Kolik stojí vlast? Když Lincolnovi došli dobrovolníci a o životě Američanů rozhodoval los

V červenci roku 1864 prožívaly Spojené státy americké jedno z nejtemnějších a nejvíce vyčerpávajících období svých dějin. Bratrovražedná občanská válka mezi Severem a Jihem zuřila už třetím rokem a krvavé bitvy plnily hřbitovy nepředstavitelným tempem. Počáteční naivní nadšení, romantické ideály o rychlém vítězství a zástupy hrdých dobrovolníků pochodujících s písní na rtech, byly ty tam.

Sever sice disponoval obří průmyslovou převahou, ale Unie krvácela. Prezident Abraham Lincoln stál před kritickým rozhodnutím. Generál Ulysses S. Grant zahájil brutální opotřebovávací kampaň ve Virginii, která sice konfederované síly drtila, ale stála Seveřany desítky tisíc padlých.

Lincoln věděl, že bez okamžitého přísunu nových sil válku nevyhraje. Dne 18. července 1864 proto podepsal proklamaci, která zasáhla každou americkou rodinu. Povolal do zbraně dalších 500 000 mužů.

Tato zpráva se po unavené zemi rozšířila jako morová rána. Lincoln sice formálně žádal o dobrovolníky, ale v dekretu byla skryta nekompromisní hrozba. Pokud jednotlivé státy a okresy nenaplní své stanovené kvóty dobrovolnými rekruty do padesáti dnů, nastoupí nemilosrdný státní aparát a zbytek mužů bude do unijních uniforem odveden násilím.

Amerika tak byla nucena čelit realitě, která drsně rozdělila celou společnost. Dobrovolníků totiž rapidně ubývalo. Většina rodin už ve válce ztratila otce, bratra nebo syna a posílat do mlýnku na maso poslední zbývající muže se lidem upřímně příčilo. Na povrch navíc vyplula obrovská sociální nespravedlnost tehdejšího odvodového systému, která v zemi zažehla vlnu hluboké nenávisti.

Tehdejší unijní odvodový zákon (Enrollment Act) totiž obsahoval dva legální, ale z morálního hlediska naprosto skandální únikové otvory pro majetné vrstvy obyvatelstva. Pokud bylo jméno muže vylosováno z odvodového osudí, mohl se z vojenské povinnosti oficiálně vykoupit zaplacením takzvaného komutačního poplatku ve výši 300 dolarů.

To byla v roce 1864 astronomická částka, ekvivalent celoročního platu obyčejného dělníka či rolníka. Druhou možností bylo zaplatit si za sebe přímého náhradníka – chudého přistěhovalce nebo muže v nouzi, který šel do zákopů riskovat život místo bohatého továrníka.

Tato praxe vyvolala v amerických městech obrovský sociální hněv. Na ulicích se začalo otevřeně mluvit o tom, že jde o „válku bohatých, kterou musí proklít a vybojovat chudí“. Frustrace a napětí vyvrcholily nejbrutálnějšími pouličními bouřemi v dějinách USA, známými jako New York Draft Riots.

Rozzuřené davy chudých dělníků a čerstvých irských imigrantů, kteří neměli na výkupné 300 dolarů, vzaly útokem odvodové úřady. Zapalovali vládní budovy, demolovali obchody a lynčovali afroamerické obyvatele, které vinili z toho, že kvůli jejich osvobození z otroctví musí jít umírat na jih.

Lincoln byl nucen stáhnout elitní pluky přímo z fronty u Gettysburgu, aby s pomocí dělostřelectva a bodáků zjednal v ulicích New Yorku pořádek.

Jak vlastně tehdejší nucený odvod vypadal v praxi? V každém okresním městě bylo na náměstí nebo v radničním sále umístěno velké otáčivé osudí. Do něj úředníci vložili kartičky se jmény všech zapsaných mužů daného revíru, kteří splňovali věková a zdravotní kritéria.

Za přítomnosti veřejnosti a pod přísným dohledem pak slepý nebo nestranný občan tahal jedno jméno za druhým. Atmosféra v sálech bývala mrazivá. Lidé zadržovali dech a matky se modlily, aby jméno jejich syna nezaznělo z úst odvodového komisaře.

Z dochovaných dopisů tehdejších vojáků a jejich rodin se nám dochovala otřesná svědectví o psychologickém rozpadu komunit. Sousedé, kteří spolu desítky let žili v míru, se najednou začali nenávidět, pokud jeden z nich měl dostatek peněz na výkupné, zatímco druhý musel poslat svého jediného zbývajícího syna na frontu.

Vztah lidí k válce se radikálně proměnil. Už nešlo o hrdou obranu svobody a vlasti, stala se z toho chladná, administrativní a drakonická povinnost, kterou lidé plnili se zaťatými zuby a strachem z povolebního rána.

Pokud vás baví podobné příběhy, zajímavosti z historie, tajemná místa i malé zapomenuté příběhy, najdete jich víc na mém blogu Sofie píše → sofiepise.cz

Přes veškerý odpor, nepokoje a nespravedlnost však unijní systém kvót a odvodů splnil svůj účel. Půl milionu nových mužů, kteří do unijních řad v průběhu podzimu 1864 vstoupili, dalo generálu Grantovi a Shermanovi dostatečnou lidskou sílu k tomu, aby zasadili slábnoucí Konfederaci definitivní údery.

Válka skončila na jaře 1945 vítězstvím Unie a zrušením otroctví, ale cena za toto sjednocení byla vykoupena hlubokými společenskými jizvami.

Příběh o Lincolnově půlmilionovém náboru z července 1864 nám i po více než století zanechává hluboké morální, politické i osobní ponaučení. Ukazuje nám, že ty největší krize a zkoušky jakékoli demokratické společnosti se nelámu na hrdých prohlášeních politiků, ale v každodenní realitě obyčejných rodin.

Vlastenectví a oběť pro stát jsou vznešené ideály, ale pokud systém dopustí, aby bohatí mohli parazitovat na životech chudých, mění se morální právo v pouhou tyranii.

Tento historický moment nám dokazuje, že skutečná vnitřní síla národa se neměří množstvím zbraní nebo velikostí armády, ale schopností udržet spravedlnost, rovnost a čisté svědomí i ve chvíli, kdy se kolem vás hroutí celý svět a vy musíte žádat od lidí tu nejvyšší a nejbolestivější oběť.

Věděli jste, že během americké občanské války existoval legální systém, kdy se bohatí lidé mohli z vojenské povinnosti jednoduše vykoupit za 300 dolarů, a že to vedlo k největším bouřím v dějinách New Yorku? Jak vnímáte toto Lincolnovo dilema – měl prezident právo použít donucení a los, pokud byla v sázce samotná existence státu? Podělte se o své názory v komentářích níže.

Zdroje: