Článek
Pro tyto muže to však byla ta nejkrásnější a nejvýznamnější cesta v životě. Vraceli se totiž z pekla druhé světové války domů a věřili, že lidstvo se ze svých krvavých chyb už navždy poučilo.
Po skončení druhé světové války v roce 1945 stály Spojené státy před gigantickým logistickým úkolem, který v moderní historii neměl obdoby. Bylo potřeba co nejrychleji dopravit více než osm milionů unavených vojáků zpět z bojišť v Evropě, Tichomoří, Asii a Africe k jejich rodinám. Celá tato masivní operace dostala od armádního velení velmi příznačný název „Magic Carpet“, tedy Kouzelný koberec.
Ve skutečnosti se však o žádné kouzlo nejednalo, šlo o precizně naplánovanou a nebezpečnou dopravní akci, do které stát zapojil stovky plavidel všech velikostí od obřích letadlových lodí až po luxusní civilní parníky, které armáda narychlo zrekvírovala pro válečné transporty.
Mezi všemi těmito plavidly jasně vynikala britská námořní legenda RMS Queen Elizabeth. Původně se přitom jednalo o luxusní zaoceánský parník určený výhradně pro nejbohatší smetánku, elegantní společenské salony a klidné plavby přes Atlantik za doprovodu živé hudby.
Vypuknutí globálního konfliktu však změnilo naprosto všechno, loď prošla radikální přestavbou na transportní plavidlo a místo aristokratů začala v noci pod rouškou tmy převážet statisíce vojáků. Na jednu jedinou plavbu se jich na palubu vešlo přes patnáct tisíc, což znamenalo, že chodby, kajuty i veškeré společenské prostory byly doslova obsypané patrovými lůžky.
Vojáci spali namačkaní těsně vedle sebe a jakékoli lidské soukromí na lodi během plavby prakticky neexistovalo. Přesto si v té době téměř nikdo z přítomných mužů nestěžoval na drsné podmínky nebo nedostatek pohodlí. Po dlouhých letech krutých bojů, neustálého strachu ze smrti a odloučení od svých nejbližších totiž tato strastiplná cesta přes Atlantský oceán znamenala jediné – vytoužený domov byl konečně na dosah ruky.
Queen Elizabeth byla navíc se svou sesterskou lodí Queen Mary mimořádně rychlá, dokázala plout rychlostí přes padesát kilometrů za hodinu, díky čemuž dokázala snadno unikat německým ponorkám a nepotřebovala ani vojenský doprovod.
Jen málokterá historická fotografie zachycuje autentickou atmosféru konce války tak silně jako právě snímky přeplněných palub této britské lodi. Neuvidíte na nich žádné slavnostní vojenské přehlídky s naleštěnými botami ani dekorované generály, ale pouze tváře obyčejných kluků a mužů.
Jsou unavení, špinaví, namačkaní jeden na druhého a často oblečení v uniformách, které nasákly prachem evropských bojišť. Přesto z jejich očí vyzařuje nefalšované štěstí, protože po letech hrůz konečně mířili tam, kam chtěl v té době každý na světě – do klidu a bezpečí vlastního domova, o který moderní Evropa dnes opět tak lehkovážně hazarduje.
Zdroje:
- Historie operace Magic Carpet: Oficiální záznamy amerického námořnictva (U.S. Navy Historical Center) o poválečné repatriaci vojáků z evropského bojiště.
- Válečné nasazení RMS Queen Elizabeth: Technické a historické archivy britského námořního muzea v Greenwichi zaměřené na transatlantické transporty.
