Článek
Obyčejný člověk totiž denně sváděl tichý boj o holé přežití s nepřáteli, které nebylo vidět, a banální situace, které dnes řešíme jednou tabletou nebo náplastí, znamenaly pro naše předky rychlý rozsudek smrti.
Představa, že středověký život končil výhradně na bitevních polích, je velkým historickým mýtem. Skutečným zabijákem tehdejší společnosti byla každodenní realita obyčejného bytí. Prvním obrovským rizikem byla infekce z obyčejné rány. Představte si, že při práci na poli nebo v dílně škrábnete o rezavý hřebík či ostrý kámen.
Dnes ránu vydezinfikujete a přelepíte. V roce 1346, kdy nikdo netušil, co jsou to bakterie, se i z nepatrné oděrky během několika dní stalo hnisající peklo. Sepse a sněť požíraly lidské tkáně zaživa. Tehdejší ranhojiči rány neléčili čistotou, ale přikládáním kravského trusu nebo horkého oleje, což infekci jen bleskově hnalo dál do těla. Člověk pak umíral v hrozných horečkách na otravu krve kvůli banalitě, kterou dnes vyřeší jedna mast.
Druhým nejčastějším rozsudkem smrti, zejména pro polovinu lidstva, byl porod a mateřství. Jakákoliv romantika z historických románů mizí v dusivém horku rodné jizby, která se neprodyšně uzavírala, aby dovnitř nevnikl „nebezpečný průvan“. Ženy před porodem zcela běžně psaly závěť, protože šance, že z postele už nevstanou, byla enormní. Horečka omladnic, vnitřní krvácení nebo špatná poloha plodu znamenaly pro matku i novorozence konec.
Třetím nepřítelem byla zkažená voda. Městské studny byly trvale znečištěné splašky a tlejícím odpadem z ulic. Lidé proto raději pili slabé pivo nebo víno, protože selský rozum jim říkal, že čistá voda z potoka přináší křeče a krvavé průjmy. Pít obyčejnou vodu v aglomeraci bylo jako hrát ruskou ruletu s cholerou a úplavicí.
Přístup k čisté pitné vodě neexistoval. Voda ze studní byla často zkažená, což z každého napití dělalo obrovské zdravotní riziko.
Čtvrtou ranou byly cyklické hladomory. Stačilo jedno chladné léto, přívalové deště, které spláchly úrodu, nebo nálety kobylek, a celá oblast čelila krutému nedostatku jídla. Lidé pak v zoufalství jedli trávu, kůru ze stromů nebo shnilé obilí napadené paličkovicí nachovou, což vedlo k masovým otravám a halucinacím.
Pátou, neuvěřitelně trýznivou příčinou úmrtí byl zubní absces. Zubní hygiena neexistovala a prohnilý zub plný hnisu se nedal vyvrtat. Když se infekce ze zubu rozšířila do čelisti a krku, způsobila udušení nebo otravu mozku. Jedinou pomocí bylo hrubé vytržení zubu kovářskými kleštěmi bez jakéhokoliv umrtvení, což samo o sobě často končilo šokem a smrtí.
Primitivní nástroje tehdejších kovářů byly jedinou záchranou před nesnesitelnou bolestí zubů, samotný zákrok však často přinesl infekci.
Šestou věcí, která dokázala během několika desítek minut vymazat z mapy celé rodiny, byly požáry. Středověká města a vesnice byly postavené téměř výhradně ze dřeva, střechy tvořila sláma a v každém domě se nonstop topilo v otevřeném krbu. Stačila chvilka nepozornosti, závan větru a oheň pohltil celou ulici. Lidé uhořeli ve spánku nebo udušeni kouřem, protože neexistoval žádný organizovaný způsob, jak požár uhasit.
Posledním, sedmým zabijákem byla obyčejná zima. Pokud rodina neměla dostatek zásob dřeva na topení a teplého vlněného oblečení, mrazy v chladných kamenných obydlích bez izolace spolehlivě oslabily organismus. Zápal plic pak dokonal dílo zkázy během několika dní.
Dřevěné konstrukce a otevřená ohniště dělaly ze středověkých domů past, kde i malá jiskra mohla způsobit celonárodní tragédii.
Dnes v jednadvacátém století žijeme v nablýskaném světě antibiotik, sterilních operačních sálů, zateplených bytů a tekoucí teplé vody. Stěžujeme si na banální nepohodlí, fronty u lékaře nebo zpoždění ranního autobusu. Pohled na sedm největších hrozeb roku 1346 nám dává drsnou facku a vrací nám ztracený selský rozum. Naši předkové nemuseli padnout v hrdinské bitvě s mečem v ruce, aby jejich život skončil. Umírali tiše, v bolestech a špíně svých domovů kvůli věcem, které my dnes považujeme za naprostou samozřejmost a banální otravu.
Tento příběh volně pracuje se skutečnými historickými postavami, reálnými rody a autentickými místy našich dějin. Jeho cílem však není doslovný výklad učebnic dějepisu, ale především pohlazení po duši a zpříjemnění vašeho dne u dobré kávy.
Další zajímavé články najdete na mém blogu: https://sofiepise.cz/
Použité zdroje:
- Jacques Le Goff: Kultura středověké Evropy (historický přehled každodennosti)
- Historické studie o úmrtnosti a medicíně v průběhu 14. století, Historický ústav AV ČR
- Epidemiologické analýzy a dějiny hygieny v evropských aglomeracích, Archeologický ústav AV ČR
Každý den ode mě dostanete dva články a každé pondělí jeden obsáhlý příběh ze života nebo historie. Děkuji všem, kteří si už aktivovali předplatné a pozvali mě na pomyslné kafe. Vaše podpora mi dává svobodu tvořit dál. Přidejte se k ostatním předplatitelům a odemkněte si texty, které jinde nenajdete. Vážím si každého z vás a děkuji za vaši přízeň!
