Článek
Vánoce slavíme, ale už trochu jiným způsobem než naši předci. Chaoticky sháníme a nakupujeme dárky, leštíme domácnost, zdobíme okna, vyrábíme adventní věnce, zdobíme stoly svícny, dveře a vše co se dá ozdobit. V práci doděláváme resty, které je bezpodmínečně potřeba odevzdat do konce roku a obíháme nejrůznější vánoční večírky. Už dopředu máte jasně nalajnovaný harmonogram Vánoc. Jedeme podle nějakého ustáleného scénáře, který nám říká, že 22.12. je třeba koupit kapra, naporcovat, douklidit byt a stihnout ještě poslední vánoční večírek. Tentokrát s bývalými kolegyněmi. 23.12. Udělat bramborový salát, ozdobit stromeček. 24.12. udělat chlebíčky, vytáhnout cukroví, přivézt ovdovělou manželovu maminku, osmažit kapra a také pochopitelně řízky, protože kapra přece každý nejí. Takže je třeba udělat i řízky kuřecí a vepřové. Nadělit dárky, odvézt tchýni, která je u vás každý rok, protože přece nebude doma sama. A po návratu si dát konečně štamprli. Spadá z vás stres, bylo uklizeno, napečeno, děti měly z dárků radost, salát všem chutnal, usínáte u pohádky s tím, že je po všem.
Jenže omyl. Druhý den je třeba douklidit po dětech, které tak nadšeně rozbalovaly dárečky, nasmažit nové řízky a dojíst salát. A vyrazit na návštěvu sestry, protože i její děti čekají na vaše dárečky. A sestra vám řekne hned ve dveřích, že to byl pro ni hororový Štědrý večer, že Milan, její muž, se opil už v pět večer a všechno prospal a ona nevěděla co s rodiči, protože sama neřídí. Musela jim volat nakonec taxíka, pohádala se s Milanem a chce, aby příští rok byli rodiče u vás, protože ona to prostě nezvládá a oni si stromek nestrojí, ale chtějí vidět ta rozzářená dětská očka. Ano, to je jasné, rodiče budou u vás, uvidí tentokrát očka vašich dětí, akorát, že u vás bývá už manželova maminka, která má zcela jiné politické názory a protože jsou všichni hádaví a neústupní, tak se dá očekávat, jaký to bude hororový Štědrý večer. Ale to je daleko, nebudeme malovat čerta na zeď, že? Milan už opět někde nasává a neteře se hádají v pokojíku. Sestra je volá, aby si šly rozbalit dárky, přiběhnou nadšeně, vyrvou z papíru kalhoty a vytřeští oči. Co to je? Smějí se jako smyslů zbavené. No to je ale model. Hele, umíš si představit, že tě v tomhle uvidí Ondra? Hahahaha. Tlemí se a vy valíte oči. Normální pěkné kalhoty. Jenže Adéla odbíhá a z pokojíku táhne jakési neforemné planďáky. Teto, koukej, co se dneska letí. Takže koukáte, máte dva kluky a hlavně mladší, takže netušíte, co mohou nosit pubertální holky. Sestra krčí rameny. Zapomněla vám prostě říct, jaký střih kalhot máte shánět, protože její děvčata na sebe nic jiného nevezmou. Poté ještě posloucháte stížnosti na vašeho švagra a nemožného šéfa.
Plynule přecházíte k bytu rodičů. Jsou nabroušení, v bytě panuje napětí, vaši chlapci jsou zaraženi a nesví. A už to slyšíte. K Pavlíně příští rok už nejdem. Bylo to strašné, holky jsou nevděčné, Milan se celou dobu válel v ložnici a Pavlína neřešila nic jiného, než jak se nás zbavit. Budeme u vás. A babička vytahuje dárky pro vaše kluky. Bojíte se, že budou stejně nevděční, jako vaše neteře, ale kluci jsou rádi. Jak by také ne, jejich dárky jste pro rodiče vybrala vy, oni je jen zabalili. Vytahujete ke kávě krabičku cukroví, babička se zakousne a dí. Máš to nějaký tvrdý. Následuje přednáška o správném pečení vánočního cukroví. Babička si stěžuje na dědečka, který je líný a sklerotický a dědeček na babičku, která ho komanduje. Oba si stěžují na zdraví. Večer jste rádi, že se potácíte k domovu.
26.12. budete péct kačenu, musíte ji ještě nasolit a raději si připravíte už knedlíky, protože dcera vašeho manžela z prvního manželství se ohlásila, že přijde už v jedenáct hodin a představí svého kluka. Padáte do postele. Markéta zvoní u dveří dokonce už v půl jedenácté, potom něco mají, spěchá. Vy spěcháte také, ale ta kachna nespěchá a je pořád tvrdá. Už je zelí i knedlíky, ty jsou chvála bohu už od včera, jen kachna si nedá říct. Kluk Markéty je celkem fajn, normální kluk, až na to, že nepracuje a práci prostě sehnat nemůže, z domu ho vyhodili a bydlí teď v rodině Markéty a ta si myslí, že by měla mít vyšší výživné od táty, tudíž od vašeho manžela. Shrábne dárky, mrskne je do tašky, ani je nerozbalí, řekne dík a ptá se po jídle. Takže servírujete, kachna sotva pro všechny stačí, strašně se spekla, navíc zelí je jen červené a to Markéta nejí, to alespoň ten nezaměstnaný mladík vyjedl všechno do posledního zbytku, jídlo pochválil a poděkoval. Konečně návštěva odchází a vy si potřebujete vypláchnout hlavu a jít ven, někam na procházku. Jenže to zase nechtějí vaši kluci, chtějí si hrát s hračkami, co dostali.
Jste už před kolapsem a je dobře, že další den máte dovolenou a pak bude víkend. Jdete nakonec sama na procházku opuštěným městem a na náměstí narazíte na špinavého chlapa. Znáte ho od vidění, on jako vždy loudí peníze. Jsou přece ty Vánoce, měli bychom být hodní. Tak taháte pětistovku a dáváte mu ji. Zasvítí mu oči, poděkuje, ukloní se a kymácí se k nejbližší večerce.
A pak vám to dojde. Ne, je třeba cosi změnit a být hodná i trochu na sebe. Budete muset o tom do příštích Vánoc ještě popřemýšlet.
