Článek
Anketa
Ze slastného spánku mě vyrušilo duté ťuknutí na polštář. Chtěla jsem to nechat být, protože touha po spánku byla silnější, ale něco mě nutilo přeci jen zjistit, o co jde. Když jsem rozsvítila, tak jsem zjistila, že mě na obličeji nelechtají mé rozverné, již měsíce neobarvené vlasy, ale nohy postupujícího pavouka meziplanetárních rozměrů. Byl na půli cesty k našemu společnému objetí, tělem ještě na polštáři a nohama mi už šátral po tváři. S chladnou hlavu jsem jeho nabídku odmítla a pak ho ohleduplně svalila z postele. Dnes v noci nic nebude kamaráde. S klidným pocitem jsem sledovala, jak zhrzeně odchází a opět se schoulila do náruče snů.
Přitom ještě před třemi lety jsem byla naprosto seriózní a čistokrevný arachnofobik. Na jednom ze svých výletů jsem procházela temným vlhkým tunelem, který se nebezpečně zužoval a snižoval, takže jsem si na cestu raději svítila mobilem, když tu jsem v tom nejužším prostoru, kterým jsem musela projít, uviděla snad stovku výborně živených pavouků s vyčkávajícím ale zároveň chtivým a bojovným pohledem. Měli naducané zadky a obrovsky dlouhé a zakřivené přední nohy. Pojala mě taková hrůza, že se mi z toho zježili chlupy i na palcích u nohy. Jejich výhružky rozhodně nebyli plané, protože jak jsem se pohnula a světlo z mobilu semnou, tak sebou všichni škubli. Takový maso ještě neměli. Můj stav se velmi zhoršil, hrozilo že si tady prostě a klidně omdlím. Udělalo se mi špatně a panická ataka byla na dosah.
A teď to nejlepší. Chtěla jsem se vrátit zpět a tu cestu tunelem prostě odpískat. Jenomže moje zpáteční trasa byla lemována další stovkou, ba možná tisícovkou pavouků, kteří byli připravení vycucnout mi mozek z hlavy! Padla jsem na kolena a v posledním vypětí zdravého rozumu se vyplazila ven. Výborná zpráva je, že mé životní funkce byly zachovány a já jsem stále mezi vámi.
Moji milí arachnofobici, nebo aspoň ti, kteří jste z mého příběhu nedostali panickou ataku, jistě již netrpělivě čekáte na ten můj recept, jak se zbavit panického strachu z pavouků. V první řadě si uvědomte, že je to jenom obyčejná živá bytost, která dostala do vínku neuvěřitelnou škaredost a odpudivost. V druhé řadě vezměte prosím na vědomí, že pavouk je kovaný introvert a nemá chuť potkávat cizí společnost. A vás už vůbec ne! Vžijte se do jeho myšlenek. To vy jste pro něj ta odporná a krvelačná obluda z vesmíru. To on se musí přemáhat, aby neomdlel. Rozhodně nemá chuť vás kousnout. To vás spíše kousne vaše vlastní kočka, když ji budete držet u veterináře, aby ji podal odčervovací tabletku.
Dejte šanci toho nenáviděného a děsuplného tvora přijmout. Vžijte se do něj a zkuste vidět náš krásný svět jeho očima. Otevře se vám mysl, a ta vám pomůže pochopit, že i když je pavouk hnusný a odporně se pohybující tvor, tak ve skutečnosti je to jen malá ustrašená dušička plná obav, propadající se strachům ze všeho kolem něj. On je jako jako vy. A vy mu můžete pomoci. Pomůžete mu třeba tím, že mu vnitřně řeknete, hej kámo, vidím tě, sice nejsi ideálem krásy, ale pro vesmír jsi nádherný, proto tě stvořil, a já to budu respektovat a pomůžu ti. Udělám vše pro to, abych tě zbytečně nerušil a umožním ti život snů. Ovšem, pokud je pavouk na záchodě, tak ho budete rušit furt, ale on s tím počítá, nebojte se.
Můj panický strach z pavouků zmizel, když jsem začala bydlet ve stáji. Pavouci byli prostě všude. Naučila jsem se je přijímat. Ale ne jako nutné zlo, stali se součástí prostoru, který miluji. A tak nějak počítám s tím, že se do mě občas nějaký zamiluje a v noci mě navštíví. Ovšem, je to moje svobodné rozhodnutí, že ho odmítnu a pošlu do prdele. A on jde. Smířený, možná zhrzený, ale živý a uznávaný.
#Creepypasta #Stories #Horor #Fobie #Návod #JakSeZbavitArachnofobie
