Článek
Humprecht – letohrádek nad Sobotkou, který si hraje na Orient, vrací slova ozvěnou a schovává ducha v komíně.
Představte si rok 1666. Baroko má formu, šlechta styl a hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic má jasnou představu: chce letní sídlo. Ale ne ledajaký zámeček, žádnou nudnou kostku s věžičkou. Chce elipsu.
A tak si pozve italského architekta Carla Luraga a s lehkým benátským přízvukem mu vzkáže něco ve stylu:
„Carlo, udělej mi něco, co bude připomínat Galatskou věž v Istanbulu. Ať to má šmrnc.“
Výsledek? Zámek Humprecht – možná nejméně čtvercová stavba v Českém ráji, sedící na čedičovém kopci nad Sobotkou, jako by sem zabloudila omylem při cestě z Orientu.
Romantický důvod stavby je jasný: hrabě ho budoval pro svou italskou manželku Dianu. Chtěl jí připomenout domov, jih, lehkost. Jenže osud měl smysl pro drama – blesk udeřil. A ne jednou. Roku 1678 zámek vyhořel.
Černín se ale nevzdal. Nechal Humprecht opravit, zvýšit o patro… a přidal půlměsíc.
A tady začíná zábava.
Proč má český zámek turecký srpek?
Legenda číslo jedna: předek Černínů byl vězněn v Turecku a půlměsíc je ironická památka ve stylu „bylo to… poučné“.
Legenda číslo dvě: hrabě si z Orientu přivezl krásnou Turkyni. Romantika, exotika, zakázaná láska.
A pak je tu třetí, nejstřízlivější verze: diplomatické cesty, archivní dokumenty a rozhodnutí v 19. století, že srpek tam prostě patří.
Ať už je pravda jakákoli, od roku 1829 tam půlměsíc sedí a dělá z Humprechtu exotického rebela mezi českými zámky.
Uvnitř čeká hlavní sál – šestnáct metrů vysoká elipsa s akustikou, která si s vámi ráda hraje. Zašeptáte slovo a ono se vám vrací šest až osm sekund. Jako by zámek měl potřebu si to ještě rozmyslet.
Ideální místo na svatbu.
Nebo na to, zakřičet „Miluji tě!“ a slyšet to zpátky víckrát, než jste čekali.
A pak jsou tu komíny. Čtyři. Ale jen tři krby.
Ten čtvrtý patří Krbníkovi – komínovému duchovi, co má rád saze, klid a nikomu neodpovídá. A také hnědá zámecká paní, elegantní přízrak s ochranitelskými sklony.
V roce 1913 se nad zámkem objevil kouř. Lidé ze Sobotky přiběhli hasit… a našli jen roj mravenců. Náhoda? Možná. Ale pověst tvrdí, že to temná paní zařídila schválně, aby zabránila skutečnému požáru.
Ochránkyně s lehkým smyslem pro humor.
Humprecht má i svou smutnou píseň – „Znám já jeden krásný zámek“. Nešťastná láska šlechtické dívky a prostého kováře, inspirace pro Fráňu Šrámka a možná i pro každého, kdo se tu někdy zadíval z ochozu do kraje.
Protože výhled odsud je jiný druh kouzla. Český ráj, Krkonoše, Ještěd. A pocit, že jste někde mezi pohádkou, legendou a realitou.
Humprecht není monumentální hrad.
Je to kouzelný letohrádek, co flirtuje s Orientem, miluje ozvěnu a schovává duchy v komínech.
Tak až tam půjdete – dívejte se nahoru.
A hlavně… nechoďte ke čtvrtému komínu bez zaklepání. Krbník prý nemá rád, když mu někdo ruší kávu.
