Článek
Na konci čtyřicátých let minulého století nebylo v Československu populárnějších sportovců, než byli naši hokejoví reprezentanti. V letech 1947 a 1949 vybojovali historické tituly mistrů světa, z olympiády ve Svatém Mořici přivezli stříbro a suverénně poráželi i ty nejsilnější týmy planety.
Absolutní hvězdou a pilířem této zlaté generace byl brankář Bohumil Modrý. Muž s neuvěřitelným postřehem, elegancí a morální autoritou, který patřil k nejlepším gólmanům celé Evropy. Jenže v březnu 1950, těsně před odletem na další šampionát do Londýna, se v zákulisí rozběhla odporná politická mašinerie.
Komunistický režim dostal panický strach, že by hokejové hvězdy mohly v Británii hromadně emigrovat. Účast na mistrovství byla na poslední chvíli zrušena pod absurdní záminkou, že britské úřady neudělily československým rozhlasovým reportérům víza.
Zklamaní a rozhořčení hokejisté se po této zprávě sešli v pražské restauraci U Herclíků, aby nespravedlivé rozhodnutí probrali. Pod vlivem emocí a alkoholu padlo několik ostrých slov na adresu komunistických pohlavárů. Netušili však, že podnik je prošpikován agenty Státní bezpečnosti.
To, co následovalo, vstoupilo do dějin jako jeden z nejodpornějších justičních zločinů té doby. StB na místě zatkla hned několik hráčů. Sám Bohumil Modrý přitom v restauraci tehdy vůbec nebyl, v té době už s reprezentací končil. Režim však potřeboval mocného „vůdce spiknutí“, kterým by veřejnost zastrašil a ukázal, že nikdo není nedotknutelný. Modrý byl zatčen o několik dní později přímo ve svém bytě.
Justiční vražda jedné sportovní generace. Komunistická justice nepotřebovala důkazy, stačil jí politický rozkaz zlikvidovat miláčky národa, kteří se odmítli bezhlavě podřídit totalitnímu diktátu
Patnáct let za velezradu, kterou nikdo nespáchal
V říjnu 1950 se za zavřenými dveřmi odehrál bleskový, kompletně vykonstruovaný tajný proces. Skupina hokejových hrdinů byla obviněna ze špionáže, velezrady a plánování ilegálního útěku za hranice.
Přestože se žádného z těchto činů nikdy nedopustili, padly drakonické tresty. Bohumil Modrý byl odsouzen k patnácti letům těžkého vězení. Ostatní spoluhráči, včetně legend jako Augustin Bubník nebo Stanislav Konopásek, dostali dohromady přes 70 let žaláře. Národní hokejový tým byl během jediného týdne doslova vymazán z existence.
Modrý byl uvržen do toho nejhoršího možného pekla – do uranových dolů v Jáchymově. V nelidských podmínkách, bez jakýchkoli ochranných pomůcek, byl nucen denně ručně těžit radioaktivní rudu.
Každodenní otrocká práce, kruté zacházení, hlad a neustálé ozařování se drasticky podepsaly na jeho fyzickém stavu. Zatímco on chradl v lágru, jeho rodina prožívala doma v Praze další vlnu teroru.
Dvě malé dcery a sousedé, kteří odvraceli tvář
Komunistická msta se totiž nikdy nezastavila jen u samotného odsouzeného. Modrého manželka a jejich dvě malé dcery, Alena a Blanka, byly okamžitě vystaveny brutální společenské diskriminaci. Staly se z nich ze dne na den rodiny „vlastizrádců“.
Přišly o rodinný majetek, byly pod neustálým, agresivním dohledem StB a dcery měly obrovské problémy vůbec dokončit základní vzdělání. Psychický tlak umocňoval i chlad okolí. Lidé na ulici, kteří dříve hrdě žeborali o brankářův autogram, se nyní báli jeho ženu a děti na ulici vůbec pozdravit, aby sami neupadli v podezření.
Rodina tak přišla o tatínka hned dvakrát. Poprvé, když ho v roce 1950 odvlekla tajná policie do uranového prachu. A podruhé, když se po pěti letech, v roce 1955, po prezidentské milosti konečně vrátil domů.
Z jáchymovských dolů totiž neodešel hrdý šampion, ale těžce nemocný, lidsky zlomený a radioaktivitou totálně ozářený stín muže, který trpěl nesnesitelnými bolestmi. Svůj poslední a nejtěžší životní zápas se zničeným zdravím prohrál 22. července 1963.
Zemřel v naprostém tichu, pouhé dva týdny před svými 47. narozeninami, ve věku pouhých 46 let.
Blanka Modrá zasvětila podstatnou část svého dospělého života tomu, aby se na strašlivý osud jejího otce nezapomnělo. Její osobní provázení televizním dokumentem patří k nejmrazivějším svědectvím o komunistickém teroru u nás
Memento, které čas nesmí smazat
Příběh Bohumila Modrého není jen smutnou kapitolou z dějin československého sportu. Je to mrazivé a hluboké svědectví o tom, jak zrůdný a bezohledný dokáže být totalitní režim, když se rozhodne demonstrovat svou absolutní moc.
Modrý neudělal nic špatného. Nikomu neublížil, nikoho nezradil. Jeho jedinou „vinou“ bylo, že byl příliš populární, příliš čestný a že svým talentem přerostl hranice, které mu malicherná a paranoidní strana vytyčila.
Odkaz, který normalizace nedokázala smazat. Hokejoví mistři světa se sice dočkali plné rehabilitace až po roce 1989, ale jejich zničené životy a ztracené rodinné štěstí už jim nikdo nevrátí.
Tento osud nám i po dlouhých desetiletích zanechává jasné morální memento. Připomíná nám, že svoboda a spravedlnost jsou extrémně křehké hodnoty, které lze ztratit během jediného zmanipulovaného odpoledne.
Naší jedinou povinností vůči obětem jáchymovského pekla je nenechat jejich jména upadnout v zapomnění a odmítnout jakékoli moderní pokusy o relativizaci komunistických zločinů. Protože jakmile zapomeneme na tichý odchod Bohumila Modrého ve věku 46 let, ztratíme obranu proti tomu, aby se podobná temnota jednou vrátila.
A co vy?
Znáte detaily vykonstruovaného procesu s naší hokejovou reprezentací z roku 1950, nebo je pro vás osud brankáře Bohumila Modrého novinkou? Viděli jste dokument České televize „Případ Modrý“? Podělte se o své názory a rodinné vzpomínky na tuto složitou éru v komentářích níže.
Zdroje:
- Zpravodajský portál iDNES.cz (Podrobná historická rešerše k zatčení hokejistů v restauraci U Herclíků a jáchymovskému věznění Bohumila Modrého):
idnes.cz - Český rozhlas Plus (Dokumentární rozhlasový pořad o vykonstruovaném procesu s mistry světa a svědectví dcery Blanky Modré):
rozhlas.cz - Ústav pro studium totalitních režimů / ÚSTR (Odborná vědecká studie a archivní dokumenty ke soudnímu spisu Mimořádného lidového soudu v kauze Modrý a spol.):
ustrcr.cz - Česká televize (Oficiální stránka a synopse dokumentárního filmu „Případ Modrý“ mapujícího justiční zločin a diskriminaci rodiny):
ceskatelevize.cz
