Článek
Když se v listopadu roku 1992 objevil v kinech film Osobní strážce (The Bodyguard), málokdo očekával, že se z něj stane fenomén. Diváci odcházeli z kin dojatí nejen romantickým příběhem Franka Farmera a Rachel Marron, ale také písní I Will Always Love You, která během několika týdnů ovládla světové hitparády. Jenže zatímco na plátně vznikal příběh o lásce mezi slavnou zpěvačkou a mužem, který ji měl chránit, za kamerou se odehrával jiný příběh – plný pochybností, odvahy, tragédií i hlubokého přátelství.
Scénář, který čekal téměř dvacet let
Jen málokdo ví, že scénář filmu nevznikl na začátku devadesátých let. Jeho autor Lawrence Kasdan ho napsal už v polovině sedmdesátých let a původně počítal s tím, že hlavní role ztvární Steve McQueen a Diana Ross.
Oba tehdy patřili mezi největší hvězdy své doby. Projekt ale nikdy nevznikl. Podle lidí z filmového studia narazila jednání na nečekaně banálním problému. Ani jedna z hvězd nechtěla ustoupit v otázce, čí jméno bude na filmových plakátech uvedeno jako první. Film skončil v archivu a dlouhé roky se zdálo, že už nikdy nevznikne.
Kevin Costner se odmítl podřídit Hollywoodu
Teprve o mnoho let později se scénář dostal do rukou Kevina Costnera. Ten už tehdy nebyl jen úspěšným hercem, ale také producentem, který mohl ovlivnit podobu celého projektu.
Když navrhl, aby hlavní ženskou roli hrála Whitney Houston, narazil na odpor. Studio Warner Bros. i někteří jeho vlastní poradci měli obavy, že mezirasová romantická dvojice nebude pro tehdejší publikum přijatelná. Tvrdili, že film může komerčně propadnout.
Costner jejich názory odmítl. Byl přesvědčený, že Rachel Marron může hrát jedině Whitney Houston. Nechtěl slavnou herečku. Chtěl skutečnou hudební hvězdu, která bude na plátně působit naprosto přirozeně.
Nakonec prosadil svou.
A ukázalo se, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí jeho kariéry.
Whitney Houston vstupovala do neznáma
Pro Whitney Houston představoval Osobní strážce první velkou filmovou roli. Přestože byla jednou z nejslavnějších zpěvaček planety, před kamerou si zpočátku nevěřila.
Byla nervózní, často pochybovala o svých hereckých schopnostech a měla obavy, že vedle zkušeného Kevina Costnera nebude působit přesvědčivě.
Právě tehdy se ukázalo, jak silné pouto mezi nimi vzniká.
Costner ji podporoval při každém natáčecím dni. Radil jí, dodával sebevědomí a nikdy nedovolil, aby o sobě začala pochybovat. Whitney později několikrát přiznala, že bez jeho trpělivosti a podpory by svou první filmovou roli zvládala mnohem hůř.
Akvarelová ilustrace zachycuje atmosféru, která proslavila film Osobní strážce po celém světě. Na jedné straně stojí slavná zpěvačka obklopená světly reflektorů a hudbou, na druhé muž, jehož jediným úkolem je chránit ji před nebezpečím. Mezi nimi se však postupně rodí cit, který oba dobře vědí, že si nemohou dovolit. Právě spojení romantiky, napětí a nezapomenutelné hudby udělalo z filmu jednu z největších filmových klasik 90. let a z dvojice hlavních hrdinů symbol lásky, důvěry a obětavosti.
Natáčení přerušila osobní tragédie
Během natáčení přišla zpráva, která zasáhla celý štáb.
Whitney Houston prodělala potrat.
Produkce byla na několik týdnů přerušena, aby měla čas se fyzicky i psychicky zotavit. Pro zpěvačku to bylo mimořádně bolestné období.
Kevin Costner jí tehdy nebyl oporou jen jako kolega z filmu. Stál při ní jako blízký přítel. Právě v těchto týdnech se jejich vzájemná důvěra ještě více prohloubila.
Plakát, který znal celý svět. A přitom na něm Whitney Houston vůbec není
Existuje jen málo filmových plakátů, které jsou tak slavné jako ten z Osobního strážce. Kevin Costner na něm nese Whitney Houston v náručí po dramatické scéně před nočním klubem, zatímco kolem prší a všude blikají světla fotografů. Jenže málokdo ví, že žena na této ikonické fotografii vůbec není Whitney Houston. V den fotografování už zpěvačka odešla domů a scénu za ni dokončila její dublérka. Kevin Costner pak osobně vybral snímek, na kterém není ženě vidět do tváře, takže si rozdílu téměř nikdo nevšiml. Fotografie se nakonec stala jedním z nejslavnějších filmových plakátů devadesátých let.
Píseň, kterou původně nikdo nechtěl
Stejně neuvěřitelný příběh provází i nejslavnější skladbu filmu. Tvůrci původně počítali s jinou písní, jenže Kevin Costner krátce před natáčením zjistil, že ji mezitím použil jiný film. Začalo se proto hledat jiné řešení a právě Costner navrhl skladbu I Will Always Love You, kterou napsala Dolly Parton už v roce 1973. Mnozí byli proti. Zdála se příliš pomalá, příliš country a podle některých se k moderní popové hvězdě, jakou Whitney Houston byla, vůbec nehodila.
Costner však věřil svému instinktu. Přišel navíc s odvážným nápadem, aby Whitney začala zpívat úplně bez hudebního doprovodu. Několik vteřin absolutního ticha považovali producent Clive Davis i režisér Mick Jackson za risk, protože se obávali, že posluchači rádia okamžitě přeladí. Costner ale trval na svém. Úvodní a cappella se nakonec stal jedním z nejslavnějších hudebních momentů všech dob a soundtrack filmu se zařadil mezi nejprodávanější v historii.
Zdroje
- Lawrence Kasdan: The Bodyguard – původní scénář a produkční materiály.
- Warner Bros. Pictures – archivní materiály k filmu The Bodyguard (1992).
- The Hollywood Reporter – články o vzniku filmu a jeho produkci.
- Variety – rozhovory s Kevinem Costnerem a tvůrci filmu.
- Entertainment Weekly – rozhovory s Kevinem Costnerem o natáčení filmu.
- People Magazine – vzpomínky Kevina Costnera na Whitney Houston.
- ABC News – reportáž o pohřbu Whitney Houston a projevu Kevina Costnera.
- Dokument Whitney: Can I Be Me (2017)
Děkuji všem, kteří si už aktivovali předplatné a pozvali mě na pomyslné kafe. Vaše podpora mi dává svobodu tvořit dál, psát bez cenzury a odkrývat témata, o kterých se ostatní bojí mluvit. Přidejte se k ostatním předplatitelům a odemkněte si texty, které jinde nenajdete. Vážím si každého z vás!
