Článek
Když v uplynulých letech vrcholily emotivní debaty o budoucnosti areálu v Letech u Písku, mediální prostor byl plný silných slov, transparentů, slz a morálních apelů. Aktivisté, zástupci minorit i mezinárodní pozorovatelé svorně tvrdili, že existence velkovýkrmnu prasat v bezprostřední blízkosti bývalého protektorátního tábora je neúnosnou skvrnou na svědomí českého národa.
Stát nakonec podlehl tlaku veřejného mínění, za stovky milionů korun pozemky i s fungujícím zemědělským podnikem vykoupil a nechal ho kompletně srovnat se zemí. Dnes na místě stojí nový, architektonicky neobyčejně vkusný, pietní památník vybudovaný s obrovskou znalostí historických reálií. Jenže jakmile utichly stavební stroje a slavnostně se přestřihla páska, kolem celého místa zavládlo zvláštní, hrobové ticho. Kamery odjely, transparenty byly sbaleny a nabízí se mrazivá otázka: Kam vlastně zmizeli všichni ti plačící zastánci práv, když bylo politického cíle dosaženo?
Při pohledu na dnešní opuštěný areál je nutné oddělit historická fakta od moderní politické rétoriky. Nikdo soudný nepopírá, že v Letech u Písku docházelo během druhé světové války k obrovskému lidskému utrpení, nemocem a ztrátám na životech v důsledku válečných krutostí. Z čistě historického hlediska se však nejednalo o vyhlazovací koncentrační tábor s plynovými komorami, jaký známe z polské Osvětimi. Šlo o kárný pracovní, později takzvaný cikánský tábor, který spravovala tehdejší protektorátní policie. Lidská tragédie, k níž zde došlo, je nezpochybnitelná, ale to, co se stalo předmětem tvrdé kritiky mnoha ekonomů a zemědělců, nebyla samotná pieta, nýbrž způsob, jakým byla celá situace politicky zneužita k likvidaci jednoho z největších a nejmodernějších producentů vepřového masa v České republice.
Likvidace potravinové nezávislosti v přímém přenosu
Za fasádou morálního vítězství se totiž skrývá neúprosná ekonomická realita. Vepřín v Letech, postavený v sedmdesátých letech, nebyl žádným polorozpadlým družstvem. Byl to špičkově fungující, velkokapacitní komplex s roční produkcí desítek tisíc prasat, který tvořil jeden z klíčových pilířů české potravinové soběstačnosti. Jeho srovnáním se zemí stát sice uspokojil požadavky nátlakových skupin, ale zároveň zasadil těžkou ránu tuzemskému zemědělství. Česká republika se tímto krokem dobrovolně vzdala další významné části své nezávislosti v produkci masa a rapidně snížila svou samostatnost na trhu s potravinami.
Následky tohoto rozhodnutí dnes pociťujeme všichni v každodenním životě, a to přímo u pultů v obchodech. České vepřové maso se stalo luxusem a pulty supermarketů zaplavila levná produkce ze zahraničí. Dnes máme na talířích vepřové ze Španělska, Polska či Německa a s blížícími se globálními dohodami hrozí, že na náš trh masivně vstoupí levné maso ze států Mercosuru (Jižní Ameriky).
Namísto podpory lokálních farmářů, kteří by chovali zvířata pod přísným dohledem českých veterinárních norem, tak raději dotujeme dovoz přes půlku planety. Zahraniční korporace diktují ceny a český spotřebitel ztrácí jakoukoliv kontrolu nad tím, co vlastně jí.
Fenomén krátkodobého aktivismu: Když kamery zhasnou
Na celé kauze je však nejvíce fascinující právě chování samotných aktivistů a zastánců lidských práv. Po celá léta se v Letech pořádaly hlučné demonstrace, na místo jezdily autobusy s lidmi, kteří před objektivy novinářů plakali, pokládali věnce a halili se do transparentů.
Vytvářeli dojem, že bez okamžitého zrušení vepřína nemůže česká společnost morálně dýchat. Dnes, když památník stojí a vepřín je zničen, by člověk očekával, že tito lidé budou místo masivně navštěvovat, pořádat zde vzdělávací semináře a udržovat památku umučených aktivní. Realita je však naprosto opačná.
Tento jev moderní sociologové často popisují jako fenomén „krátkodobého“ nebo „pohlednicového“ aktivismu. Jakmile se dosáhne viditelného, politicky atraktivního cíle – v tomto případě drahého výkupu ze státních peněz a demolice –, zájem nátlakových skupin okamžitě opadne. Lidé, kteří dříve hlasitě křičeli na demonstracích, se přesunuli k jiným, mediálně zajímavějším tématům na sociálních sítích, zatímco v Letech zůstal jen tichý, drahý mramorový komplex, na který si dnes vzpomene jen málokdo.
Ponaučení z jihočeských Letů
Příběh Letů u Písku nám i po letech zanechává společenské, ekonomické i morální ponaučení. Ukazuje nám, jak nesmírně nebezpečné je, když se složitá historická témata začnou řešit pod vlivem okamžitých emocí, politického tlaku a bez domýšlení dlouhodobých pragmatických následků pro celou zemi.
Musíme mít odvahu chránit památku obětí válečného utrpení.
Zároveň musíme mít dostatek objektivity k tomu, abychom chránili ekonomickou nezávislost, potravinovou soběstačnost a budoucnost vlastní země.
Protože jakmile v zájmu líbivých gest zlikvidujeme vlastní soběstačnost a začneme jíst maso z druhého konce planety, ztratíme tím to vůbec nejdůležitější – kontrolu nad vlastním osudem a schopnost postavit se budoucím krizím se vztyčenou hlavou.
Otázka pro čtenáře:
Jak vnímáte s odstupem času kauzu kolem Letů u Písku vy? Myslíte si, že bylo správné vyplatit stovky milionů ze státního rozpočtu na likvidaci funkčního a prosperujícího vepřína v zájmu vybudování památníku, nebo měl stát najít jiné, levnější řešení, které by neohrozilo naši potravinovou soběstačnost? Podělte se o své názory a postřehy v komentářích níže!
Zdroje:
- Zpravodajský portál iDNES.cz (Podrobná historická a ekonomická rešerše k výkupu vepřína v Letech ze strany státu, nákladům na demolici a historii protektorátního tábora):
idnes.cz - Česká televize / ČT24 (Reportáž o slavnostním otevření nového pietního místa v Letech, architektonickém ztvárnění expozice a vyjádřeních historiků):
ceskatelevize.cz - Ministerstvo zemědělství ČR / Agrární komora (Oficiální statistické zprávy o vývoji potravinové soběstačnosti ČR v produkci vepřového masa a dopadech úbytku tuzemských chovů):
eagri.cz - britannica.comEncyclopaedia Britannica (Odborné historické heslo o struktuře protektorátních kárných a pracovních táborů ve střední Evropě a sociologických aspektech novodobého aktivismu)
