Článek
Všechno to začalo před rokem, kdy dcera přišla s tím, že nutně potřebuje malého domácího mazlíčka na hlídání. Vybrali jsme čivavu, dostal honosné jméno Archibald a v kapse jsme měli pocit, že tohle malé klubíčko zvládne vychovat úplně každý. Jenže chladný systém přírody v něm bleskově probudil geny rozzuřeného tygra. První varování přišlo, když k nám poprvé dorazil pošťák.
Archibald se s hrozivým vrčením rozběhl proti dveřím, proskočil škvírou a zakousl se muži do pravé boty tak pevně, že ho pošťák musel zvednout i s dopisy. Dnes už k nám pán s poštou chodí zásadně v motorkářské helmě a balíky nám hází rovnou přes plot. Náš milý Archibald, kterému manžel familiárně přezdívá „přerostlá vzteklá krysa“, totiž neuznává žádný lidský řád a slovo „nesmíš“ považuje za osobní výzvu k souboji na život a na smrt.
Jakmile Archibald oslavil první narozeniny, jeho teroristické sklony dosáhly absolutního vrcholu. Z naší klidné ulice se stalo bojiště. Bod zvratu nastal minulý měsíc, kdy se na procházce potkal se sousedovic obrovskou německou dogou. Každý normální pes by v panice utekl, ale náš dvoukilový diktátor vyrazil do útoku.
Naježil se, vycenil ty své tři zuby, začal vyluzovat zvuky jako démon Pazuzu z hororu a vystřelil psovi rovnou po krku. Ta obrovská doga propadla takovému šoku, že stáhla ocas mezi nohy, vlekla svého majitele křovím a schovala se pod nejbližší zaparkované auto. Soused pak u nás doma naštvaně bušil na dveře, manžel se polil horkou kávou a já musela s červeným obličejem vysvětlovat, že Archibald prostě jen trpí komplexem napoleonské méněcennosti.
Zkáza drahého kožichu. Archibaldova destruktivní vášeň se neomezuje na hračky. Jakmile u nás návštěva nechá v předsíni něco luxusního, okamžitě to promění v hromadu nepoužitelných cárů.
Drsný střet s realitou ale přišel ve chvíli, kdy k nám na návštěvu dorazila moje tchyně v novém, drahém kožichu z pravé lišky. Archibald v tom okamžiku ucítil pach divočiny a v jeho kebuli došlo k dočasnému zatmění všech kognitivních funkcí.
Zatímco jsme v kuchyni chystali občerstvení, v předsíni se rozpoutalo hotové peklo. Náš kapesní vrah vyskočil na věšák, strhl kožich na zem a začal tu ubohou lišku trhat na kusy s takovým amokem, že chlupy létaly až do obýváku. Když tchyně ten masakr uviděla, trefil ji málem šlak, začala hystericky ječet, že máme doma divokou šelmu a Archibald na ni z hromady trosek vítězoslavně vrčel s kusem liščího ocasu v tlamě.
Stálo nás to komplet celé úspory na dovolenou, protože ten kožich byl samozřejmě neopravitelný.
Katarze celého našeho rodinného blázince trvá dodnes a náš pan veterinář už má z našich návštěv regulérní tik v oku. Archibald už stihl sežrat dceřino bezdrátové sluchátko, vyčůrat se z podoby paní domovnice přímo na její drahé lodičky a minulý týden na trhu skočil jedné paní rovnou do nákupní tašky, odkud ukradl kus uzeného salámu a bleskově s ním utekl do křoví.
Slavná jména z chovatelských příruček sice tvrdí, že čivavy jsou gaučoví společníci, ale pod oponou našeho luxusního servisu žije tvor, který má v sobě čisté svědomí asi jako šéf chicagské mafie. Přesto, když večer ten malý vztekloun zaleze pod peřinu, přitulí se k mým nohám a začne spokojeně oddychovat, všechen ten celodenní vztek a ostuda z nás okamžitě opadnou. Je to zkrátka krásný, i když naprosto šílený život.
Použité zdroje:
- Psychologie zvířat: Odborné rešerše zaměřené na tzv. „syndrom malého psa“ (Small Dog Syndrome) a mechanismy agresivního chování u trpasličích plemen.
- Veterinární praxe: Studie mapující nejčastější případy destruktivního chování a polykání cizích předmětů u kapesních psů v domácnostech.
