Tichý zabiják Čechů obhájil 1. místo. Statistici ale varují před jiným, nečekaným skokem v datech

Oficiální data statistiků mluví jasně: kosí nás nemoci, které si z velké části pěstujeme sami. A co víc, vaše šance na dlouhý život se dramaticky mění podle toho, v jakém kraji zrovna bydlíte. Podívejte se na žebříček 10 největších hrozeb.

Zvykli jsme se bát věcí, které nemůžeme bezprostředně ovlivnit. Ale tvrdá data Českého statistického úřadu (ČSÚ) a Ústavu zdravotnických informací (ÚZIS) ukazují trochu jiný, možná i varovnější obrázek.

Pokud hádáte, že největším zabijákem je rakovina, pletete se. Absolutním králem smutných statistik jsou dlouhodobě nemoci oběhové soustavy, konkrétně ischemická choroba srdeční a cévní onemocnění mozku, tedy mrtvice. V první desítce jim sekunduje také srdeční selhání a hypertenzní nemoci.

Znamená to jediné. Naše srdce a cévy zkrátka nezvládají náš životní styl. Vysoký krevní tlak, kterému lékaři přezdívají „tichý zabiják“, tiše ničí naše tělo celé roky bez jakýchkoliv viditelných příznaků, dokud zkrátka není pozdě.

Zhoubné nádory drží jako celek pevné druhé místo. Česko bohužel už léta patří na nelichotivou světovou špičku ve výskytu rakoviny tlustého střeva a konečníku. Odborníci se shodují, že lví podíl na tom má náš tradiční jídelníček.

Jsme národ milující uzeniny, červené maso a naopak často zapomínáme na vlákninu. Těsně v závěsu je pak rakovina plic a průdušek, což je spolu s pátým místem - chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN), přímá a neúprosná daň za naši národní toleranci ke kouření. Desítku pak uzavírá závažná cukrovka a jaterní cirhóza.

Tady začíná být statistika opravdu mrazivá, protože zdraví není po republice rozprostřeno vůbec rovnoměrně. Pokud žijete v Praze nebo na Vysočině, máte statisticky nakročeno k nejdelšímu životu v republice. Praha těží z bezkonkurenční dostupnosti špičkové lékařské péče, Vysočina zase z čistého ovzduší a aktivnějšího životního stylu obyvatel.

Specifickým případem je pak Jižní Morava a Zlínský kraj. Lidé se zde sice dožívají nadprůměrného věku, ale statistiky jim lokálně kazí vyšší výskyt nemocí jater a trávicí soustavy. Regionální tradice domácí slivovice a vína má zkrátka i svou odvrácenou tvář.

Na opačném konci spektra bohužel dlouhodobě zůstává Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský kraj. Právě zde se kumuluje historická zátěž těžkého průmyslu, horší kvalita ovzduší a nižší socioekonomický status. Výsledkem je nejvyšší úmrtnost na nemoci dýchacích cest a kardiovaskulární selhání z celé ČR.

To nejvíce alarmující číslo ve zprávě ČSÚ se ale netýká nemocí. V důsledku úmyslného sebepoškození totiž v Česku zemřelo 1 561 lidí, to je o šokující čtvrtinu (o 308 osob) více než v předchozím roce. Na každou jednu ženu přitom připadají více než čtyři sebevraždy mužů. Nejohroženější skupinou jsou překvapivě muži v produktivním věku, konkrétně čtyřicátníci a padesátníci.

Statistici sice jedním dechem vysvětlují, že za tímto masivním skokem stojí nová, přesnější validace dat s Policií ČR (kdy se dřívější „nehody“ nebo „nezjištěné úmysly“ konečně zapsaly správně jako sebevraždy), ale realitu to nemění. Muži středního věku u nás prožívají krizi, o které se příliš nemluví, ale která končí tragicky. Naopak, jako mírné varování z přírody působí fakt, že o polovinu stoupl počet úmrtí na obyčejnou chřipku (na 363 zemřelých).

Závěr je vlastně překvapivě optimistický, pokud si ho dokážeme připustit. Z oněch deseti nejčastějších příčin úmrtí spadá drtivá většina do škatulky nemocí, kterým lze předcházet. Náš osud tak neleží jen v rukou genetiky. Kvalitu a délku svého života máme z velké části na vlastním talíři a ve vlastních nohách.