Článek
Martin Luther nebyl revolucionářem z povolání. Nebyl ani mužem, který by si jednoho rána řekl, že dnes změní dějiny. Byl to mnich, který se bál. Boha, hříchu, vlastní nedostatečnosti a možná i ticha, ve kterém člověk slyší své svědomí až příliš hlasitě.
Legenda vypráví, že ho ke klášternímu životu přivedla bouře. Skutečná i vnitřní. Mladý student práv, vyděšený představou božího hněvu, slíbil svaté Anně, že se stane mnichem, pokud přežije úder blesku. Přežil. A slib dodržel. Možná už tehdy začal příběh, který později otřese celou Evropou.
Mnich, který se bál víc než mnozí
Luther byl posedlý spásou. Modlil se, postil, zpovídal a přísně trestal vlastní tělo a přesto měl pocit, že to nestačí. Čím víc se snažil být dokonalým křesťanem, tím víc cítil, že Bůh zůstává nedosažitelný.
Zlom nepřišel v bouři, ale při čtení. V tichu studia Bible, konkrétně Listu Římanům. Myšlenka, že člověk je ospravedlněn vírou, ne skutky, byla jako prasklina v masivní zdi tehdejší církevní jistoty. Nejen pro Luthera. Pro celý systém.
Odpustky, peníze a svatá nespokojenost
Když Luther sledoval, jak se odpustky prodávají téměř jako vstupenky do nebe „jakmile mince cinkne, duše z očistce vyskočí“, něco se v něm vzepřelo. Ne proto, že by hledal konflikt. Ale proto, že už nedokázal mlčet.
Dne 31. října 1517 zveřejnil svých 95 tezí, které kritizovaly především praxi prodeje odpustků. Tradice říká, že je přibil na dveře kostela ve Wittenbergu. Možná kladivem. Možná jen symbolicky. Jisté je jediné, jejich ozvěna se Evropou šířila rychleji než jakákoli armáda.
Netušil, že tím rozpoutá lavinu.
Slova rychlejší než umlčení
Kdyby Luther žil o několik desetiletí dříve, pravděpodobně by čelil mnohem tvrdšímu umlčení. Jenže žil v době knihtisku. A jeho texty se šířily rychleji, než je bylo možné zastavit.
Najednou nebyl sám. Měl čtenáře. A také nepřátele.
Papež ho vyzval k odvolání. Luther odpověděl spálením papežské buly. Císař ho povolal před říšský sněm do Wormsu. Tam zazněla slova, která z něj udělala symbol vzdoru: „Zde stojím, jinak nemohu.“ Možná je přesně tak nepronesl. Ale přesně tak ho dějiny slyšely.
Exulant, manžel a muž s ostrým jazykem
Luther nebyl svatý. Měl výbušnou povahu, psal pamflety plné hněvu a někdy i krutosti. Dokázal být něžný i nesmlouvavý.
Přeložil Bibli do němčiny, aby jí lidé rozuměli a tím zároveň položil základy moderního spisovného jazyka. Oženil se s bývalou jeptiškou Kateřinou von Bora. Měl děti. Smál se, pil pivo, hádal se.
Reformace nebyla jen teologická revoluce. Byla i hluboce lidským příběhem.
Pod čarou: Martin Luther v několika obrazech
- Narodil se roku 1483 v Eislebenu
- Původně studoval práva, mnichem se stal po bouři a složeném slibu
- 95 tezí (1517) kritizovalo především prodej odpustků
- Byl exkomunikován a prohlášen za kacíře
- Přeložil Bibli do němčiny a zásadně ovlivnil jazyk i vzdělanost
- Oženil se s bývalou jeptiškou a měl šest dětí
- Zemřel roku 1546 ve stejném městě, kde se narodil
Zdroje
- Encyclopaedia Britannica – Martin Luther
- Stanford Encyclopedia of Philosophy – Luther
- History.com – Reformation: Martin Luther
- BBC History – Martin Luther and the Reformation
- Encyclopaedia Britannica – Luther Bible
