Článek
Nebylo to proto, že byste se pohádali, ale protože vaše srdce patří malířskému plátnu a osudové ženě. Přesně to byl příběh Stuarta Sutcliffa, zapomenutého muže, bez kterého by legendární Beatles možná nikdy nevznikli.
Stuart se narodil v červnu 1940 ve skotském Edinburghu do rodiny učitelky a státního úředníka. Odmalička byl jiný než ostatní kluci z ulice. Tichý, citlivý a neuvěřitelně talentovaný. Když v šestnácti letech nastoupil na uměleckou školu v Liverpoolu, byl považován za jednoho z nejnadanějších studentů své generace.
Právě v zaprášených ateliérech potkal hlučného, drsného a věčně rebelujícího kluka jménem John Lennon. Navzdory zcela odlišným povahám se z nich stali nejlepší přátelé. John tehdy zkoušel s Paulem McCartneyem prorazit s rockovou kapelou a nutně potřebovali baskytaristu.
Stuart na žádný nástroj neuměl, ale když prodal jeden ze svých velkých obrazů za tehdy astronomických 65 liber, John ho přemluvil k šílenému kroku. Utratit všechny peníze za baskytaru Höfner a naučit se tři základní akordy.
V květnu 1960 se Stuart oficiálně stal členem kapely. Hrát sice neuměl a na pódiu často stál zády k lidem, aby nikdo neviděl jeho prsty, ale měl něco, co ostatním chybělo. Byl neuvěřitelně krásný. S tmavými vlasy, ostrými lícními kostmi a brýlemi Ray-Ban vypadal jako hollywoodská hvězda. Společně s Johnem navíc vymysleli samotný název kapely, inspirovaný tehdejšími Crickets.
V srpnu téhož roku odjeli hrát do německého Hamburku, kde dřeli osm hodin denně v zaplivaných klubech. Právě tam, v zakouřeném podzemí, potkal Stuart v publiku dvaadvacetiletou fotografku Astrid Kirchherr. Byla to láska na první pohled. Astrid dala Stuartovi ten slavný francouzský umělecký střih vlasů s ofinou, kterému se ostatní členové nejdříve smáli, ale brzy ho převzali všichni. Zrodil se slavný účes, který změnil image generace.
V listopadu 1960 se Stuart a Astrid zasnoubili. Stuart brzy pochopil, že jeho skutečné štěstí neleží v hlučných klubech, ale v ateliéru po boku milované ženy. Kapelu opustil a vrátil se k malování v Hamburku. Jenže osud mu vyměřil příliš málo času. Od začátku roku 1962 ho trápily nesnesitelné bolesti hlavy a citlivost na světlo.
V únoru se poprvé zhroutil přímo uprostřed umělecké třídy před svými spolužáky. Lékaři nedokázali najít příčinu. V dubnu téhož roku, v pouhých jednadvaceti letech, Stuart Sutcliffe zemřel v náručí své snoubenky Astrid v sanitce cestou do nemocnice na náhlé krvácení do mozku. Bylo to pouhých šest měsíců předtím, než Beatles vydali svůj první celosvětový hit.
Přestože se slávy nedožil, Stuart neodešel jako poražený. Vyměnil sice status globální megastar za skromný život umělce, ale prožil dny naplněné tou nejčistší láskou a tvorbou, která dávala jeho citlivé duši smysl.
Tento příběh volně pracuje se skutečnými historickými postavami, reálnými rody a autentickými místy našich dějin. Jeho cílem však není doslovný výklad učebnic dějepisu, ale především pohlazení po duši a zpříjemnění vašeho dne u dobré kávy.
Líbil se vám tento příběh? Další najdete na mém blogu: https://sofiepise.cz/
Použité zdroje:
- Biografické archivy a korespondence Stuarta Sutcliffa, Liverpool John Moores University
- Historická dokumentace o hamburské éře a počátcích kapely The Beatles
- Rozhovory a fotografické archivy Astrid Kirchherr o vizuální proměně skupiny
