Článek
Když se mi narodila dcera, jako by všichni najednou měli potřebu mi sdělit své názory k její výchově.
Těch rad bylo opravdu hodně
Dostala jsem například kázání o tom, jak nemám za dětmi chodit, když se v noci rozpláčou. Prý si na to zvyknou a budou to takto dělat pořád.
Stejně tak jsem je neměla moc nosit nebo moc chovat. Budou totiž rozmazlené. Mimochodem na to za pár let navázalo kázání o tom, že jsou rozmazlené, protože jsem je jako malé nosila.
Ohledně kojení jsem dostala tolik rad, že bych je zde ani nemohla vypsat. Kojila jsem moc, nebo naopak málo, kojila jsem ve špatné pozici, kojila jsem moc dlouho/moc krátce… Vždy se našel někdo, kdo měl trochu jiný názor, než jsem měla já.
Jedni mi říkali, že musím děti více trestat, aby mi nepřerostly přes hlavu. Jiní mi vyčetli i to, že jsem zvýšila hlas.
U dcery jsem si z těchto rad dělala tzv. velkou hlavu a snažila jsem se něco změnit. Vedlo to akorát k tomu, že jsem byla ve stresu já i moje dcera. U syna už jsem byla vyrovnanější a hlavně zvyklá na tyto nevyžádané rady a vše bylo více v klidu.
Karma je zdarma
Já ale také měla mnoho myšlenek o cizí výchově. Kdybych si své myšlenky nechala pro sebe, tak by na tom nic nebylo, ale já je měla potřebu prezentovat nahlas.
Když synovec v šesti letech neuměl říct písmeno „r“, tak jsem kroutila hlavou a švagrové jsem říkala, že je to o tréninku. To je přeci logické, no ne?
Mému synovi teď bude sedm a tohle záludné písmenko stále ještě neumí. Vůbec bych se na švagrovou nezlobila, kdyby mi to vrátila i s úroky - zasloužila bych si to.
Stejné to bylo co se týče výchovy kluků. Měla jsem holčičku a kamarádka syna, který se mi jevil jako bez výchovy. Je pravda, že kamarádka měla a má zcela odlišnou výchovu než já, ale klučičí chování je prostě jiné. Sama jsem k tomuto závěru dospěla o pár let později, když vyrostl můj syn a chová se stejně, jako ten její. Výchova, nevýchova, kluci jsou pro mě zcela nepochopitelný živočišný druh.
Právě tato kamarádka mi ukázala, že karma je zdarma a mé rady mi vrátila i s úroky. Ačkoliv mě to naštvalo, zpětně jsem si uvědomila, že jsem to potřebovala.
Co s nevyžádanými radami?
Ne každá rada je špatná nebo nevyžádaná. Rodiče mohou mít cenné zkušenosti, které nám mohou pomoci vyhnout se zbytečným chybám. Pokud jejich rady dávají smysl, není špatné je vyslechnout a zvážit. Pokud už je toho ale moc, zkuste některou z následujících asertivních technik.
I když vás rada irituje, zachovejte klid. Můžete říct něco jako: „Děkuji za tvůj názor, budu o tom přemýšlet.“ To pomůže předejít konfliktu, aniž byste radu museli přijmout.
Pokud se rady opakují a zasahují do vašeho osobního prostoru, je důležité nastavit hranice. Například: „Vážím si toho, co říkáš, ale potřebuji prostor, abych se rozhodl/a sám/sama.“
Pokud je to možné, pokuste se rodičům vysvětlit své rozhodnutí. Ukažte, že jste své jednání promysleli. Například: „Rozumím, proč si myslíš, že bych měl/a dělat věci jinak, ale dnes jsou okolnosti odlišné.“
Některé rady mohou být nechtěné, ale nevyplatí se kvůli nim vést konflikty. Místo toho je můžete ignorovat nebo téma změnit.
Hlavně si nenechte těmito názory zasahovat do vašeho vztahu s dítětem.
