Článek
Přišlo to jako blesk z čistého nebe - moje sportující dcera má skoliózu, a protože ji teprve puberta čeká, je třeba ji zastavit. To sebou nese zákaz jejího milovaného tenisu, omezení v tělocviku a dvoje učebnice. Prý máme chodit plavat a můžeme jezdit na kole.
Primární šok nahradila má bojovnost a rozhodnutí, že zkonzultuji dcery rentgen ještě s dalším odborníkem. Jenže kde ho sehnat, když zrovna jako na potvoru nikoho této odbornosti v okolí nemáme?
Předala jste jí genetický sajrajt
Zavolala jsem známému, který je sportovec, zda by někoho neznal. Obratem jsem dostala číslo na skvělou lékařku, která pomohla jinému známému. Nic jsem si o ní nezjišťovala, rovnou jí zavolala a domluvila dceři schůzku. Již telefonát mi měl napovědět, že to asi nebude úplně skvělý nápad.
Ve smluvenou dobu jsem s dcerou přijela na schůzku. V té době jsem již byla uklidněná jedním tatínkem z tenisu, lékařem, že diagnóza není tak hrozná a vysvětlil mi, že C7 je označení pro krční obratel a pomohl mi tak rozklíčovat zprávu od lékaře, který mi nic moc nevysvětlil.
„Lékařce“ jsem dala zprávu od lékaře a rentgen. Na něj se ani nepodívala a zhrozila se, že má dcera nejtěžší formu a že by měla mít na zádech hrb. Označení C7 je totiž prý ta nejtěžší skolióza.
Já bohužel udělala velkou chybu a zůstala jsem. Měl mi sepnout mozek, ale v té době jsem už nevěděla, komu mám věřit. Hodinu jsem následně strávila posloucháním, komu všemu ona pomohla a jak mi zachrání dceru.
Výsledek hodinového sezení? Je to všechno moje vina. Měla jsem jít v těhotenství na genetické testy, protože má moje maminka CHOPN a tatínek zemřel na rakovinu. Toto těžké genetické zatížení jsem předala své dceři, kterou jsem se sobecky rozhodla přivést na svět, ačkoliv by mi každý genetik prý řekl, že raději mít děti nemám.
Dceři při odchodu naordinovala bez laktózovou dietu a několikrát mi zopakovala, že jsem dceři předala genetický sajrajt, který jí způsobil všechny nemoci, co kdy měla.
Chcete pomoc? Nejdříve zaplaťte dvacet tisíc!
Když to nyní píši, nechápu, proč jsem u ní zůstala celou hodinu. Proč jsem se neodebrala k odchodu hned poté, co nezvládla přečíst správné označení C7. Nejspíše to doporučení, že je skvělá? Nebo moje zoufalost? Nebo prostě moje hloupost.
Hledání pokračovalo doma. Musím přeci sehnat někoho opravdu dobrého, kdo zkusí dceři pomoci, aby mohla i nadále sportovat a zároveň bylo o její záda postaráno. Našla jsem si, že dobré výsledky má DNS podle Koláře. A nabízí zde cvičení pro děti za 350 Kč na hodinu. Skvělá zpráva! Jsem prostě dobrá, stačilo chvíli googlit a mám ideální řešení.
Hned jsem zvedla telefon a šla dceru zapsat. Naivka!
„Dcera nejdříve musí projít vyšetřením u našeho lékaře a následně několika fyzioterapiemi, aby se mohla cvičení zúčastnit. Nové pacienty ale nebereme. Jedině, když zaplatíte roční příspěvek,“ řekla mi paní na recepci.
Po otevření webových stránek jsem šla do kolen. Dvacet tisíc?! Abych se mohla dostat na cvičení za 350 Kč na hodinu, musím zaplatí dvacet tisíc vstupní poplatek.
Hod kostkou nebo křišťálová koule
Hledání pokračuje. Mezitím jsme zajistili přes léto dceři kurz plavání, aby se naučila správně používat zádové svaly a neubližovala si ještě více. Našla jsem si DNS cvičení a doma dle návodu cvičíme. Ale vím, že bez správného vedení je to o ničem.
Jenže kde sehnat to správné vedení? Jeden fyzioterapeut chce 2000 Kč na hodinu. Další má termíny až za čtyři měsíce. A nikde není psáno, že se opět nedozvím, že jsem vlastně dceru ani neměla mít.
Internet mi také moc nepomohl, protože články na téma výběr dobrého fyzioterapeuta začínají slovy - kdo najde dobrého fyzioterapeuta, najde poklad. Recenze na internetu není u některých fyzioterapeutů v našem okolí možné dohledat a už jsem se naučila, že většinou napíše jen nespokojený pacient, zatímco ti spokojení se neozvou.
Mám tedy dvě možnosti - křišťálovou kouli nebo hod kostkou.
Zdroj: autorský text
