Článek
Na pohled ráj. Ale co z něj zbývá pro přírodu? Když jsem přišel do Rakouska, měl jsem pocit, že jsem v jiném světě. Příkopy byly úhledně posekané, trávníky bez stébel navíc a i ta nejzapadlejší polňačka měla „pořádek“. Oproti našemu tehdejšímu chaosu to působilo jako země zaslíbená – alespoň pro člověka, který vnímal přírodu přes estetiku pořádku. Velmi rychle mi ale došlo, že v tom čistém pořádku něco chybí. Totiž život.
I upravená krajina může být biologická poušť
Rakousko je často dáváno za příklad, jak by měla vypadat krajina. Ale pohled na pár pěkných polí za hranicemi nebo z auta nestačí. V mnoha oblastech, zejména v nížinách, už příroda bojuje o přežití stejně zoufale jako u nás. Příroda, která vypadá pečlivě udržovaná, může být paradoxně téměř mrtvá – bez hmyzu, bez ptáků, bez pestrosti.
I další mí kolegové upozorňují, že právě v těchto kulturně „dokonalých“ krajinách bývá biodiverzita na dně. Zatímco v českém nepořádku se leckdy ještě udrží třeba luční motýli, v rakouské sterilitě už dávno vymizeli.
Když se „pořádek“ dělá pro přírodu – ale bez přírody
Před pár lety jsem narazil v rakouských Alpách na projekt obnovy horského rašeliniště. Krásné území, plné rosnatek, bylo zjevně dobytčí stezkou a pokáleno – a vedle toho velká cedule o tom, kolik evropských milionů stálo zavedení tradiční horské pastvy, kterou místní sedláci dřív dělali automaticky a bez dotací. Efektní grafy popisovaly, jak kravský pazneht pozitivně ovlivňuje půdu a jak skot podporuje hmyz.
Bylo to přesné. Ale zároveň i trochu absurdní. Měl jsem pocit, že jsem svědkem laboratorního pokusu – zatímco vedle létal jasoň, který k přežití nepotřebuje monitoring, ale funkční krajinu.
Rakousko není ráj. Ani v ochraně přírody
Rakouská krajina není nedotčený ráj – je to stejně transformovaný prostor jako ten náš. Jen se to možná lépe tváří. Za posekanými příkopy se mohou skrývat:
- zmizelé metapopulace motýlů (viz okáč skalní, žluťásek barvoměnný),
- přerušení biokoridorů kvůli přeúdržbě a dopravním stavbám,
- dlouhodobé užívání pesticidů a antiparazitik,
- přílišná pastva a zánik mozaikovité struktury porostů.
- maximalizace zisku na úkor přírody.
Pastva s dotací ještě neznamená dobrý management
Ztráta maloplošných struktur a tradičního hospodaření rozhodně patří mezi hlavní příčiny úbytku hmyzu ve střední Evropě – Rakousko nevyjímaje.
Náš článek (Černý a Skala: ANLiegen Natur, 2023) popisuje desítky projektů managementu pastvou, včetně těch rakouských. A ukazuje, že ani tam není zdaleka vyhráno. Dotační péče o přírodu je často komplikovaná, naráží na limity v biologii i v praxi. Mezi časté chyby patří:
- nedostatečné prostředky pro financování nezbytných opatření
- nasazení nevhodných plemen (např. výkrmových koz nebo ovcí),
- zbytečná a plošná antiparazitární léčba – která zabíjí i chráněný hmyz,
- příkrm zvířat → obohacení půdy živinami → ústup druhově bohatých porostů,
- špatné načasování pastvy – které ničí právě to, co mělo být chráněno.
Výsledkem je paradox: příroda je sice „ošetřena“, ale ve skutečnosti ztrácí svou rozmanitost. A přitom to všechno mnohdy stojí nemalé veřejné prostředky.
Co si z toho odnést?
Rakousko není ekologický ráj. A není fér jej bez kontextu stavět jako vzor. Místo toho bychom měli víc mluvit o tom:
- jaké druhy chceme chránit a proč,
- jak zajistit kontinuitu péče, nejen dotační výstupy,
- jak si vážit zdánlivého „nepořádku“, který může být útočištěm posledních přeživších rostlin a živočichů.
Úhledné příkopy nejsou známkou zdravé přírody. A dotační cedule s logy EU nejsou zárukou života. Skutečná ochrana přírody není o tom, co úhledně vypadá. Je o tom, co skutečně funguje. Není důležité, zda krajina „vypadá“ uklizeně. Důležité je, zda v ní něco žije.
A právě v tom má Česko oproti Rakousku náskok. Ne v zemědělské politice – tam patříme spíš ke smutným rekordmanům – ale v aktivním přístupu k péči o přírodu. Díky desítkám spolků, projektů, dobrovolníků a odborníků máme v Evropě výjimečně silnou tradici praktického managementu zaměřeného na ohrožené druhy a cenná stanoviště.
Ani u nás ale není situace růžová. Chybí systematické financování, chybí lidé, chybí součinnost s většinovým zemědělstvím. A přesto, nebo právě proto, se z našeho „chaosu“ leckdy ozývá víc života než z rakouského pořádku.
Autoři:
Dr. DI Karel Černý – entomolog, ekolog a předseda spolku JARO Österreich, rakouské části Skupiny JARO. Věnuje se výzkumu motýlů a praktické ochraně přírody ve střední Evropě, zejména v Rakousku a Česku. Spolupodílí se na řadě projektů zaměřených na péči o cenná stanoviště formou pastvy a další managementy podporující biologickou rozmanitost.
Bc. Martina Skohoutilová – koordinuje interní i vnější komunikaci Skupiny JARO, která pečuje o vzácné druhy a cenná území přímo v terénu. Dlouhodobě se věnuje ochraně motýlů, návratu tradiční péče do krajiny a propojování vědy s praktickou ochranou přírody. Ve své práci kombinuje zkušenosti z terénu, strategické myšlení a srozumitelnou komunikaci odborných témat směrem k veřejnosti i politikům.
