Článek
Vždycky mě rozesmutní, jak dnešní děti místo pořádného hraní si venku sedí s mobilem v ruce a chodí jak zobie. Za mých mladých let jsme neměli mobily, ale kopali jsme do míče, lezli po stromech a stavěli bunkry. Dneska místo běhu na autobus nebo pořádné fotbalové bitvy stačí jediné kliknutí a kluci i děvčata se ocitají ve virtuální realitě. Nikdy jsem nepochopil, proč mají nutkání sprintovat prstem po displeji, když přímo venku by je čekal míč, hřiště a pořádná únava do zad.
Pamatuju si léta devadesátá, kdy jsme po škole nasypali do kapsy padesát halířů na obligátní „Vlnky“ nebo „Šumák“ – a to stálo za to! Ten pěnivý prášek se rozpouštěl na jazyku jako cukrová exploze, zatímco my jsme diskutovali, kdo z nás dokáže uplavat nejdál u rybníka. Dneska jsou děti zapálené do Angry birds a místo gumovek cucají gumové bonbóny plné éček. Abych jim rozuměl, ty digitální bomby cukru jsou lákavé, ale chybí tomu opravdovost reálného života, kdy byl každý skok do kaluže a souboj s kamarádem o poslední lízátko skutečným zážitkem.
A co teprve ty víkendy, kdy jsme u televize čekali na další díl Beverly Hills, 90210? Celá ulice se hnala domů, přepínala antény, aby zvládla naladit ten americký seriál který jsme pak kopírovali v džínách a účesech. Dneska se fotí na Instagram a lajkují cizí životy.Tenhle posun mě nebaví – věčně dokola se uměle trénují v digitálních arénách, ale schopnost ponořit se do reálné hry, kde fouká vítr do vlasů a slyšíš tlukot vlastního srdce, jim najednou přijde jako dinosauří relikt.
Chlapci a děvčata, zkuste místo tapání prsty vzít do ruky tenisák, skočit přes švihadlo a u toho si pořádně zařvat. A vy rodiče – než pošlete holku či kluka k počítači, pošli je raději ven, ať vědí, jak chutná opravdový sport. Všechno je to o rovnováze, ale když už jednou okusíte pocit vítězného gólu, pak se vám žádná úroveň v mobilu nikdy nevyrovná. A že byla tráva za našich mladých let zelenější? No jasně, protože jsme ji poctivě obraceli nohama.
