Článek
Sára si na vnitřní klid nenechá sáhnou i když ostatní barvy podzimu ne a ne vidět!
Jistě, všude se to barvami a krásami podzimu hemží a pro mnohé také termíny a do Vánoc ne a ne zklidnit mysl, spíše je to závod s časem.
Ne , že by to nebylo téměř každý rok stejné, ale dostat od 4 přátel co se mají přece tak báječně, pozvánku na seminář.. Najdi svoji sílu, přece jen Sáru zarazilo. Nechtějí prostě ukazovat slabost a topí se v úzkostech a jeden výlet na Vysočinu nebo do Egypta je nespasí. Za celoroční stres a dřinu velmi malá útěcha. Jistě, že to Sára ví, ale moc tyto rychlé sebereflexe bez opravdových malých denních radostí a směřování k tomu ,abych se nadechl a zastavil kdykoli chci a potřebuji ona nechápe.
Přece je ochotna si vyslechnout ony příběhy ovšem, proč, neodejdeš když vztah už jen zapáchá, proč snášíš ve svém věku bossing, proč už konečně nezačneš s procházkami, je to začarovaný kruh odpovědí proč to nejde.
Ne, že by chtěla někoho vychovávat stresu a životních osobních pravd ,ale i retrospektiv slyší denně dost. Miluje ty hrdinské činy bez Nobelovky a ocenění neznámými pseudoautoritami. Vždy se opět dojme, když otec dvou malých dětí je vdovec a znovu a znovu své hrdinství předvádí v každodenní rutině péče o ně. Sára se nikdy se nepřestane obdivovat hrdinům co neodjedou a trpělivě jsou tu vždy pro ty ony své blízké co jdou na jiný břeh, co prosí očima o to neodjížděj už nám moc času nezbývá a jiné a jiné malé velké hrdiny . Co zůstaly a trpělivě tu pro ty své milované byli a jsou ,když je opravdu potřebují a jen tiše naslouchají. Můžou utéct dělat kariéru, školu v Paříži a nebýt u toho na co se pěkně nekouká a oni tu tiše jsou a mlčí a jsou tu !
Co je to potom , stres, úzkost, nespavost, proč děláme něco, říkáme něco, žijeme nějak, co smysl nedává.
Sára dojedla teplou ovesnou kaši a už je zase vše sladké.
