Článek
Dnes mě velmi pobavil článek od čtenářky Heleny, která srdceryvně vyprávěla o tom, jak jí kamarádka málem zmrzačila dítě.
Jako matku mě samozřejmě nadpis velmi zaujal a otevřela jsem proto článek s tím, že by mne zajímalo, co kamarádka udělala tak strašného.
Matka stíhačka
Paní Helena začíná vyprávění s tím, že jen ona ví, jak se o své dítě postarat, a proto ho nesvěřuje cizím. Už to samotné mě mělo varovat, že je zbytečné číst dále. Ale nedalo mi to a dočetla jsem zbytek.
„Když jsem vešla dovnitř, měla Šárka a její manžel zrovna puštěnou televizi v obýváku. Na zahradu proto nemohli ani vidět a ani slyšet. To mě mírně vykolejilo. Zeptala jsem se, jestli vůbec ví, co venku kluci provádí a ona mi řekla, že jistě,“ píše apokalypticky paní Helena, která poté, co byl syn u kamarádky pár hodin, raději přijela situaci zkontrolovat.
„Ty jo, ten syn určitě spadl do bazénu,“ napadlo mě.
Nespadl do bazénu a ani se mu nestalo nic jiného. Jen se svým kamarádem skákal na trampolíně a kamarádka tam nestála a nekoukala na ně. Chápejte - mohl umřít, protože ho nikdo nesledoval, jak skáče.
Několikrát jsem si poslední odstavec přečetla, zda nenajdu skrytý obsah o tom, co se synovi stalo hrozného. Nebyl tam. Prostě šlo jen o to, že byl syn chvíli sám.
Život plný strachu
Péče o dítě nebo děti je velká zodpovědnost. Většina rodičů nebo pečovatelů pociťuje úzkost příležitostně, ale u některých lidí může úzkost rodičů ovlivnit kvalitu jejich života nebo života dítěte.
Rodičovská úzkost může zahrnovat obavy o zdraví a pohodu dítěte, výkon ve škole či o společenský život.
Rodičovská úzkost může postihnout lidi s dětmi jakéhokoli věku. Rodiči trpící touto úzkostí mají tendenci chránit děti před jakýmkoliv potenciálním nebezpečím. Neustále se trápí myšlenkami na to, že by se dítěti mohlo něco stát.
Taková úzkost je pro rodiče velmi náročná a unavující. Okolí na to možná kouká i úsměvně, ale ve skutečnosti celá situace úsměvná není a ovlivňuje chod celé rodiny a zejména budoucí vývoj dítěte.
Velké dopady na dítě
Studie z roku 2019 zveřejněná v Journal of the American Academy of Child & Adolescent analyzovala 25 studií a dospěla k závěru, že děti měly výrazně vyšší pravděpodobnost úzkostných a depresivních poruch, pokud jejich rodiče měli úzkostnou poruchu.
Určité strachy a obavy jsou u malých dětí běžné. Pokud však dítě z těchto starostí nevyroste, překáží mu ve škole, doma nebo ve hře a může mít úzkostnou poruchu.
Mezi běžné příznaky ukazující na to, že dítě má úzkostnou poruchu, patří podle Children´s Mental Health strach ze školy, strach vzdálit se od rodičů, neochotu zkoušet nové věci či jakkoliv jinak riskovat.
Je tedy zřejmé, že paní Helena v dobré víře ochránit svého syna, udělá ze svého syna strašpytla, který bude navíc mít velké riziko toho, že se stane obětí šikany.
