Článek
Kapitola I: Velké čtvrteční předsevzetí
Byl horký čtvrteční den a v útulné, příjemně provoněné městské restauraci vládl obvyklý ruch. Lidé u stolů spokojeně obědvali, cinkali příbory a vzduchem voněla pečená cibule a klasická česká omáčka. Klidnou atmosféru však náhle přerušil energický příchod.
Do dveří doslova vrazila korpulentní, elegantně oblečená dáma středních let. Už od pohledu z ní sálalo pevné odhodlání. Na tváři měla výraz člověka, který se právě dnes ráno definitivně rozhodl, že od základu změní svůj životní styl, začne jíst zdravě a zatočí s přebytečnými kily. Zamířila k volnému stolu v rohu, bleskově usedla a hned, jakmile k ní dorazil unavený číšník s blonďatou patkou, vybalila na něj své první velké přání.
„Mladíku, prosím vás, přinesete mi sekaného žraloka na oříškách,“ pronesla hlasitě a sebevědomě, aby všichni kolem slyšeli, jak nekompromisně zdravou stravu si dnes dopřává. Číšník se na ni překvapeně podíval, zamrkal a s mírným pokrčením ramen odpověděli: „Bohužel, paní, tohle v nabídce opravdu nemáme.“ Dáma nespokojeně mlaskla, ale nenechala se odradit. V jejím plánu na lehký oběd přece jedno malé odmítnutí nemohlo nic změnit.
Kapitola II: Souboj s prázdným jídelním lístkem
„No dobrá,“ vzdychla teatrálně a prstem přejela po jídelním lístku, kde sice nic takového nebylo, ale její fantazie pracovala na plné obrátky. „V tom případě mi dejte roštěnec z mečouna. S lehkým salátem, samozřejmě.“ Číšník si nervózně poposunul zástěru a v duchu začal litovat, že si na dnešní směnu nevzal volno. „Bohužel, paní, mečouna u nás na menu také nenajdete,“ odpověděl o poznání tišeji. Dáma se uraženě opřela o dřevěnou židli a věnovala mu pohled plný hlubokého opovržení.
„To je neuvěřitelné,“ zakroutila hlavou a zkusila poslední, zoufalou kartu své nové fitness kariéry. „A co tresku nadívanou kysaným zelím? Tu mi snad udělat zvládnete, ne?“ To už ale unavený číšník nevydržel.
Sjel pohledem na stoly, kde zrovna roznášel svíčkové a guláše, otočil se zpět k dámě a s rukama v bok polohlasně vyhrkl: „Ale paní, mějte rozum! Nic z toho, co si tady celou dobu tak barvitě přejete, jsme v naší kuchyni za celých patnáct let existence této restaurace nikdy ani neměli!“
Kapitola III: Alibi s vůní vepřového
V tu vteřinu v restauraci nastalo na moment absolutní ticho. Všechny oči spolustovníků se upřely na korpulentní dámu a všichni napjatě čekali, zda propukne obří scéna, nebo uražený odchod středem.
Jenže na tváři dotyčné dámy se náhle rozlil neobyčejně klidný, uvolněný a vlastně nesmírně spokojený úsměv. Její svědomí bylo totiž v naprostém pořádku. Udělala maximum. Bojovala za zdravou stravu jako lev.
Zaklapla jídelní lístek, spiklenecky mrkla na číšníka a s obrovskou úlevou v hlase pronesla: „No tak vidíte! No prosím! Když nic z toho nemáte, tak mi tedy přeneste ten váš pečený vepřový bůček s knedlíkem. Ale bůh je mi svědek, mladíku, že já jsem dneska strašně moc chtěla rybu!“
Tento příběh tak s úsměvem připomíná, že nejlepší dieta je ta, kterou nám překazí chudý výběr v restauraci. Naše svědomí zůstane čisté a na talíři přistane to, co naše srdce doopravdy chce.
Děkuji všem, kteří si už aktivovali předplatné a pozvali mě na pomyslné kafe. Vaše podpora mi dává svobodu tvořit dál, psát bez cenzury a otevírat témata, o kterých se ostatní bojí mluvit nahlas. Přidejte se k ostatním předplatitelům a odemkněte si texty, které jinde nenajdete. Vážím si každého z vás!
