Článek
Zaujal mě článek na serveru Svět ženy, kde si pan Radim stěžuje, že jeho studovaná žena raději pracuje v bistru, aby stíhala péči o děti, než aby pracovala na pozici, která odpovídá jejímu vzdělání a která je ale časové náročná.
Nebýt toho, že manželka pána je ekonomka, asi bych podezírala svého partnera, že dopis redakci psal on. Trápí ho totiž stejná věc.
Mé typické pondělí
Ráno vstávám v 6:00 - 6:30, abych stihla něco doma poklidit, připravila svačinu do školy a snídani, než se probudí děti. Následuje sprcha a buzení dětí, snídaně a odchod do školy a školky.
Vracím se domů a sedám k počítači, kde od 8:00 do 12:30 ťukám jako zběsilá. A už je čas běžet pro syna a jedeme na hokej. Cestu busem si krátíme hraním karet a syn se vzteká, že neustále zdržuji a něco řeším na telefonu. To je totiž moje druhá práce a ráno jsem nic nestihla.
Hodinu na hokeji vyplňuji řešením toho, co jsem nestihla v autobuse a snažím se do sebe dostat alespoň polévku, protože jsem se od rána ještě nestihla najíst. Do toho volá partner, že nestíhá odvézt dceru na tenis. Z hokeje tedy pospíchám s naštvaným malým hokejistou, abych stihla přejezd od školy na tenis.
Večer přijíždíme domů kolem 19. hodiny, vybalujeme aktovku a z hrůzou zjišťuji, že má dcera tři domácí úkoly a nerozumí látce, kterou ten den brali v matematice. Mezi úkoly odbíhám vařit večeři, abych ve 20:30 zahnala remcající děti do postele.
Po uspání se velmi často vracím k práci, protože se mi ozvali z mých příležitostných prací 3 a 4.
Když nemusím pracovat, usínám s dětmi a často navíc dříve než děti.
Kariéra neuteče, děti ale vyrostou
Jaké si to uděláš, takové to máš - to si opakuji a vím, proč musím mít čtyři práce a stejně tak vím, proč lítám s dětmi. A ani nebylo smyslem si tady stěžovat. Šlo mi o to, abych vysvětlila svou situaci s ohledem na to, co budu psát dále.
Mám vystudované dvě školy, obě jsem zakončila s červeným diplomem a zvažovala jsem i doktorát. Nakonec jsem se rozhodla, že bude lepší nejdříve sbírat zkušenosti, a poté si případně doktorát dodělat.
Jenže život strašně rychle utíkal, od studií uběhlo několik let a já otěhotněla. Zůstala jsem doma s dcerou a následně se synem. Vždy jsem tvrdila, že nechci a nebudu žít jen pro děti a že se vrátím brzy do práce. Nepředstavitelné se stalo skutečností a já našla smysl svého života - v těch dvou malých lumpech.
Došlo mi, že žádná práce mi nikdy nevynahradí to, že mohu být s nimi. Vše, co jsem dříve odsuzovala, jsem začala dělat také - společné spaní, běhání jen kolem dětí… Jak děti rostly, začalo mi docházet, že pokud se jim budu chtít věnovat, těžko se mohu vrátit do práce na plný úvazek.
Snahy o návrat na poloviční úvazek se také nevydařily, protože děti byly samozřejmě často nemocné a nešlo to zkombinovat s jejich sporty. Navíc domácnost se změnila v jeden velký bordel a já jsem se vůbec necítila psychicky dobře z toho všeho kolem.
Vyřešila jsem to prací s domova, k ní přibyla další a další… A já jsem spokojená, protože výdělky mám vyšší než při mých pokusech o práci na půl úvazku, a navíc jsem doma a nemusím volat naštvanému šéfovi, že mám opět nemocné dítě.
Kdo ale spokojený není, to je partner. Ten si ťuká na čelo, stejně jako pan Radim ve zmíněném článku, a nechápe, proč dělám pomocnou administrativní sílu, když mám tituly.
A kdo se bude starat o děti?
Ano pánové, studovaly jsme a měly jsme sny o tom, jakou budeme mít kariéru. Ale pak se nám narodily úžasné děti a my jsme zjistily, že jsou na světě důležitější věci. Jako například být s dětmi odpoledne na hřišti nebo s nimi trávit prázdniny.
Je to degradace? Samozřejmě že ano. Ani Radimovo manželka jistě vzhledem k popisovaným zkušenostem nebude tak hloupá, aby jí to nedocházelo. Trápí nás to? Ano, občas se zamyslíme nad tím, kde bychom asi nyní byly, kdybychom daly přednost kariéře.
Ale děti vyrostou a nebude to tak dlouho trvat a budou běhat venku s kamarády a na mámu budou kašlat. V tu chvíli přijde ten čas, kdy budeme muset najít odvahu a jít s kůží na pracovní trh. Bude to těžké, ale ne nemožné.
Takže pokud pane Radime, a vy ostatní Radimové, které trápí podobná věc, finančně netrpíte tím, že vaše polovičky pracující v podhodnocené práci, neměli byste být naopak rádi, že se věnují dětem? Neměli byste jim naopak být vděční, že na pár let zapomněly na sebe, aby vaše děti měly tu nejlepší péči a hezké vzpomínky na dětství?
Vy byste opravdu raději, kdybychom šly dělat kariéru, vracely se domů pozdě večer a o děti se staraly babičky či chůvy? Ono totiž nelze mít všechno. Buď budete mít doma spokojenou partnerku a spokojené děti, nebo budete mít partnerku, co dělá kariéru, vydělává hodně peněz, ale když přijde domů, bude akorát naštvaná a strhaná.
Zdroje: Svět ženy
