Článek
Tento krátký dialog z úvodu sice působí jako nadsázka, ale právě proto tak skvěle funguje. Nesměje se samotným neštěstím ani lidem, kteří při nich trpí. Míří totiž na něco úplně jiného – na hluboce zakořeněnou lidskou vlastnost mít jasno vteřinu po tom, co se o nějaké události dozvíme.
Dříve bývalo vyšetřování poměrně nudná a zdlouhavá disciplína. Zahrnovalo nekonečné hodiny mravenčí práce, hledání mikroskopických stop, výslechy desítek svědků, laboratorní rozbory a složité porovnávání protichůdných verzí. Nikdo na začátku netušil, jaký bude konečný výsledek. A právě tento přístup byl jedinou zárukou objektivity.
Dnes jako by však ve veřejném prostoru panovala zcela jiná logika. Nejdřív se bleskově vytvoří hotový příběh a teprve potom se začnou hledat důkazy, které do něj bez skřípění zapadnou. Není to přitom problém jedné konkrétní země, jedné vlády nebo jednoho vybraného média. Je to univerzální lidská vlastnost, kterou psychologové nazývají potvrzovací zkreslení.
Když se nám nějaké vysvětlení na první dobrou zalíbí a zapadne do našeho vidění světa, začneme si podvědomě všímat výhradně informací, které ho podporují. Ty ostatní, byť by byly sebesilnější, jednoduše přehlédneme nebo zpochybníme.
Fauly, akcie a statistiky na zakázku
Tento nebezpečný mechanismus funguje s děsivou přesností téměř všude kolem nás. Fanoušek jednoho fotbalového klubu při sporném momentu vidí jasný a brutální faul soupeře, zatímco fanoušek druhého týmu na stejném záběru vidí jen ubohé simulování.
Drobný investor čte na internetu zásadně jen ty hospodářské zprávy, které potvrzují růst akcií, které sám vlastní, aby si uklidnil nervy. Politik u řečnického pultíku cituje výhradně ty statistiky, které podporují jeho předvolební program, a ty opačné označuje za zmanipulované.
A běžný člověk na sociálních sítích sdílí a lajkuje hlavně ty články, které potvrzují jeho dosavadní politický nebo společenský názor.
Ve všech těchto případech se ale odehrává totéž. Nejde o upřímné hledání objektivní pravdy. Jde o zoufalé hledání potvrzení toho, že my sami máme pravdu. Přitom skutečné poznání a moudrost bývají mnohem méně pohodlné. Znamenají totiž ochotu připustit možnost, že náš první dojem byl úplně chybný. Že se zkrátka můžeme mýlit a že některé klíčové důkazy do našeho pracně vybudovaného obrazu světa vůbec nezapadají.
Otázka, která zůstává
Právě proto jsou dobré a otevřené otázky často tisíckrát cennější než rychlé a líbivé odpovědi. Stejně jako kriminalista, tak i novinář, vědec nebo odpovědný politik by měl být v každé vteřině připraven změnit svůj dosavadní názor, pokud se objeví nové, nevyvratitelné skutečnosti.
V opačném případě už totiž nelze mluvit o hledání pravdy, ale o pouhé zaslepené obhajobě vlastní verze reality.
Možná právě proto ten krátký dialog o požáru působí tak silně. Každý z nás si totiž do něj může v duchu dosadit úplně jiné téma. Nemusí jít o spáleniště. Může jít o stav ekonomiky, reformu zdravotnictví, kriminalitu, úroveň školství, válečné konflikty nebo o každodenní malicherné spory mezi lidmi na ulici či v rodině.
Zásadní otázka moderní doby totiž zůstává stále stejná: Hledáme ještě vůbec odpovědi na základě skutečných důkazů? Nebo už hledáme jen důkazy pro odpovědi, které jsme si pohodlně vybrali předem?
🖤 Baví tě moje texty? Podpoř mě odběrem!
Pokud nechceš minout žádný další článek, fejeton nebo zamyšlení ze života, klikni nahoře na tlačítko SLEDOVAT.
Zdroje:
- Portál Psychologie.cz (Odborný článek o potvrzovacím zkreslení a chybách v lidském úsudku):
psychologie.cz - Zpravodajský portál iDNES.cz / Technet (Analýza toho, jak sociální sítě a algoritmy posilují naše vnitřní předsudky a confirmation bias):
idnes.cz - Český rozhlas Plus (Pořad o kritickém myšlení, mediální gramotnosti a umění klást správné otázky):
rozhlas.cz - Masarykova univerzita / Filozofická fakulta (Akademická studie o kognitivních psychologických zkresleních v lidském rozhodování):
muni.cz
