Článek
Noční probuzení a neb jak se nekonečná duše nemusí bát.
Znáte ten pocit…. probudíte se a nevíte přesně kdo jste, co je za den a v jakém jste roce a jaká jste duše.
Chvíli trvá než vám naskočí ego kam patříte. Sáře se to občas stane a je to někdy úplně, tak živé, že třeba 2050 Sahara. Tedy, něco jako Sahara. Vlastně rok jen zaslechne, ona ve stanu a kolem drony a absolutní bezvětří a ona ve vojenském, v těle nějaké krásky. Nebo, jiná verze riviéra 1920 Francie čte noviny francouzské, je mladík a mluví s mladou dámou a se svojí matkou. Tak futuristicky zvláštní jen ji to bleskne hlavou.
Tentokrát blesk a je to určitě území nějaké kolonie horko, hluk ,pravděpodobně Kuba, plantáže s cukrovou třtinou dáma s vějířem a ona je ještě mladé děvčátko tak 10 roků slyší z kuchyně hluk a další děti. Vteřinu ji napadne ……ať umí všechny ty jazyky, teď a ať si po probuzení vše pamatuje, cvak probudí se a rozsvítí lampičku. Je 3:30. min.
Nedá jí to musí si vše hned zapsat a i onen podivný stav, sen ….si opět vědomě navodí. Sára zkusí, zda bude zase rozumět co si lidé v jednotlivých dobách říkají. Intuitivně to ví i když neslyší slova rozumí jim.
No po pravdě cestovat si takto asi není úplně špatné, ale prostě chvíli se přistihla, že se asi i bojí , že ztratí i jméno kdo je ona Cestovatelka. Bere ty kmenové buňky. Už si všimla, že jí to rozšiřuje schopnosti ,ale takto.
Nic bude to brát jako výzvu a zkusí si tyto stavy navodit zcela cíleně. A hlavně si informace vždy zapíše. Jde spát je to prostě krása možná, že ráno nebude vědět nic ,ale úplně cítila dotek slunce.
A není to poprvé.
