Článek
Kamkoliv jdeme, jsou moje děti nejvíce slyšet. Fakt! V restauraci plné lidí slyším své děti z herničky. Z jedné strany vím, že jsou v pořádku. Z té druhé je mi trapně, že mám tak nevychované děti, že jsou vždy a všude slyšet.
Ukázalo se, že pocit, že právě moje děti vydávají nejvíce hluku, je velmi běžný, ačkoli objektivně to nemusí být pravda.
Své děti vnímáme více
Jednou jsem jela tramvají a děti si zase povídaly na můj vkus moc hlasitě. Začala jsem je okřikovat, že mají být trochu tiše a že jsme v tramvaji. Každou chvíli jsem čekala, že mě zase nějaká netolerantní babička upozorní na to, že mám moc hlučné děti.
Ozval se pán naproti mně a jeho slova mě překvapila.
„Víte, já mám také dvě děti a jezdím s nimi MHD. Pokaždé se cítím trapně, jak jsou hlučné a také je okřikuji. Teď to vidím z druhé strany a musím vám něco říct. Ony tak hlučné nejsou, naopak jsou hodné. Spíše mě obtěžuje to vaše okřikování,“ řekl mi a na další zastávce s úsměvem vystoupil.
Ve mně to zanechalo smíšené pocity a doma jsem si začala pročítat různé diskuze a články. Byl to jeden z mých tzv. aha momentů.
Rodiče jsou prý často mnohem citlivější na chování svých vlastních dětí než na chování ostatních. Tato citlivost pramení z hlubokého emocionálního spojení, které rodiče se svými dětmi mají. Když dítě křičí nebo vydává hluk, maminky to vnímají intenzivněji, protože mají zvýšenou pozornost na své děti a jejich potřeby.
Tento jev je částečně podmíněn evolučně – rodiče jsou instinktivně naladěni na chování svých potomků, aby mohli rychle reagovat na jakékoli potřeby nebo nebezpečí
Jenže co by na to řeklo okolí?
Rodiče, a zvláště maminky, se často obávají, jak je jejich rodičovské schopnosti vnímají ostatní. Když jejich dítě vydává hluk na veřejnosti, mohou se obávat, že jsou ostatními posuzováni jako nezodpovědní nebo neschopní rodiče.
Tento strach z kritiky může vést k tomu, že maminky vnímají hluk svých dětí jako mnohem intenzivnější, než tomu ve skutečnosti je.
Navíc mají rodiče tendenci zaměřovat se na konkrétní aspekty chování svých dětí, včetně hluku, zatímco ostatní věci jim mohou unikat. Tento fenomén, známý jako selektivní vnímání, znamená, že maminky mohou přikládat hluku svých dětí větší význam, zatímco zvuky od jiných dětí mohou ignorovat nebo bagatelizovat. To vede k pocitu, že právě jejich dítě je nejhlasitější.
Ach, ty společenské normy
Maminky mají často silný pocit odpovědnosti za chování svých dětí, což je může vést k nadměrnému vnímání jakýchkoli potenciálně nevhodných projevů, jako je nadměrný hluk. Tento pocit odpovědnosti je propojen s přirozenou potřebou chránit své děti a zajistit, aby zapadly do sociálních norem.
Pokud dítě hlasitě křičí nebo se hlučně projevuje, maminky mohou cítit, že selhávají v tomto úkolu, což může zveličit jejich vnímání hluku.
Tím se dostávají do stresu a ten také může ovlivnit způsob, jakým vnímáme okolní svět, včetně hluku. Když jsou maminky ve stresu – například při pokusu udržet děti klidné v prostředí, kde by měly být tiché – jejich smysly jsou citlivější.
Příště se nejdříve nadechněte
Až se příště dostanete do situace, kdy budete mít pocit, že slyšíte jen vaše nevychované děti, tak se nejdříve nadechněte a zamyslete nad tím, zda to není jen váš pocit.
Určitou míru hlučnosti navíc musíte dětem tolerovat, protože je dána anatomicky.
„Jednou z hlavních příčin, proč jsou děti hlasitější, je vývoj mozku. Dětská přední kůra mozková, která je zodpovědná za kontrolu impulzů a sebeovládání, není plně vyvinuta. To znamená, že děti mají omezenou schopnost řídit své chování, což se projevuje hlasitějšími a impulzivnějšími reakcemi. Jakmile děti začínají chodit do školy, učí se sociálním normám a postupně si víc uvědomují samy sebe, což jim pomáhá učit se ovládat svůj hlas lépe,“ vysvětlila pro iDNES psycholožka Kateřina Synková.
Synková dále dodává, že děti mají „menší hrtan a tedy kratší, tenčí a napjatější hlasivky, které se dokážou rozvibrovat mnohem rychleji než hlasivky dospělých. Což způsobuje vyšší hlas. Z evolučního hlediska vysoko položený a pronikavý hlas pomáhá dětem přitahovat pozornost pečovatelů“.
Navíc, jak ukazuje situace z MHD, může vašemu okolí spíše vadit vaše okřikování, než dětské blbnutí, které každý rozumný a chápající člověk chápe.
Zdroje: iDNES, Chicago Parent, Twinkl
