Článek
Nevyžádaných rad jsem dostala od narození prvního dítěte nespočet. Nemám prý dceru tak nosit, protože bude rozmazlená. Nebudu lhát, rozmazlená je, ale nijak to nesouvisí s tím, že jsem ji jako miminko hodně chovala.
Jak dcera rostla, přibývalo i těchto nevyžádaných rad. Někdy jsem měla pocit, že vlastně své dítě nedokážu ani vychovat, protože dle ostatních všechno dělám špatně. A když jsem si někomu postěžovala, že to prý dělám špatně, dal mi úplně jinou nevyžádanou radu, že to opravdu dělám špatně, ale rozhodně to nemám dělat tak, jak mi to poradil někdo jiný.
Zamotali jste se v tom? Já byla zamotaná také. Nakonec jsem se z toho vymotala a našla jsem si svůj způsob, jako většina rodičů. Ale to neznamená, že mi některé tyto nevyžádané rady ubližují.
Asi nejvíce mi ubližuje předvídání budoucnosti mých dětí. Pokud totiž budu i nadále pokračovat v našem ambiciózním sportovním nasazení, děti mi utečou a začnou fetovat.
Že jsem ambiciózní, to jsem slyšela už tolikrát, že jsem nakonec musela podlehnout a přiznat, že na tom něco bude. Na druhou stranu, je to opravdu tak špatné? Opravdu každý ambiciózní rodič dovede své děti k psychickým problémům, útěkům z domova či drogám? Ne.
Jak je to s ambiciózními rodiči?
Ambice rodičů mohou být pro děti určitým druhem motivace a inspirace. Když rodiče kladou důraz na vzdělání, sportovní nebo umělecké úspěchy, mohou tím vytvářet prostředí, které děti stimuluje k osobnímu rozvoji a dosažení vlastních cílů. Pokud jsou ambice rodičů doprovázeny podporou a porozuměním, mohou děti získat cenné dovednosti, jako je vytrvalost, disciplína a schopnost řešit problémy.
Například děti, jejichž rodiče kladou důraz na akademický úspěch, mají často lepší studijní výsledky a jsou schopné si vytvářet ambiciózní cíle i v dospělosti. Ukazují to i české statistiky dětí přijímaných na gymnázia.
„Ze vzorku asi čtyř tisíc dětí se jich 442 dostalo na víceleté gymnázium. Když jsme žáky seřadili podle výsledků v matematickém testu ze čtvrté třídy, z prvních 442 umístěných se pouze 204 žáků hlásilo na víceleté gymnázium a pouze 169 z nich bylo přijato. Tedy z našich nejzdatnějších matematiků se na víceleté gymnázium nedostala ani polovina,“ uvedla pro EDUin odbornice na vzdělávací politiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy Jana Straková, která pracuje na sedmiletém projektu Close. Ten má podrobně zmapovat fungování a vliv víceletých gymnázií v Česku.
Dle Strakové to odpovídá studiím o tom, že studují privilegované děti vzdělaných rodičů.
Sportovně zaměření rodiče zase mohou své děti naučit týmové spolupráci, sebekázni a zdravému životnímu stylu. Klíčem je, aby tyto ambice byly v rovnováze s emocionální podporou a respektováním potřeb dítěte.
Klíčem k tomu, aby děti ambiciózních rodičů mohly vyrůst v emocionálně zdravé a spokojené jedince, je rovnováha. Rodiče by měli podporovat své děti v jejich cílech, ale zároveň respektovat jejich potřeby a individuality. Je důležité, aby děti měly možnost objevovat své vlastní zájmy a stanovovat si cíle, které jsou v souladu s jejich osobními hodnotami, nikoli jen s ambicemi rodičů.
Dopady nevyrovnaných ambicí
Na druhé straně mohou vysoká očekávání rodičů vést k řadě problémů. Děti, na které je vyvíjen nepřiměřený tlak, mohou zažívat zvýšený stres, úzkosti a pocity méněcennosti, pokud se jim nedaří naplnit stanovené cíle. To může mít dlouhodobé důsledky na jejich psychickou pohodu a sebevědomí.
„Těmto rodičům v jejich dobré snaze chybí často jen náhled na to, jak na dítě jejich dobře míněná kritika skutečně působí. Že se v ní úplně ztrácí smysl toho, co dělají, radost a uspokojení z činnosti samotné, a zůstává pouze křečovitá snaha vyhnout se selhání,“ řekla k tématu pro server Novinky psycholožka Eva Kneblová.
Jedním z rizik je, že děti ambiciózních rodičů mohou ztratit vlastní motivaci a cíle. Když rodiče neustále stanovují, co je „správné“ a co by měly jejich děti dosáhnout, dítě může postrádat příležitost objevit vlastní zájmy a talenty. V dospělosti tak mohou mít potíže s nacházením smyslu a naplnění ve vlastním životě, protože se soustředily pouze na plnění očekávání ostatních.
Dlouhodobý tlak může také vést k syndromu vyhoření. Děti, které se neustále snaží uspět a získat uznání rodičů, mohou vyhořet už v mladém věku. Tento stav se často projevuje nejen psychickou únavou, ale i fyzickými příznaky, jako je oslabení imunitního systému nebo chronické nemoci.
No tak jsem ambiciózní, no
Jsem ambiciózní matka, protože jsem se rozhodla dětem dát to, co já jsem neměla. Sport a řádnou přípravu ve škole. Obě děti si vybraly sporty samy a chodí na ně rády. Samozřejmě, že občas frfňají, ale to zakročím a nemyslím si, že to souvisí s mými ambicemi. Jen kolem sebe vidím mnoho rodin, kde dítě zakňourá, že se mu nechce nebo ho to nebaví, a rodiče okamžitě s danou aktivitou končí.
Tyto děti poznáte poměrně lehce. V září chodí na kroužky, od října si je rodiče vyzvedávají z družiny jako jedny z posledních. Děti totiž kroužky přestaly bavit, rodičům se to hodilo, protože je tam nemusí vodit, a pokračování nastane další rok, kdy se opět rodina pokusí o nějakou aktivitu. Mimochodem jsou to právě jedinci z těchto typů rodin, od kterých kritiku slyším nejčastěji.
Chvilkové záchvěvy samozřejmě nastanou i u nás, ale po příjezdu na sport děti ožijí a jsou šťastné. Jenže to už nikoho v okolí nezajímá. Máš děti na tenise a hokeji? Jsi ambiciózní matka, co dětem (i sobě) ničí život.
Jestli nejsou mé děti s nějakou mou ambicí spokojené, je to škola. Já jsem se školou protloukala sama a věděla jsem, že toto nechci. Obě děti tedy povinně každou neděli dělají opakování. Kdybyste se zeptali mých dětí, trvá to věčnost. Ve skutečnosti se nikdy nejedná o více než třicet minut. Tato ambice jim prý zničí radost z učení a lásku ke škole.
Ehm, v českém státním školství se snad dá mluvit o lásce k učení? Ale prosím vás. Já se naopak snažím opakování oživit. Máme chytré pero, zajímavé encyklopedie a knihy. Chodíme na výlety dle toho, co děti berou ve škole. Ale těch dvacet až třicet minut u stolu jednou týdně prostě sedí.
Jak ale poznat, jaké ambice jsou ty naše?
Možná si to ale přeci jen nalhávám a jsem ta hrozná matka, co své děti zničí. Jak to ale poznat? Pár znaků dle serverů Tempo Makers a Žena-in je.
Pokud dítě vykonává činnosti, které jste pro něj vybrali, bez nadšení a je spíše pod tlakem, může to být znamení, že na něj tlačíte příliš. Děti, které jsou nuceny uspokojovat očekávání rodičů, často ztrácí zájem o to, co kdysi měly rády.
Pokud dítě neustále pociťuje stres z toho, že musí dosahovat vysokých cílů, a nemá čas na odpočinek nebo zábavu, může to vést k úzkostem či dokonce k vyhoření už v raném věku. Důležitým varovným signálem je, když dítě projevuje známky nervozity před každou aktivitou.
Rodiče, kteří na děti přenášejí své neúspěchy či nenaplněné ambice, mohou ignorovat jedinečnost svých dětí. Pokud dítě nemá prostor vyjádřit své vlastní zájmy a touhy, a je vedeno jen k plnění rodičovských přání, může to vést k pocitu neuspokojení a vzdoru.
Přehnaný tlak může narušit vztahy mezi rodiči a dětmi. Děti mohou začít rodiče vnímat jako autority, které je pouze nutí do výkonů, a to může vést k narušení vzájemné důvěry a ochlazení vztahů.
No tak já nevím jak vy, milí ostatní ambiciózní rodiče, ale já jsem se docela uklidnila, a dokud mi dle předpovědí některých jasnovidců dcera neuteče z domu, tak na svém přístupu nic měnit nebudu.
Zdroje: Novinky, Tempo Makers, Žena-in, EDUin
