovali a dobře jsme udělali, protože bez rezervačky bychom pohořeli jako papír. Hospoda narvaná a přicházeli další a další, ale kdo neměl rezervovaná místa, měl prostě smůlu. Venkovní posezení bylo obsazené, na únor bylo relativně teplo, ale stoly byly nejspíš velmi omezené, přes léto jich venku musí být k dispozici jistě více.
Pana Hanáka jsme v hospodě nezastihli, ale s jídlem jsme byli spokojeni, ačkoliv díky exkluzivitě prostředí bylo poněkud dražší. Ale byl to výlet, místo bylo opravdu zajímavé a jídlo dobré. Tak proč ne. Za mne dost dobrý zážitek, jen mne už tedy udivilo, že si všichni stěžují na nedostatek financí, ale tato hospůdka je i mimo sezónu tak oblíbená a přes své vyšší ceny musí zákazníky odhánět. Inu, to byl únor. A nyní po třičtvrtě roce jsem se pracovně sešla s člověkem, který zde žije. A slovo dalo slovo a řeč padla i na vyhlášenou Zastávku Nižbor.
Pan Vaněček byl zpočátku z hospody nadšený, stejně tak, jako jeho kamarádi. Nižbor se dostal do povědomí turistů, ale žádný z místních chasníků na této skutečnosti nebyl nijak vázaný nebo osobně zainteresovaný a žádný zisk jim z toho neplynul. Pro ně to byla jen výzva, kde je nyní možné strávit příjemný večer u pivka. Prostě to místo jim sedlo, sedávali venku za teplých letních večerů, klábosili a popíjeli pivko. Jenže po nějaké době začali vnímat, že oni jako štamgasti zde nejsou až tak moc vítaní hosté. Když se nad tím zamyslíte, má to logiku. Je prostě třeba obrat v tržbách. Lidé si objednají stůl na určitou hodinu, pojedli, popili a jeli dál. Přijde nový zákazník, opět turista. Pojí a napije se, putuje dál. A tak to jde stále dokola a peníze se točí. Hlavně za jídlo. Rychlá obměna hostů přinese do kasy více peněz, než nějací místní strejcové, kteří zaberou místa a lemtají jen pivo.
Jenže to předbíhám. Panu Vaněčkovi bylo v té době v tomto lokále s kamarády ještě dobře. Takže přišli podruhé a potřetí a už jim tak dobře nebylo. Už cítili, že jsou tam navíc, snad blokují stoly, prostě až tak žádaní hosté to nejsou. Jenže jim to nedalo a sešli se na Zastávce opět.
A nyní si představte čtyři chlapy. Pijí pivo, hospoda končí v deset. Za deset minut před zavíračkou vyleze ven slečna a vyzve je k poslední objednávce. Co udělá každý pivař? Objedná si další pivo, je přece poslední, ačkoliv má půllitr ještě z půlky plný. Slečna přinese piva a páni pijí. Nejsou opilí, neřvou, normálně si povídají. Za pět minut deset se zjeví sám majitel a vyzve hosty k dopití a odchodu. Ano, chlapi souhlasí, už dopíjejí. Hladinka v půllitrech se snižuje, zavíračka se blíží. A před lokál opět vyjde pan majitel. „Tak máme zavřeno. Dopijte a odejděte.“ „Jo, my už dopíjíme. Hned to bude.“ „Tak podívejte se, tady si lidi pořád stěžují, že je tu hluk, že se nevyspí.“ Hanák mává rukou směrem k pár vilkám, které stojí na břehu řeky Berounky. Místní to chápou, také nechtějí nikoho rušit, vždyť jsou to lidé z jejich obce. Nejsou nijak hluční, jen povídají a neřvou a přitom upíjejí. Jenže pana Hanáka chytnou asi nervy. Vykročí rázným krokem ven z hospody, dopochoduje ke kolejím, udělá otočku a míří zpět, obličej se mu zkřiví zlostí a popadne všechny nedopité půllitry. Pivo vylije na zem a vytrčí ukazovák a zavelí místním štamgastům k odchodu. Jsou v šoku. Přišli o své pivo, stačilo pár minut, aby ho dopili, vždyť je to normální ve všech jiných hospodách, že se dopíjí i pár minut po zavíračce, ale tady ne.
Tady prostě pan majitel po štamgastech netouží. Netouží po tom, aby mu tam místní chodili jen na pivo, on potřebuje obrat. Přijedou zákazníci, turisté, dají si jídlo, napijí se a jedou dál. Jejich místo je volné pro další. Místní, kteří chtějí posedět jen u pivka, vítaní nejspíš nejsou. Jejich útrata není nijak závratná, blokují posezení jiným, kteří by třeba utratili více a hlavně, nechtějí odejít úderem zavíračky, chtějí dopít a potřebují třeba ještě deset minut. A tak, ačkoliv nejsou opravdu hluční, neřvou a nehádají se, nezpívají a vůbec jsou prostě potichu, tak přesto mohou být záminkou, aby si jiní obyvatelé přilehlých vilek stěžovali. Zavřeno mělo být už v deset, ale …
