Umění Asie napříč prostorem a časem v Národní galerii v Praze

Kde začít, chceme-li v současném komplikovaném světě plném informací uchopit za správný konec nitku vedoucí k porozumění cizí kultury? Co přečíst, kam se vydat, co si prohlédnout? Tvůrci nové instalace připravené ve čtyřiadvaceti pokojích Salmovského paláce měli podle svých studijních a životních zkušeností na paměti množství různých otázek, které víří hlavou člověku prahnoucímu po poznání cizího lákavého světa. Ze sbírky třinácti tisíc uměleckých předmětů pečlivě vybírali, zasazovali do souvislostí, pamatovali na různá období vzniku a na specifika kultur, které předvádějí. Pamatovali rovněž na přiblížení cizokrajných zvyklostí ve vyjádření krásy, nezřídka související s neznámými náboženskými rituály.

Jak napovídá název stálé expozice, seznamuje se návštěvník s asijským uměním napříč prostorem a časem. Vystavené předměty reprezentují asijské a islámské výtvarné techniky v jejich kontextu, zaujímají pozornost precizní prací s materiálem na uměleckých předmětech i předmětech každodenního užívání. Návštěvníci spatří na pět set zajímavých děl, mezi nimi např. polodrahokamy vykládanou kavkazskou dýku či tibetskou obřadní dýku, turecký stojan na korán, íránské vykuřovadlo ve tvaru páva, indické poháry, japonské konvice na čaj, íránský velbloudí zvonec nebo japonskou krabici na dokumenty s motivem listů a šintoistické brány.

Motiv šintoistické brány je součástí instalační architektury provedené v barvě mahagonu a tento motiv doprovází návštěvníky několika pokoji. Netradičně pojednané vitríny evokují prostor islámských paláců i privátních, zlatým prachem zdobených skříněk. O instalační nápady zde není nouze: do výstavního prostoru jsou zakomponována autentická empírová kamna (nezapomínejme, že se pohybujeme v překrásném interiéru Salmovského paláce), muzejním způsobem jsou pojednány miniaturní vitrínky v přihrádkách historického sekretáře, neopakovatelnou atmosféru má šlechtický salón s překrásnými dobovými tapetami prezentující cizokrajné sbírky svého majitele.

Výstava představuje fenomény asijských kultur, náboženství a filosofií, připomíná však také postoje Evropanů k cizím kulturám v průběhu staletí, připomíná sběratelskou vášeň i ušlechtilé dárce, kteří své sbírky věnovali Národní galerii. Dojem má být ucelený - v některých pokojích uslyšíte hudbu, světelné hříčky připomínají výzdobu islámských mešit, nechybí zenové místo a v místnosti kultu předků straší (na svém tvrzení trvám).

Expozice je obsáhlá a nejspíš jediná návštěva nebude k důkladnému prozkoumání a poučení stačit. Nejenom představuje cizí světy, ale podněcuje k přemýšlení nad mezikulturními souvislostmi, vybízí k porovnávání a snaží se připomenout, že „evropský“ pohled na věc není jediný možný - stejně jako je třeba si uvědomit, že ani antropocentrický pohled na svět není jedinou jasnou jistotou, nýbrž jenom jednou z možností.

Dříve jsem pro první doteky s východními světy brávala k ruce a nabízela sbírku arabských lidových příběhů, kterou všichni znáte: Tisíc a jedna noc. Uspořádal ji a do francouzštiny přeložil orientalista a archeolog Antoine Galland v 17. století. Tenkrát bylo jeho dílo jakousi první rukovětí pro vhled do zvyků jiného světa a nevyčerpanou studnicí inspirace zůstává dodnes. Máme však už i jiné příležitosti - nová stálá expozice v Salmovském paláci je jednou z nich, je překrásně vypravená, s rozvahou uspořádaná, k návštěvníkům vlídná a rozhodně stojí za návštěvu.

Podrobné informace o možnosti návštěvy stálé expozice jsou uvedeny na webové stránce Národní galerie v Praze Národní galerie Praha