Článek
Ráno na Vltavě vonělo zvláštně.
Nejen řekou a kamenem, ale taky vejci. Spoustou vajec.
Když se tehdy začal stavět Karlův most, Praha ještě netušila, že staví něco, co přežije krále, války i povodně. Věděla jen jedno: ten most musí vydržet. A Karel IV. to věděl nejlépe.
„Do malty dejte vejce,“ rozhodl císař.
„A víno.“
„A hlavně, rozum.“
A tak se stalo, že se po českých zemích rozjela nejpodivnější sbírka surovin v dějinách stavitelství.
Z vesnic přicházely povozy.
Některé vezly koše plné vajec. Jiné soudky s vínem. A občas i něco navíc, protože když se řekne vejce, lidé si to vyloží po svém.
Z Velvar dorazila vejce uvařená.
„Aby se cestou nerozbila,“ vysvětlovali hrdě.
Mistři stavitelé se chytali za hlavu, ale nakonec se smáli. V Praze se tehdy smálo často. Bez smíchu by se most nepostavil.
Na břehu Vltavy se míchala malta, do níž padala vejce jedno po druhém. Žloutky se leskly ve slunci, bílek se ztrácel v vápně a kamení naslouchalo. Jako by samo tušilo, že tohle není obyčejná stavba.
Práce byla těžká.
Ruce rozedřené, záda bolavá, ale večer… večer patřil příběhům.
Dělníci seděli u ohně, pili víno, to, které zbylo a hádali se, jestli most vydrží sto let, nebo tisíc. Jeden tvrdil, že v maltě je zakletá císařova vůle. Druhý přísahal, že to drží jen díky poctivé práci a dobrému pití.
„A co když obojí?“ smál se třetí.
Karel IV. občas přišel mezi ně. Bez koruny, bez okázalosti. Jen poslouchal. Věděl, že most se nestaví jen z kamene, ale i z lidí, kteří mu věří.
Když byl most hotový, slunce se opřelo do jeho oblouků a Vltava se pod ním uklidnila. Jakoby sama uznala, že tady se už nic bortit nebude.
A měla pravdu.
Karlův most stojí dodnes. Drží ho malta s vejci, vínem, potem, smíchem a trochou té staré české paličatosti. Drží ho práce, která se dělala poctivě. A možná i pár vařených vajec navíc.
Když po něm dnes kráčíš, možná si toho nevšimneš. Ale zkus se zastavit.
Možná ucítíš slunce na kameni.
Možná zaslechneš smích.
A možná si uvědomíš, že některé věci drží proto, že byly postaveny s láskou, rozumem a trochou vína.
A to je recept, který nestárne.
Zdroje:
- Alois Jirásek – Staré pověsti české
Motiv Karla IV. jako moudrého stavitele a ochránce země (nepřímo, duch legendy). - Václav Cibula – Pražské pověsti
Populární zpracování pověstí o Karlově mostě, vejcích a vařených vejcích z Velvar. - Pražské pověsti (různí autoři, např. František Langer)
Tradované historky o shromažďování vajec z celých Čech. - Prazskepovesti.cz
Popularizační verze legendy o vejcích v maltě.
Autorka Sofia Peréz
Píšu povídky inspirované pražskými pověstmi, místy a příběhy, které v kameni nezestárly.
