Článek
Dítě, které se ještě neumělo ani samo obléknout, vybrala k vládnutí umírající císařovna Cixi, protože potřebovala loutku. Nikdo z přítomných tehdy netušil, že sleduje začátek jednoho z nejbizarnějších a nejsmutnějších životních příběhů dvacátého století, který skončí s nůžkami na živý plot v ruce.
Malý Pchu-i vyrůstal v naprosto nepředstavitelném, pohádkovém přepychu izolovaného Zakázaného města, kde ho dnem i nocí obsluhovaly stovky eunuchů a palácových služebníků.
Každé jeho dětské přání bylo splněno dřív, než ho stačil vůbec vyslovit, jenže reálný svět za vysokými zdmi paláce se měnil mnohem rychleji, než si císařský dvůr dokázal připustit. Když bylo chlapci pouhých šest let, propukla v zemi dravá republikánská revoluce, poslední čínská dynastie Čching padla a malý panovník musel oficiálně abdikovat.
Formálně sice přestal být císařem obří říše, ale nová vláda mu paradoxně dovolila žít uvnitř paláce téměř stejně jako dřív, se všemi ceremoniály a poctami.
Byl však odříznutý od normálního života natolik fatálně, že ani v dospělosti si neuměl sám zavázat tkaničky u bot, nevěděl, jak vypadají peníze, a nedokázal si připravit ani to nejjednodušší jídlo.
Tento skleněný svět luxusní klece definitivně praskl v roce 1924, kdy do Zakázaného města vtrhla vojska jednoho z čínských válečných vůdců a tehdy dvaadvacetiletého mladíka pod hrozbou zbraní vyhnala na ulici.
Mladého vyhnance, který vůbec netušil, jak funguje obyčejná ulice, se brzy chopili japonští okupanti. V Mandžusku z něj obratně udělali formální hlavu svého loutkového státu Mandžukuo, kde sice Pchu-i na fotografiích opět pózoval v nádherných generálských uniformách, ale ve skutečnosti neměl vůbec žádnou reálnou moc.
Když v roce 1945 dorazila na sklonku války sovětská armáda, jeho umělý svět se zhroutil podruhé a bývalý císař strávil pět let v sovětském zajetí, odkud ho Stalin předal nové komunistické Číně Mao Ce-tunga.
Právě tehdy začala ta nejbizarnější a psychicky nejnáročnější část jeho života, protože komunisté ho poslali do drsného převýchovného tábora. Poslední čínský polobůh se zde musel poprvé v životě učit prát si špinavé prádlo, stlát postel a tvrdě manuálně pracovat bez armády sloužících. Režim chtěl celému světu demonstrativně dokázat, že dokáže i z uctívaného vládce vytepat poslušného a řadového socialistického občana.
Po svém propuštění v roce 1959 pracoval Pchu-i nějakou dobu dokonce jako obyčejný pouliční metař, než nakonec našel svůj vytoužený klid jako řadový zahradník v pekingské botanické zahradě. Právě s nůžkami v ruce a mezi květinami byl podle pamětníků možná nejšťastnější a nejklidnější za celý svůj komplikovaný život.
Ve volných dnech se občas vracel do Zakázaného města, ale už ne jako uctívaný vládce, nýbrž jako řadový návštěvník s koupenou vstupenkou. Často pak udiveným turistům ukazoval na předměty za sklem a vyprávěl jim, jak je jako dítě používal, čemuž mu lidé kvůli jeho skromnému zahradnickému vzhledu málokdy věřili.
Poslední čínský císař zemřel v roce 1967 na rakovinu jako chudý muž, který musel urazit tu nejdelší možnou cestu k poznání obyčejné lidské důstojnosti.
Další zajímavé povídky najdete na mém blogu
blog
Zdroje:
- Pád dynastie Čching a moderní Čína: Historická studie Orientálního ústavu Akademie věd ČR o přechodu Číny od císařství k republice.
- Životopis Pchu-iho: Analýza autobiografie „Byl jsem čínským císařem“ vydaná v historických archivech University of Hong Kong.
