Článek
Za posledních šedesát let zmizelo z české přírody téměř 20 druhů denních motýlů. Mezi nejznámější patří jasoň červenooký nebo žluťásek barvoměnný, jejichž poslední populace mizí i z okolních zemí. Dalších 70 druhů patří mezi kriticky ohrožené.
Motýli jsou dobře viditelným symbolem změn, ale jejich úbytek je jen špičkou ledovce. Za posledních sto let zmizely z české fauny tisíce druhů hmyzu, často méně nápadných než motýli, a jejich ústup má přímý dopad na fungování ekosystémů i zemědělství. Úbytek souvisí s oteplováním klimatu, používáním pesticidů a intenzivním hospodařením, ale také s opačným extrémem – úplným opuštěním tradiční péče o krajinu.
Na stav populací upozorňují data z dlouhodobého sledování i výsledky občanských sčítání.
Motýlí genocida?
„Úbytek je rychlejší, než jsme čekali. Překvapuje i nás samotné biology,“ říká Ondřej Sedláček. „Trvá ale už několik desetiletí a není to problém jen jednotlivých lokalit, ale celé krajiny.“
„Některé druhy přibývají, ale v celkovém součtu se dá mluvit o jakési motýlí genocidě,“ doplňuje David Číp ze Skupiny JARO s tím, že hlavními příčinami jsou ztráta drobného hospodaření a proměna krajiny v průmyslovou výrobní plochu. „Motýli jsou v extrémech – buď je údržba příliš intenzivní, nebo naopak zarůstají místa, kde se dříve páslo a kosilo.“
Citlivý barometr přírody
Motýli patří mezi druhy velmi citlivé na kvalitu prostředí a zároveň dobře pozorovatelné. Proto na jejich populacích můžeme sledovat změny, které se dotýkají i dalších skupin hmyzu a živočichů vázaných na stejná stanoviště.
„Motýli jsou krásní, viditelní a dlouhodobě je sledujeme. Díky tomu na nich ukazujeme změny, které se s velkou pravděpodobností týkají i celé řady dalších skupin hmyzu,“ vysvětluje Sedláček.
Nejohroženější jsou druhy, které tráví celý život na jediné lokalitě – například různí modrásci nebo okáči. Naopak babočky, otakárci či bělásci se krajinou pohybují více a dokáží se přesouvat.
„Když reagují na negativní vlivy, populace se prostě stěhují. Ty druhy vázané na jedinou lokalitu ale mizí,“ dodává Sedláček.
Zatímco u denních motýlů mluvíme o zhruba dvaceti vyhynulých druzích, v rámci celé hmyzí fauny jsou to tisíce druhů, které v Česku za poslední století zmizely.
Teplomilní nováčci, horské ústupy
Klimatická změna přináší do Česka teplomilné druhy. „Ještě nedávno byla kudlanka nábožná vzácností jižní Moravy, dnes ji najdete i v Krkonoších. Podobně se šíří i některé druhy motýlů, třeba modrásek jetelový,“ popisuje Číp.
Naopak mizí druhy vázané na chladnější podmínky – horské okáče nebo druhy, které dříve žily i v nížinách. Jejich populace se stahují do vyšších poloh, ale často tam nemají vhodné biotopy
„Vidíme to dnes při běžné procházce českou přírodou – druhy, které byly dříve běžné v nížinách, dnes najdeme už jen v podhůří,“ upozorňuje Sedláček.
Když pomohli paraglidisté
Jedním z úspěšných příběhů je návrat okáče skalního. Ten přežil na posledním místě v Českém středohoří i díky tomu, že trávník na kopci Raná pravidelně sešlapávali paraglidisté. „Odborníci už nevěřili, že tento druh lze zachránit. Podařilo se to až kombinací chovu, vypouštění a hlavně obnovy vhodného biotopu,“ vysvětluje Číp.
Podle něj je právě neprostupná krajina jednou z hlavních překážek. „Motýli by se s klimatickou změnou vypořádali, ale nemají kudy migrovat. Kukuřičné lány, smrkové monokultury nebo zarostlé plochy jim brání v přesunech, které dříve byly běžné.“
Co může pomoci
Řešení jsou podle odborníků jak systémová, tak individuální.
- Hledání rovnováhy – krajina by měla kombinovat hospodářskou produkci a prostor pro biodiverzitu.
- Motivace v dotacích – farmáři, kteří šetrně hospodaří, by měli dostávat vyšší podporu.
- Mozaiková seč – i v zahradách nebo městech pomůže, když se neseče všechno najednou a ponechají se kvetoucí pásy.
- Omezení chemie – pesticidy likvidují nejen škůdce, ale i opylovače.
„Lidé si často myslí, že když přestanou sekat úplně, pomůžou přírodě nejvíc. Ale to nestačí. Důležitá je pestrost a vyváženost,“ říká Číp. „Mozaiková seč podporuje kvetoucí rostliny, opylovače i živočichy, kteří na ně navazují.“
„Pokud nezměníme přístup k péči o celou krajinu, ne jen o chráněná území, bude úbytek pokračovat,“ uzavírá Sedláček.
Článek je založen na rozhovoru z ČT24.
Ondřej Sedláček je biolog a ornitolog, kterému učaroval hmyz. Zkoumá středoafrické pralesy i českou krajinu, kde se snaží být prostředníkem mezi vědci, ochranáři a veřejností.
David Číp je zoolog, absolvent lesnické školy a hlavní koordinátor Skupiny JARO. Koordinuje projekty na ochranu opylovačů, stepních biotopů a záchranu volně žijících živočichů.
