Článek
Lidé mají zvláštní dar:
toužit po tom, co nemají, a zapomínat si vážit toho, co už dávno mají.
Když máš bazén, časem zevšední.
Když máš zdraví, bereš ho jako samozřejmost.
Když máš vedle sebe člověka, kterého miluješ, občas přestaneš vnímat, jak vzácná jeho přítomnost vlastně je.
Když máš jídlo na stole každý den, přestane chutnat jako dar.
A přitom právě teď někde někdo touží přesně po tom, co ty už ani nevidíš:
po zdraví, které nebolí,
po člověku, který neodešel,
po plném talíři,
po obyčejném klidu.
Možná je tajemství štěstí jednodušší, než si sami komplikujeme:
zastavit se.
Rozhlédnout se.
A poděkovat.
Ne proto, že je život dokonalý.
Ale proto, že i to, co dnes považujeme za samozřejmost, může být pro někoho jiného splněným snem.
Dočetli jste až sem? Podpořte autora libovolnou částkou.
