Článek
Sára to věděla, týden jakoby nebyl!
Ahoj Sáro, kouká do zrcadla a přemýšlí , kde je její diář co už týden hledá. Nakupily se jí úkoly a na stařičký aparát co potřebuje mamuška, už nic ani nabíječku s podivným koncovým džekem nesežene!!
No nic nářky všech okolo co vše se hroutí samozřejmě vnímá, ale ví, že je to zase jen šum. To , že nefunkční auto chtějí lidé změnit tím , že ho umyjí už neřeší. Když jim sdělí konec! Musíte prostě z gruntu jinak. Sára ví, že oči dotyčných pláčou ,ale taky ví, že jinak budou koukat jen na naleštěný nefunkční vrak a chodit pěšky. Samozřejmě metafora k jejich osudům!!
Nemůže se zabývat litováním , když jim chce pomoci… což je především o otevření očí ,jak si musí pomoci oni sami!!
O tom , že se mění schůzky a vše z minuty na minutu ví, ale tvrdě vyjednává kdy ano , kdy ne, co pro ni má a co nemá prioritu.
Tak je pátek a ještě den hlavně nekončí, víkend bude na semináři to bude náročné. Musí vše stihnout dnes. Vše co ji zdržuje odloží . Zdržovací telefonáty zásadně nebere.
