Článek
Žijí bez elektřiny, neřídí auta a drží se pravidel starých stovky let. Pro někoho symbol svobody, pro jiného důkaz zpátečnictví.
Viděla jsem je v Mexiku, jak u silnic prodávají nábytek a jejich ženy nakupují v moderních městech věci, které si samy nevyrobí.
Jsou důsledkem vědomé volby a jejich svět nám nastavuje zrcadlo, které bolí. Proč máme potřebu je neustále kádrovat?
Setkání u silnice: Svět, kde se zastavil čas
Když projíždíte Mexikem a narazíte na komunitu Amišů, je to jako střih ve filmu.
U silnic nabízejí čerstvou zeleninu nebo poctivý dřevěný nábytek.
Potkáváte jejich dívky s kočárky, jak v běžných obchodech nakupují to nejnutnější, co si jejich komunita nedokáže vyrobit.
Nepůsobí jako vězni.
Působí jako lidé, kteří přesně vědí, kdo jsou.
Žít mezi nimi?
To by pro většinu z nás byl nepředstavitelný asketismus. Ale chápat je? To je otázka naší vlastní tolerance a pokory k jiným cestám.
Kořeny v útěku za právem na volbu
Amišové nevznikli v Americe jako náhodný experiment.
Jejich kořeny sahají do bouřlivé Evropy 16. století.
Vzešli z novokřtěneckého hnutí, které hlásalo tehdy revoluční myšlenku: víra nemá být dědictvím, do kterého se člověk narodí, ale vědomou volbou dospělého člověka.
Kvůli pronásledování nakonec odešli do Ameriky (a později i do Mexika), aby našli prostor žít v tichosti a oddělení od „světa“, který vnímají jako místo pýchy a neklidu.
Život jako filtr, ne jako vězení
Často na ně nahlížíme jako na lidi „zaseknuté v minulosti“.
Ale to je naše vlastní optika.
Pro Amiše je jejich styl života vědomým rozhodnutím k zachování rodiny.
Jejich nepsaná pravidla Ordnung neurčují jen to, že neřídí auta nebo nepoužívají elektřinu. Jsou filtrem.
Každou novinku posuzují otázkou: „Spojí nás to jako rodinu, nebo nás to rozdělí?“
Mýtus o „uvězněných lidech“
Kritika často zní: „Oni nemají na výběr.“
Jenže realita je jiná.
Mladí Amišové procházejí obdobím rumspringa – časem, kdy mohou poznat svět „venku“. Mohou nosit džíny, mít telefony, zkusit si náš život.
Teprve poté se rozhodují, zda přijmou křest a zůstanou.
Drtivá většina z nich se rozhodne vrátit.
To je to, co nás provokuje, fakt, že lidé, kteří poznali naši „dokonalou“ modernu, se dobrovolně vrací k pluhu.
Naše domnělá vševědoucnost
Proč máme potřebu je neustále kádrovat a kritizovat v internetových diskusích?
- Narušují naši šablonu: Naše společnost stojí na výkonu a technologiích. Amišové jsou důkazem, že to jde i bez toho a to vnímáme jako útok na naši vlastní cestu.
- Naše arogance: Žijeme v pocitu, že naše „tady a teď“ je jediný správný vrchol civilizace. Každý, kdo se z tohoto závodu odpojí, je podezřelý.
Máme právo je soudit?
Upřímně: nemáme žádné právo nutit je ani „divochy“ z džungle přijmout náš hektický a často únavný styl života.
Amišové nejsou experiment ani chyba historie. Jsou důkazem plurality světa. Ukazují, že existuje víc cest, jak být člověkem. Ne lepší. Ne horší. Jen jiné.
Možná nás ta jejich tichá existence, která se nikoho neptá na dovolení, dráždí proto, že nám připomínají naši vlastní závislost na systému, který nás sice krmí technologiemi, ale často nás nechává osamělé.
„Amišové nejsou lidé, kteří by ‚nestíhali dobu‘. Jen si vědomě vybrali jinou.“
Otázka do diskuse:
Vadí vám na Amiších skutečně jejich styl života, nebo vás spíš provokuje fakt, že dokázali přežít mimo systém, ve kterém my všichni musíme fungovat?
Máme jako moderní lidé právo se na kohokoli dívat spatra jen proto, že odmítá náš spěch?
Napište mi svůj názor. Ale zkuste to s tou pokorou, o které tenhle příběh byl.
Zdroje:
- Encyclopaedia Britannica – hesla „Amish“, „Anabaptists“
- The Amish – Donald B. Kraybill
- Amish Society – Donald B. Kraybill
- Young Center for Anabaptist and Pietist Studies – Elizabethtown College
- Rumspringa: To Be or Not to Be Amish – Thomas J. Meyers
- Growing Up Amish – Richard A. Stevick
- Amish Studies – interdisciplinární výzkum amišských komunit
Děkuji všem, kteří si už aktivovali předplatné a pozvali mě na pomyslné kafe. Vaše podpora mi dává svobodu tvořit dál. Přidejte se k ostatním předplatitelům a odemkněte si texty, které jinde nenajdete. Vážím si každého z vás a děkuji za vaši přízeň!
