Článek
Při pohledu na lékařské statistiky moderních civilizačních chorob, chronických zánětů a záhadných poruch pozornosti se současná západní medicína až příliš často alibisticky odvolává na špatnou genetiku, nevhodné stravování nebo znečištěné životní prostředí. Jenže když se světoznámý kanadský lékař a psychoterapeut Dr. Gabor Maté podíval hluboko za suché lékařské karty tisíců svých pacientů trpících lupusem, revmatoidní artritidou, Crohnovou chorobou či roztroušenou sklerózou, objevil děsivý a neměnný vzorec, který s geny neměl vůbec nic společného.
Společnou vlastností téměř všech těchto vážně nemocných lidí bylo, že se v průběhu svého života naučili dokonale potlačovat své vlastní emoce. Byli to ti lidé, o kterých celé jejich okolí s obdivem říkalo, jak jsou neuvěřitelně silní, tiší, vyrovnaní, citliví a vždy ochotní se pro druhé rozdat. Tělo těchto zdánlivých hrdinů však po letech pouze vystavilo účet za vlastnosti, kterým společnost tak hlasitě tleskala.
Dr. Gabor Maté ve svých bestsellerech dokazuje, že potlačování hněvu a smutku uvádí lidský nervový systém do stavu chronického stresu.
Biologický mechanismus tohoto sebedestruktivního procesu je přitom podle doktora Matého až mrazivě logický. Když člověk dlouhodobě odmítá vnímat své vlastní potřeby, polyká hněv, hraje silného a v rodině, škole nebo korporátním zaměstnání se snaží za každou cenu vyhovět ostatním, jeho nervový systém se dostává do stavu permanentního chronického stresu.
Imunitní systém, který je evolučně propojený s naší psychikou, tuto neustálou vnitřní zátěž po letech jednoduše nedokáže unést. Protože nemůže vyjádřit zdravou agresi navenek skrze upřímné emoce a stanovení pevných hranic, zmate se a obrátí svou obrovskou sílu proti svému vlastnímu hostiteli, tedy začne napadat vlastní zdravé tkáně.
Tyto emocionální alergie a potlačená traumata z dětství se tak v dospělosti transformují do fyzických diagnóz, závislostí na práci či nakupování a poruch ADHD, které jsou v jádru pouze zoufalým pokusem traumatizovaného jedince utlumit vnitřní prázdnotu a bolest ze ztráty citového pouta.
Cesta k uzdravení vyžaduje sundat masku věčné dokonalosti, začít poslouchal stresové signály těla a naučit se říkat ne.
Tento ničivý cyklus sebedestrukce lze však podle klinických zkušeností úspěšně zvrátit, i když jde o dlouhodobý a náročný proces osobního znovuzrození. Gabor Maté ve své slavné publikaci Když tělo řekne NE definuje sedm základních pilířů uzdravení, které začínají absolutním přijetím vlastního životního příběhu bez popírání a hlubokou všímavostí k varovným signálům unaveného organismu.
Člověk se musí znovu naučit zdravě vyjadřovat svůj potlačovaný hněv, sundat masku dokonalosti, začít aktivně budovat bezpečné vztahy a především v každodenní praxi trénovat autonomii skrze nastavování hranic a procvičování prostého slůvka ne.
Moderní trauma-terapie v kombinaci s technikami regulace nervového systému a stimulace bloudivého nervu jasně dokazují, že jakmile má člověk odvahu odhodit unifikované společenské šablony, projevovat své skutečné pocity a začít žít autenticky sám za sebe, imunitní systém se zklidní, tělo přestane bojovat s vnitřním nepřítelem a člověk konečně najde cestu k opravdovému uzdravení a důstojnému životu.
Další zajímavé články najdete na mém blogu: https://sofiepise.cz/
Zdroje:
- Psychologický ústav Akademie věd ČR: Studie o psychosomatických faktorech, vlivu chronického stresu a potlačování emocí na rozvoj autoimunitních onemocnění.
- Dr. Gabor Maté: Když tělo řekne NE (Vydavatelství Peoplecomm) a Mýtus normálnosti (Vydavatelství Jota) – odborné analýzy propojení mysli, traumatu a somatických chorob.
