Článek
Jonák Turka neovlivnil. Snad jen naprosto nepatrně.
Král devadesátek Jonák Turka ovlivnil jen tím, že Filip už ví, že je třeba mít velkou bouchačku a být v pohodě.
Názory Filipa Turka toužícího po křesle ministra zahraničí jsou opravdu více než svérázné. Vyrostl na české sodě a miluje černý humor. Jenže nad 42 stranami plnými jeho černého humoru žasnou i ti, kteří na české sodě také vyrůstali. Snad abychom se pozastavili nad škodlivostí tohoto pořadu. V dnešní době je styl humoru, který Česká soda prezentovala, hluboce za čarou. Všichni jsme se tehdy bavili, ale nikoho to nepoznamenalo. Filip Turek je zřejmě výjimkou.
Má svérázné názory a uznává svobodu projevu. Jeho názory jsou ovšem za hranou. Touží být ministrem zahraničí. To chce lhát?
Většinu společnosti zamrazí při představě Turka, který si po jednání v cizině cestou do hotelu jen tak pro radost párkrát zahajluje z okénka. Ono to hajlování bude po náročném dni osvobozující. Člověk, který miluje tak svérázný černý humor se musel celý den silně přetvařovat a říkat věci, které mu vůbec nejdou přes ústa, ačkoliv svoboda slova, jak hlásá, je pro něj jedna z největších priorit. Za hodinu lží proti svému přesvědčení třeba deset zdvižení pravice?
Turek a celebrita odsouzený vrah Jonák.
Pravost jeho smazaných příspěvků na facebooku se nyní prošetřuje. Nově ovšem vyplynula jeho spojitost s Ivanem Jonákem, králem divokých devadesátek, majitelem věhlasného Discolandu Sylvie, odsouzeným za vraždu své ženy na 18 let. Hned druhý den po propuštění Jonáka se rozezvonil Turkův telefon a Jonák prostřednictvím svého manažera žádal Turka o schůzku.
Jak ten člověk vůbec přišel na to, že osloví právě Turka, který v době jeho zatčení obrazně řečeno ještě tahal kačera? Znát z minulosti ho tudíž nijak nemohl. Zřejmě se mu z nějakého důvodu líbil, zapadal do jeho skládačky vhodných přátel a Turek si takové setkání s celebritou z podsvětí nenechal utéct. Zašli na oběd a Turek začal Jonákovi pomáhat. Podílel se třeba na otevření Discolandu pro vzpomínkovou akci a dál se spolu stýkali a hodně mluvili.
Ačkoliv vzpomínková akce, na kterou se dostavili i pofiderní kamarádi z kriminálu, Turka nijak nenadchla, stále vzpomíná, že Jonák byl svůj i co se vkusu týče. Znal se prý s Versacem, v Miláně ho oblékal frajer, co určoval módní trendy po celém světě, měl dokonale vybrané bouchačky, šperky a obleky na zakázku. (Mimochodem ty dokonale vybrané bouchačky nyní říkají pane právě adeptovi na ministra zahraničí.)
Ženské na přetřesu nebyly, bylo to duchovno.
Pokud si myslíte, že si povídali o ženských, o tom, který z nich jich měl více a jaké, nebo jiné pikantnosti, jste na omylu. Vyprávěli si třeba hodně o náboženství, jehož studiu se Jonák během svého pobytu za mřížemi věnoval, ale ne jen o něm. Jonák byl podle Turka sečtělý. Ve vězení hodně četl a Turek na něm obdivoval jeho veliký přehled, dokázal se s ním bavit o všem možném.
Turek je nejspíš jediný, který v Jonákovi spatři duchovně velikého muže, ostatní ho viděli především jako milovníka žen, sexu a pozemských radovánek.
Od Jonáka si vzal jen jeho přístup k nošení bouchaček a pozitivní náladě. Jak říká, ničím jiným ho neovlivnil, nicméně obdivuje, že si Jonák dokázal užít i dny za mřížemi ve spokojenosti.
Únor 2016
24.2.2016 umírá Ivan Jonák a pouhé dva dny po jeho skonu můžeme číst tento text, jehož autorem je Filip Turek: „Zabili mého kamaráda Ivana Jonáka“ „…Kdyby Ivan nebyl tak přirozeně slavný, na rozdíl od všech snažících se „celebrit“ kterými absolutně pohrdám, nevyjadřoval bych se k jeho smrti veřejně, ale vím, že by byl rád, protože díky mým snad objektivním a opravdu vlastním názorům a možnosti se se mnou bavit jakýmkoli směrem na základech pravdy, vědění a faktů s absolutní ignorací veřejných dogmat a mínění mne krom TV Nova představil i několika svým blízkým lidem jako svého nejlepšího kamaráda….
Babiš se nepočítá mezi největší české svině, je to Slovák
Celé noci jsme konverzovali na téma státu, systému, mafie, organizací, korupce, policejních zločinů, práva, nespravedlnosti, vražd ale i o umění, ženách, autech, zbraních, lidech… Byl schopen dokonale popisovat situace z líčení, situace, kdy se jej pokoušeli zabít, jak a kde na něj čekal nájemný vrah, v jaký moment a kde vybuchla bomba pod jeho autem, přesnou strukturu zločinců u policie a soudů, jména těch nejhorších sviní české historie, (když nepočítám Babiše, protože je Slovák) sahající až na policejní presidium… Ani hrozbou vězení a ani nabídkou propuštění po polovině trestu za mlčení a přiznání se jim nepovedlo zlomit Ivanovu brutální osobnost, raději trpěl za svou pravdu, i když vím, jak schopně při svém intelektu dovedl lhát, nepoužíval to v zásadních - principiálních věcech. Jeho projev pro veřejnost vždy působil velmi nepružně a nikdo by za jeho jednoduchým a strohým projevem před médii neviděl člověka, který má nastudovány stovky knih z paměti, zná maximum popsaných náboženství lidských dějin a přátelí se s honorací i v Británii, nebo Itálii, včetně nejznámějších politiků, hlav organizací, některých členů královských rodin, či nejlepších módních návrhářů z Milána…“
Text je poměrně dlouhý, toto je úryvek, ze kterého plyne Turkův názor na Babiše. Inu, byl asi mladý a nerozvážný, vždyť mu bylo jen třicet, že. Tehdy přece ještě netušil, že ho popadne touha po ministerském křesle a bude toho Babiše potřebovat. A pokud si myslí, že Babiš potřebuje jeho, tak přestřelil. (Ačkoliv se holedbá, že z kvéru po Jonákovi střílí jednoruč, pochopitelně pravicí, tak tentokrát to nevyšlo.)
Zatímco v roce 2016, kdy Ivan Jonák zemřel, byl přesvědčený, že za vraždou své ženy nestál, svůj názor změnil a před dvěma lety už mluvil obezřetněji. Přiznal, že neví, zdali čin spáchal, či ne. Z debaty, kdy všichni tři popíjejí a jeden z moderátorů si už těžce šlape na jazyk také vyplývá, že Filip Turek nesnáší tvrdohlavost. Ta je prý dobrá jen v případě, že se člověk rozhodne udělat ohromnou genocidu napříč Evropou… Ha ha ha. Černý humor? Zřejmě ano.
Nicméně pokud Filip Turek z úst nevypouští pouze své humorné střípky, ale některé jeho hlubokosáhlé myšlenky, názory a přesvědčení jsou občas i pravdivé, tak by se jimi měl řídit. Přede dvěma lety se nechal slyšet, kterak nenávidí tvrdohlavost. Nejspíš nastal čas, aby dostál svému tvrzení. Nebýt tvrdohlavý a pochopit, že už z podstaty celého svého dlouhodobého působení, smýšlení, vyjadřování a prezentování NEMŮŽE BÝT MINISTREM. Žádným, natož ministrem zahraničí.
A nedělat ze sebe tajtrlíka, který tvrdí, že on nic, že tu snůšku sra*ek mu na facebook celé roky psal někdo jiný.
Zdroje:
