Článek
Traduje se takový prostý, možná trochu omšelý a třeba i obyčejný příběh o jednom starém ponocném jménem Václav.
Žil v chudé chalupě na vsi a přišla zima, kdy byl fakt děsnej hlad.
Nic doma nebylo, děti brečely a on ze zoufalství šel ven a kopal do zmrzlé země za stodolou. Vyhrabal pár těhle špinavých brambor.
Vypadaly fakt hnusně a nevábně, ale což - hodil je do ohně, nakonec na ně zapomněl a usnul.
Ráno se vzbudil, v chalupě hrozný smrad a z popela vytáhnul úplně černé, ohořelé koule. Soused, co šel zrovna kolem, se mu smál.
Prý že mu přeskočilo v lavě a kdo prý ty špinavé koule bude jíst?
Václav se naštval a s jednou praštil o zem.
A uvnitř? Nádherná, žlutá, měkká a voňavá brambora.
Snědli to s rodinou na posezení a ještě ten den to zkusila celá vesnice. Z odpadu a zbytky neúrody se stala ta správná, vesnická pochoutka – brambory v popelu.
Někdy prostě i ty nejlepší věci v životě vzniknou tak, že jste úplně zoufalí, něco poděláte, zapomenete to v ohni a nakonec to dopadne skvěle. Dělali jste to jako děcka, nebo už dnešní generace zná brambory jenom z mekáče?
