Článek
Mnoho televizních pořadů obsahuje scény násilí, ať už v animovaných filmech, akčních seriálech nebo dokonce v některých pohádkách. Nadměrná expozice násilí může vést k otupení vůči agresi, napodobování nevhodného chování nebo zvýšené úzkosti u citlivějších dětí.
Některé pořady navíc mohou dětem ukazovat nevhodné vzory chování, jako je neúcta k autoritám, lhaní, manipulace nebo šikana. Děti se učí nápodobou, a pokud vidí své oblíbené postavy chovat se nezodpovědně nebo agresivně, mohou takové jednání považovat za normální.
Fenomén Hra na oliheň
Jedním ze seriálů, který z mého pohledu není vůbec vhodný pro dětské diváky, je Hra na oliheň. I dospělý člověk má v některých vypjatých chvílích co dělat, aby zpracoval události na obrazovce.
Nejvýraznějším aspektem seriálu je jeho extrémní násilí. Soutěžící v Hře na oliheň se účastní smrtících verzí dětských her, kde jsou trestáni popravou, pokud prohrají. Scény plné krve, střelby a fyzického týrání mohou být pro děti nejen děsivé, ale také traumatizující.
Seriál obsahuje složité psychologické a morální dilemata, která nejsou vhodná pro dětské diváky. Postavy jsou nuceny dělat zoufalá rozhodnutí, zrazovat své blízké a procházet psychickým utrpením. Když je dějová linka vztahu matky a syna těžká pro mě, co teprve pro malé dítě?
„Vždy je z pohledu rodiče potřeba věnovat pozornost tomu, čemu se dítě věnuje. Seriál pracuje s hlavními motivy jako extrémní stres, postavy jsou vystavené smrtelnému nebezpečí. Hráči jsou lidé v těžké finanční situaci, což reflektuje ekonomický a současně sociální tlak spojený s nedostatkem peněz. Seriál určitě není vhodný pro mladší děti,“ řekla pro server Seznam zprávy předsedkyně Asociace školní psychologie Jana Zapletalová.
A já nemohu než souhlasit. Nedávno mě překvapila známá, když prozradila, že její desetiletý syn na seriál kouká, ale ona sama netuší, o čem je. Koukají prý spolužáci, tak neměla důvod mu to zakazovat.
Já osobně jsem toto řešila minulý rok se seriálem Wednesday, kdy dcera patřila mezi posledních pár dětí ze třídy, co seriál neviděly. Než jsem jí ho pustila, pustila jsem si jej sama, abych se rozhodla. Jsem v tomto hodně opatrná, protože moje mamka toto nikdy neřešila a já se jako dítě koukala na horory, což vedlo k tomu, že se dodnes bojím tmy.
Moje dcera seriál rozhodně nezná!
Když jsme na seriál doma koukali, vždy jsme dávali pozor, aby děti již spaly a když se jednou dcera probudila, hned jsme dali pauzu, než byla zpět v ložnici. Jsem to ale skvělá máma, že? Pýchou jsem se dmula, jak jsem ji ochránila před drastickým fenoménem.
Jako vždy jsem byla velmi naivní! Hudba ze seriálu, zejména dětská píseň ze hry s kolotočem, se stala velmi oblíbenou a používanou v různých reelech. A tak jsem se s dcerou koukala na reel se štěňátky a hrála u toho tato hudba. K mému překvapení dcera najednou zvolala: „Jé, to je ze Hry na oliheň!“
Následným rozhovorem jsem se dozvěděla, že někteří její devítiletí spolužáci na seriál koukají a vyprávěli jí o něm. Také si odpoledne na hřišti pouštěli videa a dcera se na ně koukala také. Ví tedy, že tam lidé plní úkoly, že tam je hodně zabíjení a že symbolem seriálu jsou lidé v červeném oblečení s černými maskami. Tak tolik k tomu, jak jsem skvělá máma! Děti totiž nelze ochránit.
A ví to například i soukromá Základní škola Erazim v Ústí nad Labem, kde dokonce pro děti uspořádali přespávačku se sledováním seriálu. V bezpečném prostředí tak škola umožnila svým žákům shlédnout „zakázané ovoce“, aby se na něj děti nedívaly samy a tajně.
„U zákazů se vždy setkáme s tím, že se špatně vysvětlují. Dítě se zeptá, proč nemůže seriál sledovat, co je na tom špatného, a pak ho bude chtít vidět o to víc,“ uvedla pro Seznám zprávy odbornice na média Iveta Jansová.
S dcerou jsme proto vedly rozhovor, ze kterého naštěstí vzešlo, že seriál ani vidět nechce, protože již videa jí nebyla příjemná. Jak se její názor změní, až přijde třetí série a ve škole se opět o seriálu začnu mluvit, to nemohu s jistotou vědět. Budu jen doufat, že se její přístup nezmění, protože zde bych i přes výše zmíněné nemohla říct „ano, můžeš si to pustit“. Jenže v konečném důsledku možná právě proto nejsem skvělá máma, ale naopak ta nejhorší.
Zdroje: Seznam zprávy
